Oslava příchodu sněhu na Vysočinu

V pátek 20.11.2015 jsem konečně spatřil padající sníh na Vysočině. Pro mnohé bylo s podivem, že jsem hned ráno neběžel s ruskými prkýnky na Fryšavský ledovec... Ale předtucha tušená na základě úmluvy barcelonské trojky se naplnila, děvčata vyrazila do nových novoměstských lázní a vzala mě s sebou ;-) Trochu mě překvapilo, že nám neprošlo rodinné vstupné ač ségry AKA registrované partnerky se tvářily, že ten slon vydá právě za tři děti, jak jest vytesáno v ceníku ;-) Hodina a půl relaxace byla právě tím, co jsem potřeboval po nedlouhé noci... Začali jsme v páře, kde jsem si procvičil tricepsy a hurá, bazén volá. Nepříliš veliká pětadvacítka pohodlně stačila, vždyť já bych se utopil i ve vaně... Nad to vodní atrakce ve slané vodě (že šlo o slanou vodu, tak o tom se na vlastní sliznice přesvědčil můj trávicí trakt :-)), vířivka a na závěr aroma a finská sauna. Řádně rozpařený jsem vyšplouchl půlku chladícího bazénku, co jiného také čekat od slona, že? Luxusní akce za pouhých 116Kč, no neberte to. Rozloučil jsem se s Jáňou a Andrejkou a vzhůru na oběd ;-)

Odpoledne, kdy jsem stále ještě viděl zbytky sněhu na kopcích, se ozvala Jáňa, zda vyrazíme na to kolo. Zajisté! Sraz za 15 minut? Zajisté? Všiml sis chlapče, že máš téměř "zlomené" kolo? Pět minut před odchodem jsem si také vzpomněl, že jsem píchl. Prekérka... Myšlenka dofoukat to na 2km jízdy a u Jáni prohodit duše (ne s Jáňou, spíše s brašničkou) nebyla z těch nejšťastnějších. Ač jsem věděl, že šlo o pomalý defekt, při pumpování se ukázalo, že se z pomalého stal celkem svižný zrádce. V jedné ruce samonafukovačku, pumpu strčenou za dres a běžíme. Kdo kdy běhal po asfaltu ve sportovních MTB tretrách, mi jistě dá za pravdu, jak je to rozumné ;-) Z kolen mi prýštila chrupavka, pumpa mi vyskočila na chodník, návleky na nohy jsem sklepal na kotníky... No co, sešli jsme se naprosto přesně. Odevzdal jsem samonafukovačku a dal se do samopřezouvačky. Ne, na zimní jsem to nepřezouval, jen jsem prohodil ty duše a jeli jsme. No jeli... Zadní stavba mi plavala jak lodička z borovicové kůry na divoké vodě ;-) No jo, mohl jsem si také vzpomenout, že jsem při zdemolování kola zcela povolil čep kyvky ;-) Konečně vzhůru ke Ski, k chlaďáku sněhu, vzhůru po červené do Vlachovic. V půli cesty jsem to bulnul, pohled na mraky nad Harusákem, slunce schovávající se v mlžném závoji a stromořadí lemující cestu na Jiříkovice mě zmrazilo svoji krásou... Ale umrznou zcela se mi přeci jenom nechtělo, jedu dál ve stopách Jáni. Nezvyklá vůně žlutých nálevkovitých hub nás provázela až na kopec kousek pod Vlachovice. Kde v chladu zasněžené louky pookřálo moje srdce... radostná válečka ve sněhu a rychle dál, na horizont. Krása, krása, krása! Slunce, natržený blankyt, z něhož čouhal strašlivý mrak, lesy, pole a sníh... Jo a také kupy bláta, které jsem na sebe naplácali při cestě na Sklenské louky... Prsty na rukách stejně jako na nohách už necítím, čas to otočit... Modrý singletrack volá... Krása, poskočky a smyčky, kdypak se mi to asi rozpadne? V půli cesty novinka, shybování s kolem... no co, 13kg závaží není zas tak moc ;-) Odjezd, podjezd a dojezd.

Když se takhle plácám ze města do města (k našim), slyším pořvávat neznámý hlas na neznámou osobu. Ale co, ač je to nepravděpodobné, otáčím se. No ne! To je trenér, vracím se pokecat... Jirka a Aloe ve (M)městě a spolu s nimi kupa zábavy a také trénink. Trenér je zkrátka frajer, i kdyby šel ve fraku na slavnost nejslavnostnější, tak bychom si stejně dali sérii třiceti tricepsových cviků na lavičce, čtyřiceti kliků na široko na chodníku a pak na stupínku sérii diamantů jakožto bonus :-) 

Teď měl následovat volejbal, ale život není jen zábava, jaká škoda :-), takže vzhůru k motorce a autu, servis se sám neudělá, tedy pokud ho nezaplatím a já ho nezaplatím ;-) Další práce čeká v dílně, u šicího stroje a na počítači...

Na ty povinnosti úplně tak nedošlo, nedalo mi to a okolo osmé jsem sedl do auta a vyrazil na Studnice. Místní louky zely prázdnotou, krávy a volové se zřejmě přestěhovali pod střechu a tak zůstaly pastviny ladem, pokryty ledem a sněhem, což, jak je známo, potravou jest pro slony vysočanské. Dřevěné sovětské pseudoběžky, abych nešel úplně tak pěšky, byť to k chůzi nemá zas tak daleko ;-) ...zvlášť v mém stavu a ne, mé břicho není známkou požehnaného stavu :-) Spíše myslím únavu, bolest v krku a přicházející rýmičku... Ale co, i tak bylo mých 2,5km naprosto okouzlujících (tedy pro mě samotného). Za sympatický lze považovat čin neznámého běžkaře, který už dlouho přede mnou vyjel nádherné stopy pod lesem. Chvíli jsem se dokonce domníval, že se tam projel někdo s rolbou se stopovači :-) Tmu perforovala pouze záře zamlženého měsíce, mile decentní ambientní osvětlení... Noční běžkovaní mám stejně asi nejraději... nebo že by to byla jen výmluva pro zapomenutou čelovku v Brně? Kdo ví, brzy na viděnou, běžky - kamarádky!