Noční neúspěch

11.10.2012 jsem se rozhodl vyzkoušet na vlastní kůži GPS painting. Jak již název postu napovídá, nebyl jsem právě úspěšný. Od Kulhánka jsem se dokázal odtrhnout až v 20:30 a už v té chvíli jsem se obával, že mě sousedi nebudou mít rádi, protože jsem po projížďce na kole plánoval zapnout pračku. Jisté bylo, že do 22h to opravdu nestihnu a reálně hrozilo, že půlka paneláku zakusí půlnoční chuť mé rychlootáčkové pračky :-) Že se tak stalo je možné předeslat již v úvodu. Po vyjetí jsem zamířil do Háje, pardon, do Hájí a následně do Hostivaře(í). U vodní nádrže jsem chtěl vyzkoušet první malbu, vše se zdálo být jednoduché, GPS jela, mapu jsem měl předem načtenou, jen jsem netušil, že v noci v neznámém terénu v lese s bludičkou, místo skutečného světla, na řidítkách to bude mnohem těžší, než by mě kdy vůbec napadlo. Ve chvíli, kdy jsem vjel do lesa na mizernou panelku a zjistil, že nic nevidím, tak mě začal svírat mrazivý strach. Vzpomněl jsem si na to, jak jsem se před pár dny za břicho popadal při čtení o Etině zombie cyklo jízdě skrz mlhu, s jejíž krájením by měl problémy i sám Rákosníček. Já si sice nepouštěl horory, mlhu jsem měl naštěstí jen ve vlastní hlavě, ale těch zombie je v právě čtených knihách více než dost a pocit to nebyl úplně skvostný... Cestu lesem jsem nakonec přežil i bez nutnosti výměny spodního prádla, ale v té mizerné tmě jsem netrefil správně odbočku a první malbu zkazil... No nic, jedeme dál... Zbytek lesa mi také nedělal příliš dobře, smrad pečeného masa, raději si nebudu domýšlet, co tak hnusně páchlo, mě hnal spolehlivě na Olšanský hřbitov :-) Ano, lepší místo, kde začít další malbu jsem si vymyslet nemohl :-) Cesta sama o sobě byla také zajímavá, po smradu spáleného masa mé citlivé čichové buňky zmíraly v rejdišti výfukových zplodin, pachu cigaret a trávy. Nedaleko hřbitova jsem potkal veselého řidiče - opilého vraha, nebo je to naopak? Co já vím, třeba nebyl vůbec veselý, tak jako tak nechápu, proč jezdí po Praze s tmavomodrou dodávkou bez zapnutých světel, ještě že mé zbystřelé smysly ho zachytily dříve než by mě on zachytil svojí dodávkou :-) Za pár minut jsem se dostal na Olšany, kde mě čekalo další zklamání, hřbitov je zavřený od 18h a ani kolo bych tam vést nemohl, kde to žiji, že nemohu ani na hřbitov? Skoro jsem měl chuť otočit kolo a vydat se na cestu zpět, ale nakonec jsem si to rozmyslel a zkusil namalovat aspoň část zamýšlené malby. Motání se po křižovatkách noční Prahy mezi tramvaji a auty byla celkem zábava, jízda setmělými uličkami naplněnými smradem trávy, strašidelné parky s divnými lidmi.... A vše zase pokazila Motorola, začínám ji seriózně nesnášet :-( Její GPSka se nějak nemá ráda s úzkými uličkami a vysokými domy... Poučení pro příště, GPS painting raději jen ve vilové zástavbě... 22:15 - nastal čas na návrat, nebýt křeče v lýtku, která mě málem sesadila z kola a strachu z aut způsobené docházejícími baterkami v předním světle (stal jsem se tak trochu neviditelný, proč se jen reflexní nesmysly, které jsem vždy vozil válejí na dně skříně 160km daleko?) jsem snad nic zvláštního již nepotkal... Taktně pomlčím o tom, že se mi vypnula Motorola a když jsem chtěl fotit, tak jsem zase dlouze mrzl, než nastartovala, do Háje(í) s ní... :-) 35km noční švih jsem zakončil půlnočním praním prádla, 102 leh-sedy a 80 shyby.