ZLM 2018 - časovka aneb s větrem v zádech by to šlo lépe

Hádanka:

• 26km MTB po silnici
• 19km MTB po silnici
• 14km MTB po silnici
• 16km MTB po silnici
• 24km MTB po silnici
• 13km MTB po silnici

Šest jízd na kole v souhrnné délce 112km. Co to je? Matematická hádanka? Můj typický blud? Ale houby! Jde o statistiku veškerých mých jízd na kole v roce 2018 (no ano, dojíždění do práce nepočítám, protože to je z kopce, jedu pomalu, zastavuji na de facto každém semaforu a snažím se nedýchat, abych se neudusil - ne to vážně za vyjížďku na kole nepočítám, byť jen stěží mohu popřít, že by se nějaké společné znaky nenašly ;-)). No a pokud si říkáte, že jde o slušnej trénink pro časovku na Žďárské lize mistrů, tak se s vámi hádat nebudu, protože tak vypadala skutečnost.

Díky Jirkovi a možnosti vyrazit v náhradním termínu (regulérní se poněkud okatě kryl s naší dovolenou ve Francii) jsme nepřišli o možnost urvání několika bodů z cyklistické časovky na Sklené. Bohužel se ukázalo, že to všechno nebude až zas tak fajn.

1) Tradice vybuchujícího zadního kola Janiččiny silničky
Ve středu po práci jsme dorazili na byt, kde na nás čekalo milé překvapení v podobě prázdného zadního kola Janiččiny silničky. Tohle se nám stalo asi tak dvakrát před rokem. Skoro to vypadá, jako by to kolo rádo žralo nové ultralehké a ultradrahé duše. Je to pech, času moc nazbyt nebylo, ale vyměnit jsem to musel... Jo a také nas..., že k defektu stačilo nějakých 7ATM, pláště zvládnou 9ATM a pumpa ještě mnohem více :-) Takže zpět na nějakých 5ATM, to je bída, sám pojedu na dvojnásobném tlaku...

2) Nepřestavěné Janiččino silniční kolo
Krom kola jsem selhal i já, když jsem nezvládl včas naplánovat, vyzkoušet a přestavět Janiččino silniční kolo na to stejné kolo jen brzdící s rovnými řidítky.

3) Nepřízeň dopravy
Na závod jsme dorazili značně zdevastovaní, proč jen jsem nechal stát celý den auto na slunci a proč proboha všichni v posr. Brně jezdí autem, proč jsou všude nekonečné kolony a proč se mnozí z nemožných řidičů vydávají na Vysočinu? Zkrátka vysušení a unavení z přehřátého auta jsme dorazili přímo na start (abych nekecal, ujel jsem asi 30m a Janička možná 2km z kopce).

4) Přehršel závodníků
Z původního počtu šesti lidí se vyklubala Klapzubova jedenáctka a nebo snad i možná rovnou tucet ligařů... Chudák Janička nedostala prostor pro start vepředu a tak to pěkně odskákala.

5) Vítr
Předpověď slibovala 15km/h z východu. Žádná radost, ale víme jak, předpovědi se od reality liší... No a taky že jo, sice foukalo z východu, tj. téměř celou dobu proti směru jízdy, ale rozhodně ne slibovaných 15... Tím chci říct, že vzhledem k ohýbajícím se stromům, bych se nedivil ani dvojnásobku. :-)

6) Silničáři
Asi se nemá smysl vztekat, navíc jsem to stejně už minimálně n-krát učinil. Takže za mě jsou to neprofesionální rádoby opravy silnic, které vedou akorát tak do pekla. Kdo by nevěděl o čem mluvím, tak mám na mysli zasypání silnic tunou ostrého štěrku, kde vám na kole (a silničním zvlášť) hrozí riziko vážného úrazu. No a mezi Počítkami a Skleným se hodně snažili. Zhruba 1,5km dlouhý úsek znamenal náš pravý pruh téměř nesjízdný. Kdyby mě Láďa po osobní inspekci neujistil, že existuje šance přejet to bez defektu, jel bych na horákovi... BTW nakonec jsem možná 80% tohoto úseku jel v protisměru, zkrátka jsem objížděl překážku na silnici. :-) Jo, ale tomu kombajnu a dvěma traktorům jsem uhnul zpět, na to jsem kule neměl.

7) Síly
To jediné s čím jsem počítal, moc jich není a brzy dojdou. Díky tomu jsem netypicky jel lehký převod a celkem vysokou frekvenci!

8) Regulérní termín
Všichni závodníci, co to jeli jak měli, měli malou výhodu. Foukalo jim vesměs do zad 15-20km/h, nám to stejné do čela... Výsledek? Oproti loňsku jsem s Janičkou jel zhruba o 1min pomaleji, nedělní regulérní špička zhruba o 30s rychleji. Pech, ale co se dá dělat...

A jak to vypadalo celkově?

Nepřekvapivě jsem si stoupl na startovní čáru jako první spolu s Láďou. Po startu byla Janička skřípnutá borcem, který nemohl naskočit do pedálů a zboku blokována vystřelivší Marcelou. Nakonec takto ztratila kontakt s čelem, které se drželo pospolu. Nějaké problémy s pedály měl asi i Láďa, protože jsem během startu slyšel různé pazvuky a když jsem se otočil na konci Žďáru za sebe, tak jsem na skupinku měl náskok třeba skoro 50m. No a pak to bylo peklo, říkal jsem si, že by mě nemuseli dojet, že jo? Ve Vysokém jsem byl prošitý jako deka, ale stále jsem si držel náskok. Ten se kupodivu znatelně nepohnul ani po sjezdu do Počítek. No a pak jsem se otáčel stále častěji a častěji, řadil na lehčí a lehčí převody, až už nebylo skoro kam a snažil se olizovat představec, to abych měl co nejvíce skloněný trup a co nejmenší odpor vzduchu :-) No a pak přišlo kamení a má jízda v protisměru... Jo a zároveň jsem překvapivě začal ujíždět grupě za mnou. Na kopci, resp. ve Skleném to bylo již jen o morálu a ten mi chyběl, takže jsem asi ztrácel. Výsledek? Po nedělní grupě nelichotivé 11. místo s časem 18:03. Loni šlo o 3. místo s časem 16:42. Ano, letos jsem na tom znatelně hůř, ale myslím, že minutu mi vzal ten vítr. Řekl bych, tak snad příště lépe a radostněji, ale zrovna se na to moc necítím. :-)

PS: Zpáteční cesta domů objížďkou přes Fryšavu a Kadov byla naprosto úžasná. Zapadající slunce a pohodička na tenkých pláštích. Milovaná Vysočina...