Kolo v mlze, kolo v Praze

První říjnový víkend mi brácha udělal velikou radost, autem mi převezl horské kolo do Prahy. V neděli jsem po příjezdu na Hlavní nádraží okamžitě zamířil pro svého mazlíčka (no dobře trochu jsem si zapřeháněl, jednoduše jsem se vydal pro tu hromadu duralového šrotu, avšak uznejte, nezní to zdaleka tak poeticky :-) ). Původní myšlenku vydat se bez mapy noční neznámou Prahou až na byt jsem poměrně brzy zavrhl. Optimální trasa (vedoucí po jižní spojce) měřila necelých 20km, navíc jsem kromě přeplněného batohu s neskládacím deštníkem, který čněl jako anténa přenosového vozu České televize, vezl na řidítkách zavěšené a luxusně cinkající přední trekové kolo. Již po cestě přes neosvětlený park jsem si navíc uvědomil, že mé kolo není vybaveno světlem kvalit takových, abych sám po tmě něco viděl, že pouze zajišťuje moji viditelnost pro ostatní účastníky silničního provozu, tedy v případě, že to nepřehnali s alkoholem či omamnými látkami :-) Jednoduše jsem vyměkl a svoji první jízdu Prahou odložil na neurčito, vletěl jsem s kolem do metra, kde jsem měl co dělat již na příkrých jezdících schodech, abych se nestal uklizečem (jako Jean Reno v Leonovi :-) ). Naštěstí to ostatní přežili jak na schodech tak i v metru. Poslední 1,5km dlouhý úsek jsem se doplazil spokojeně na byt, abych zjistil, že se mi kolo do bytu pořádně nevejde, ale to je již jiná story :-)