Polovina Novoměstska soupaž aneb návrat z nových dobrých časů do starých dobrých časů

19.1.2018 se probudilo lyžařské Novoměstsko, borci skočili do rolby a najeli nečekaných a pro mě stěží uvěřitelných 64km tratí. Takže co? Bílá stopa rodného kraje volá! Po dlouhé navíc i s Jirkou (trenérem). Začátek mě pobavil, Jirka s Kubou měli sraz u koupaliště v 8:00 a zbytek se tak nějak sbíral po Městě autem. No co, přece nebudu stoupat Medlovským údolím po svých, takže jsem poprosil tátu zda nás (mě, Janičku a Láďu) hodí na Rokytno. Nic zábavného? Ale ano... Během výletu mi Kuba vyprávěl, jak se Jirka ráno divil, proč že nejedu s nimi z NMNM a místo toho se vezu autem na kopec. Kuba mu s klidnou tváří povídá: "Standa má zítra závody, takže se šetří..." Jirka lehce zvážněl. Pak prý zazněla otázka, co že jedu. Na což Kuba suše prohlásil, bowling na Žďárské lize mistrů... :-)

Kuba má obecně naladěno, jak na běžkách, tak co se týká humoru a konec konců i dochvilnosti (přeci jenom ladil ve Švýcarsku). Sraz jsem si naplánovali na 8:37 pod Rokytnem a kluci tam byli přesně. My jsme ještě domazali stoupáky, modrá extra to nebrala, takže jsme zkusili dolepit fialový, který to trochu zlepšil. No a když mluvím o běžkách, tak to byla tentokráte exotika. Janička se starými Sportenkami s asi 4 vrstvami stoupáků a v rukách ještě starší horší a hlavně těžší běžecké hole z hliníkové slitiny (ale s velkými košíčky, tj. šlo o záměr s ohledem na sněhové podmínky). Já jsem vezl prehistorické skaty a hole na klasiku. No a zbylá trojice sedlala opačný extrém, klasické běžky a skateové hole... :-) Na moji obranu bych snad mohl podotknout, že vzhledem k návratu starých dobrých časů jsem se rozhodl pro soupaž (proto ty klasické hole) no a rozumné kameňačky jsem nalezl ve skateové podobě...

No a jaké že to bylo? Těžké, řekl bych snad pro všechny, kromě Kuby :-) Z čeho soudím? Jirka sice jako vždy uháněl ve předu, ale zdaleka to nevypadalo jako dříve, zkrátka jeho soupaž nesršela energií a dokonce občas bruslil (na druhou stranu vzhledem k tomu, že má nejeto desetinu toho, co já, tak klobouk resp. mé běžkařské šátky dolů...) Láďa sice valil vcelku v pohodě, ale když jsem se po doplácání do Maršovic rozhodovali prodloužit si výlet, tak zrovna nevypadal jako zastánce takového řešení (a také to zabalil). Janička si klasicky na nic nestěžovala, ale dřina to pro ní musela být bezesporu, poněvadž měla tak pomalé lyže, že já bych plakal (ledové krupky). Já pro změnu jel letošní sezónu poprvé pořádně soupaž a neměl jsem na to, takže to byl těžký boj... Jedinej Kuba si jel svoje klasické tempo a přestože jeho běžky obzvláště nevynikaly rychlostí, tak s ničím neměl problém, natož pak s návrhem prodloužit si trať (za což pak pykal, když na mě dlouhé minuty čekal a ještě mě krmil, abych totálně neodpadl) :-)

No co více dodat, rodný kraj, sněhové království a kamarádi. Jen více takových dní...