No a jak to šlo s přípravou letos? No bídně, nejprve jsem vymáchal ložiska svých závoďaček na Sázavě, pak pro změnu vůbec nebruslil a teď se to snažil dohnat pravidelnými vyjížďkami s kluky z práce. Jenže co si budeme namlouvat, na mě je třeba často vzít bič, takže jsem se spíše snažil dohnat chybějící rovnováhu a sám se dostat do techniky, kterou jsem letos nestihl pořádně prozkoumat ani na YT, natož, abych se konečně spojil s lidmi, kteří to umí...
No a jinak klasika, v den závodu shon, ale aspoň se mi podařilo odmastit kolečka smývačem na vosky (njn. ta zima mi nějak chybí), jen jestli mi je to tak trochu nerozežralo :-) Naložil jsem Janičku, Máju a Láďu a honem do ZNS, kde se podle všeho schylovalo k bouřce, což by naše ambice (jakékoliv) asi pohřbilo, protože na mokrou dráhu bych nevlezl :-)
Kupodivu jsme na místě byli vcelku včas a kupodivu několik trojic až čtveřic svůj závod již dávno dokončilo. Zapsaní na startovní listině, několikrát vyvolávaní a přesto nestojíme na startu. Co se děje? Janička potřebuje pro dostání se do provozní teploty dobrých 15 okruhů, což ovšem moc dobře nejde, protože se okolo motá hromada lidí. Já zase chtěl trochu vycukat nohy a pořádně si dotáhnout brusle, přeci jenom se moje výsledná průměrná rychlost přiblížila k 37km/h a to vážně nechcete zažít jakoukoliv volnost brusle, která by mohla hrdě stát na počátku nějakého karambolu (BTW raději nezmiňovat, že jsem před týdnem poprvé lehl se speedovými inliny a přestože jsem měl více štěstí než rozumu, nebylo to nic, co bych si rád zopakoval).
Mezi tím a díky tomu nám ujel Láďa s Májou, takže jsme nakonec nastoupili do závodu spolu s Janičkou s neznámou dvojicí, takže další komplikace... Start! No jo, že jsem si nevyzkoušel více startů, příliš brzy jsem přešel z běhu do jízdy, ale aspoň mi nijak zvlášť neklouzaly brusle. To stejné se ovšem jen stěží dá říct o první, druhé, ... zkrátka všech zatáčkách. Zvláštní, tentokrát mi nechyběly ani tolik síly jako ta technika, prostě jsem v každé zatáčce spíše driftoval než jel... Vystrašený, ale nepolevuji. Dupu co mi síly stačí a to je po zásluze potrestáno, v druhém kole předjíždím ty dva, kteří se k nám postavili na start... Dráhu si tak prodlužuji o metry, které mě budou stát drahocenný čas. V cílové rovince dostihuji dokonce i Janičku, která to tam poslala tak na 70%... Ale co, hlavně, že jsme v cíli a celí.
Tak nějak jsem si vzpomněl, že jsem zapomněl zmínit nový asfaltový povrch, kterým se pyšní žďárský okruh, podle Marka nám mohl sundat z výsledného času dobré 4s. No a to zase znamená, že další 2s jsem si o proti loňsku polepšil já sám. Hmmm, vzhledem ke zhoršujícímu se stavu ložisek a koleček... Not bad! Výsledný čas 1:37,40 by bez znalosti výše popsaného kontextu ve srovnání s loňským 1:43,52, působil značně supermanovsky, což by však hrubo neodpovídalo realitě. No a s tímto přespříliš málo šokujícím závěrem se s vámi rozloučím. Své umístění doplním, jakmile mi bude známo :-)
[edit] Konečné druhé místo je příjemným překvapením. A ještě lepší je skutečnost, že jsem skončil za Markem, legendou Žďárské ligy mistrů, který konečně vybojoval svoje první vítězství v nějaké jednotlivé disciplíně. Je to sranda, kdyby zvítězil kdokoliv jiný, tak by mě to druhé místo luxusně štvalo :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat