Zanedlouho se má představa poklidného víkendu stráveného s knihou a počítačem rozplývá v dusnu deštného autobusu. "Zítra jdu na závody do Studnic, cross-country..." "Zajímavé, v kolik to začíná?" "Nevím, koukni na web Nového Města." "OK, už to vidím, ty Jirko, počkej, co to je, MTBO v Zubří?" "A do háje, dal bych si obojí, ale trochu se mi ty závody kryjí, ale to neva, zvládnu to... :-)" Tak nějak jsem se od plánovaného ležení dostal k nenaplánovanému závodění.
Po příšerné čtyřhodinové cestě jsem se ocitl doma a nezbylo než se dobít na Internetu, jako Akumulátor :-) Předtím jsem se však musel postarat o své kolo, chybělo mu sedlo (okradl jsem PVTM), chyběly mu blatníky (vzhledem k celonočnímu dešti se jednalo o užitečný doplněk), chyběl mu mapník (bez toho se závodí v MTBO vážně špatně) a řetěz (ten sice nechyběl, ale oleje by se v něm nedořezal). Pátek přetekl do soboty a já se stále dobíjel. O půl druhé ráno jsem si dal pravidelných 103 leh-sedů a vydal se na kutě.
V sedm ráno jsem s pokřiveným úsměvem zamáčkl budík a po vydatné snídani vyrazil do Zubří zaregistrovat se na závod ČP MTBO ve sprintu v kategorii "Open Short". Auto jsem trochu nešťastně zanechal příliš daleko od dětského tábora, což mělo za následek téměř 2km běhu hned po ránu :-) Trochu překvapivě doprovázelo moji registraci několik zmatků, asi jsem je překvapil požadavkem, že chci startovat co nejdříve, nejlépe první, abych stihl závody na Studnicích :-) Prvně to vypadalo, jako že jo, pak se ukázalo, že vakant s časem 0 byl zrušen, takže ne, pak mi přidělili číslo a to číslo neměli... Nakonec vše dobře dopadlo, číslo jsem dostal jiné a čas mého startu připadl na 9:46. Nebýt toho, že závod startoval ne v Zubří, ale v Lísku, který je vzdálen 12km od Nového Města, tak jsem byl přesvědčen, že stihnu odjet závod, vrátit se domů a být na registraci závodu na Studnicích v 11:25. Po cestě ze Zubří jsem dokonce stihl vyřídit poštu. Doma jsem se převlékl a vyrazil do Lísku. Poslední dobou dojíždím na start mnoha závodů na poslední chvíli, ani tentokráte tomu nebylo jinak. Necelých 10min zbývalo do mého startu, když jsem dorazil. Sotva jsem dofoukal kola a upravil si oblečení, už jsem se mohl vřítit do startovního koridoru.
9:46 jsem odstartoval, čekalo mě vzdušnou čarou 3,3km, 65m převýšení a zejména 12 kontrol, z nichž bylo potřeba celou polovinu hledat přímo v Lísku. Nečekaný zážitek závodit přímo v obci a to poměrně dost drsně adrenalinový... Desítky lidí, kteří neskutečnou rychlostí lítají na kolech křížem krážem obcí, hvízdají na sebe, aby se nesrazili, gumy přesto pískají o sto šest, zkrátka neskutečný mumraj a to za plného provozu. Luxus nad luxus, dupete do pedálu, snažíte se zorientovat v mapě, občas kouknete na silnici, na poslední chvíli se vyhnete z boku přijíždějícímu závodníkovi, a tak stále až do lesa. Tam se situace lehce uklidnila, cest a křížení zde bylo o něco méně než v dědině. Co se ovšem nezměnilo za celou dobu závodu, byl můj mizerný výkon, zejména ten orientační. Nohy celkem fungovaly, stíhal jsem ostatním celkem bez problémů, ale věčným kufrováním jsem se dostal na úroveň dětí ze základky, které sice jezdily pomalu, ale stíhali mi díky tomu, že zvládaly práci s mapou :-) Ale co, zábava to byla vlastně jako všechny orienťáky, potažmo všechny závody, do cíle jsem se dostal, po cestě jsem si dokonce stihl uvědomit, že nejedu scorelauf a že musím sbírat kontroly v pořadí, v jakém jsou v mapě zakresleny :-) Příšerný výsledek v podobě 20min jízdy mě dostal na první místo? Nevěřím! Aha, prý jsem jel v kategorii holčiček do 5let, tak to jo... :-) BTW z výsledků je vidět, že zcela zbytečným kufrováním jsem se na trati zdržel asi o 2,5-3min déle než by bylo vhodné při mém tempu.
