Nasedám na hyper-naháče od Yamahy a je mi lhostejno, zda nese podtitulek cesta napříč temnotou. Vlastně to moc nechápu, na hyper-naháče někdo přidělal podivné boční kufry, blastry a plexi... Stejně vyšinutý koncept třeba jako v případě KTM 1290 Super Duke GT. Na druhou stranu musím říct, že ani jednoho jsem si nevšiml, dokud jsem si neprohlídl fotografie z testování. Takže mě v praxi jen stěží nějak mohly otravovat boční kufry, když jsem o nich vůbec nevěděl :-) Nicméně pokud by to někdo s tím cestováním myslel aspoň trochu vážně, tak by stěží mohl na řidítka namontovat tu šílenou atrapu zpětných zrcátek, ve kterých jsem si mohl poctivě prohlédnou pouze detaily mých ramen a to nejsem chlap jak hora. Pokud to chlapci v Yamaze mysleli takto, pokud to není omyl, tak je to stroj maximálně pro chlapce a nebo útlé ženy. Jenže to by zas jeho čtyřválcové vnitřnosti nesměly dávat k dispozici nějakých 160,4PS/11.500rpm a 111Nm/9.000rpm. Povídačky o zátahu v nízkých a středních otáčkách mají něco do sebe, ale stále v tom vidím trochu ojeb. Jakmile se motor roztočí odhadem ke čtyřem tisícům otáčkám, tak z vás vyklepe duši, to je tak ohavný zátah, že ještě půl dne po svezení se mi chce zvracet. No ano, jsem slečinka, o tom žádná, ale ta skutečnost nestojí nijak v rozporu se skutečností, že brutalitou svého zátahu patří MT-10 k tomu nejlepšímu, co si můžete koupit. A také mi věřte, že motor jen tak nevadne, o tom konec konců svědčí zmiňovaná maxima výkonu a krouťáku. Ale zpět k tomu ojebu, v opravdu nízkých otáčkách (z mého pohledu) motor nejede vůbec... A jak se to projevuje? Na trojku ve městě? Blázníte? Tak na dvojku, ne? Pokud máte rádi drkotající zuby, možná... Jediný plynulý pohyb obcí vám totiž zajistí pouze první rychlostní stupeň. Nemohu si pomoc, ale charakterem mi to připomíná véčka od Ducati nebo KTM. A to ať už neschopností plynulé jízdy v malé rychlosti, tak brutálním útokem na solar plexus po zatažení za heft. Když k tomu přičteme nepříliš zdařilý mechanický projev motoru v nízkých rychlostech, kdy jste schopní věnovat se něčemu jinému než ovládání temné strany síly, tak možná nabudete pocitu, že se mi svezení asi nelíbilo. Pokud bych si ještě přisadil a zkritizoval nepříliš povedené, lehce nevzhledné a neergonomické ovladače, tak by o mé averzi asi pochyboval málokdo. No a to stále mám za kloboukem trumfy v podobě příliš roztaženého posedu, kdy vám fouká přímo na... a cenu, cenu 480.000Kč. Takže všechno špatně? Ale kde že. Pokud vám nevadí nic z toho, co jsem vyjmenoval, tak by to klidně mohl být váš ideální stroj. Zbytek totiž považuji za téměř dokonalý.
Odkud začít s chválou? Jízdní vlastnosti! Motorka drží jako přišitá, celkem ochotně se vrhá do zatáček a zároveň nepřichází o jistotu ve větších rychlostech. O zpomalení se starají radiální třmeny povedených kotoučovek s ABS. To vše nemálo souvisí s nízkou hmotností (210kg s náplněmi), lehkým hliníkovým rámem Deltabox, krátkým rozvorem (1400mm) a elektronickým závodním odpružením Öhlins. V úvahu musíme brát i anti-hoppingovou spojku, quick-shifter a hromadu elektroniky, která o vás vzorně pečuje. Krom příliš roztažených dolních končetin, je i posed povedený, vzpřímený, přes plexi na vás nijak zvlášť nefouká a ty fórové blastry jsou možná také k něčemu dobré. No a ten zvuk motoru, když už se rozběhne v pravidelném tempu...
Ve výsledku bych stroj rozhodně nebral, ale jen stěží mu lze upírat jeho kvality. Celkem úspěšně boří mýty v mé hlavě o excelentním chodu řadových čtyřválců. Díky němu začínám nabývat pocit, že motory jsou zkrátka takové, jak je ušijí vývojáři, téměř bez ohledu na jejich fyzické uspořádání (počet válců a typ)...
Cece, k tve recenzi se radši nebudu vyjadřovat..... Nemám prej mluvit sproste
OdpovědětVymazat