V dokonalosti je síla a zvlášť, když jde o domácí borůvkové knedlíky aneb po italské mezihře opět běžkařská Vysočina

Neděle, běžky a borůvkové knedlíky! Klasika letošní zimy... Jinak to nemohlo vypadat ani ráno po návratu z Itálie. Přestože mě od ranního běžkaření zrazovalo téměř všechno, Kubův a Jardův sněhový report, předpověď počasí, Láďova obava o vyčerpání se před večerním závodem Žďárské ligy mistrů a kdo ví co ještě...

Pravdou jest, že jsem vstal a vyjel pozdě, resp. jsem se pozdě nechal vyvézt na Rokytno. Přeci jenom jsem očekával sněhovou nedostatečnost v nižších nadmořských výškách, takže volba byla jasná. No a záhy se ukázalo, že jsem se mýlil, že ostatní se mýlili a že všechno je sluníčkové, tedy kromě té zatažené oblohy. Ono to sice netrvalo dlouhou, ale po vyjetí jsem si to nemohl vynachválit. Sněhu podstatně ubylo, slibované stopy od skútru jsem nikde nepotkal, ale zůstalo dost těch rolbami stvořenými... Navíc byly po ránu vymrzlé a nízká poměrně kompaktní sněhová pokrývka okolo zabraňovala přílišnému boření holí, takže jsem vesele mohl nasadit soupaž. No a když jsem zjistil, že mě dokonce sem tam unese sníh na volném prostranství, nebralo mé nadšení konců. V hlavě se mi brzy vykrystalizovala trasa po kopcích mé milované Vysočiny, jenže člověk míní a Bůh mění...

Když jsem po rychlém zdolání úseků Rokytno - Sykovec - Tři Studně - Kadov zaregistroval jemný déšť, ještě mi nedocházelo, že se mé na rychlo stlučené plány neuskuteční. To až po projetí Kuklíku a vystoupání na Studnice jsem zjistil, že jsem durch mokrý a že i přes mírné oteplení, teploty nevisí příliš vysoko nad nulou a že v podstatě hodně slušně mrznu. Ze Studnic jsem se vrátil přes Rokytno na Tři Studně. Tu jsem chtěl započít další kolečko - Ledovec, Fryšava, Blatky, Samotín, Blatiny, Krátká, Kadov, Medlov a Tři Studně, ale k tomu již nedošlo. Nějak jsem dostal nebo aspoň pochytal zbytky rozumu a došlo mi, že takové rádoby hrdinství by skončilo zcela jasným nachlazením, o které jsem zcela jistě nestál, takže jsem to zabalil a jel domů... No domů, ale přes Sklené, Vlachovice, Hotel Ski a Brožkáč :-)

Ve výsledku jsem dal jen 32km přestože to mohla být krásná padesátka. Nicméně podmínky, když odhlédnu od deště, který však spolu s nakrátko se vyplazivším sluncem vykouzlil na zatažené obloze duhu, byly dokonalé. Ve zmrzlé stopě to frčelo náramně a já si to nadmíru užil. Jen škoda, že o dva dny později veškerý sníh efektivně zmizel... Jenže to jsem ten den nevěděl, navíc jsem si pak užil těch nejlepších borůvkových knedlíků s mákem (samozřejmě domácích). Nádhera!

Tak snad zase brzy příště skol!