Po dojetí do cíle jsem byl okraden o svoji mapu a vydal jsem se co nejrychleji domů, tedy přes Zubří, kde jsem musel vrátit SI čip a vyzvedl jsem si log závodu. Domů jsem dorazil v 10:45, přesně hodinu před startem Memoriálu Cyrila Musila, 6km (6 okruhů s délkou 1km) dlouhého přespolního běhu, který se konal v nejvýše položené obci Vysočiny, Studnicích. Na tomto místě si dovolím malou vsuvku, je velice pěkné, že krom ostudných novoměšťáků (ano někdy se za ně vážně stydím), existují i tací, kteří si podobných lidí váží a na jejich počest uspořádají memoriál. Před odjezdem jsem stihl rychlou sprchu, jeden rohlík a lžíci medu, krom toho jsem se i převlékl a vyrazil autem na Studnice. V 11:15 jsem dojel k turistické chatě Studnice, kde mě čekala registrace. Venku jsem se potkal s bráchou Janči, jejím přítelem, Tomem, a přirozeně s Jirkou. Pomalu jsem se začal rozcvičovat, když v tom pan Hubáček (organizátor této akce) začal svolávat lidi na start. Parádní překvapení, závod byl odstartován o 20min dříve.
11:25 výstřel startovní pistole přerušil moje rozcvičování a pole 13 závodníků se dalo do pohybu, lépe řečeno zařadilo první kosmickou a já se rázem objevil na chvostu, no chvostu, spíše jsem byl v pr... Hned jsem se ocitnul ve skupině 4 posledních běžců, kterým se ti vepředu neskutečným tempem vzdalovali. Na začátku druhého okruhu jsem byli už jen 3 (poslední :-) ), celý závod jsem si myslel, že jsem s Tomem poslední, ale velký neznámý běžec běžel ještě daleko za námi, o jeho existenci jsem dozvěděl až v okamžiku, kdy jsem vbíhal do cíle a on teprve do posledního kola. Hned druhý okruh jsem pochopil, že nejsem superman a že moje nohy se vážně po 45min odpočinku nestačily vzpamatovat z MTBO sprintu. Začal jsem cítit nepříjemný pocit ve stehenních svalech, který se zanedlouho proměnil v křeče. Ve třetím okruhu se přidaly i křeče do lýtkových svalů spolu s bolestivým bodáním v obou bocích. Konec třetího kola nám okořenil Tomáš Kourek (vítěz), který nás předběhl o celé kolo. Ve čtvrtém kole nás začali předbíhat i další závodníci. Páté kolo donutilo (tedy společně s křečí) zastavil Toma, zastavil jsem s povděkem s ním, nevím jak dlouho bych se udržel na nohách, kdybych dál běžel. Po půl kilometru chůze jsme se vrátili k běhu, klusu, poloklusu :-D Na začátku šestého kola odpadl Tom, zřejmě se potkal s další neodvratnou křečí, já se zvesela blížil do cíle, když v polovině okruhu mě chytla křeč do krejčovského svalu a já po čase zažil opět ten pocit, že závod zabalím. Musel jsem úplně zastavit, stát a až po nějaké době jsem se odvážil kulhat :-) Ale co, do cíle jsem se dostal na 11 pozici z 13. Je pravda, že jsem spíše než s běžci bojoval se sebou a křečemi. Ranní závod mi z tohoto pohledu trochu neprospěl, nemluvě o mých volejbalových botách určených do tělocvičny, přece jenom 2/3 okruhu vedly lesem v trávě, bahnu, listí, přes kameny... Férově však musím říct, že bych i bez výše zmíněných handicapů moc lidí nepředběhl. Ač se jednalo o provinční závody novoměšťáků a pár lidí z okolí, tak je potřeba nezapomínat na to, že mnozí z nich jsou držitelé mistrovských titulů ČR v bězích různých délek a návštěva ze Švédska, Erik Rost je mistrem světa v LOBu. Abyste si udělali správnou představu o borcích, kteří se běhu zúčastnili, můžeme si srovnat časy nejrychlejších, např. s během v Pisárkách - Triexpert Cup 29.8.2012, časy 18:47 versus 20:16 mluví za vše ((ne)taktně zamlčím, že běžet po asfaltu a běžet cross country je pořádný rozdíl). Můj děsivý čas 28:20 je opravdu ostudný.
- Pořadatel: http://atletikanmnm.wz.cz/pages/novinky.html
- Lukáš Kourek (vítěz): http://www.atletika-behy.cz/bezec.php?id=131
- Matěj Trávníček (třetí): http://www.behej.com/bezecke-tabulky/zavodnici/30654-travnicek-matej
- Erik Rost (čtvrtý): http://en.wikipedia.org/wiki/Erik_Rost
Co potom, co pak? Cesta domů, nákup, luxusní oběd - semolinové penne s mákem a cukrem. Jedna věc mě však stále lehce trápila - venku nádherný mrazivý podzim s téměř jasnou oblohou, vůně lesního vzduchu, během MTBO sprintu jsem viděl nějaké hřiby... no nedalo mi to a vyrazil jsem do lesa, přeci nebudu sedět u knihy a u počítače :-) Výsledkem nebyl špatný, vyčištěná hlava a plíce, hned jsem o kilo lehčí :-) Hříbky stále rostou - praváci, hnědí, babky, k tomu přidejte ryzce smrkové a václavky.
Večer jsem vyměkl a vykašlal se na další aktivity (i když mě ty kolce vážně lákaly :-)). V poklidném tempu jsem zajel na vyhlášení vítězů MTBO, a pak v noci, no spíše už ráno druhého dne si dal 105 leh-sedů, které bývají vstupenkou do postele.
Žádné komentáře:
Okomentovat