Víkendová trocha pohybu

Krátký přelomový let na Vysočinu znamenal kromě hromady dobrého jídla i hromadu výživného pohybu. Tím přelomem rozumějte pouze to, že jsem na ní strávil přelom soboty a neděle, nic více nic méně (žádné zlomeniny) :-) A řeknu vám, že to nebylo vůbec jednoduché...

• Prvním výživným pohybem byla sama cesta na Vysočinu, byť jsme k ní využil auto, stála hromadu sil a soustředění.
• Sobotní odpoledne patřilo indiánskému běhu, no ano, Janča ze mě asi nadšená být nemohla, ale co si budeme povídat, mé tělo neoddiskutovatelně neakceptovalo skutečnost, že po něm požaduji šesnáctikilometrový přespolní běh. Proto jsem často přecházel z běhu do chůze, ač bych samozřejmě rád běžel celou trasu. Asi to bylo poprvé, co jsem se snažil porvat se s holemi při běhu, bohužel jsem si vzal příliš dlouhé běžkařské. I tak ten pocit vyčerpání, kdy běžíte s holemi do většího kopce, byl nezapomenutelný :-) Naši trasu si můžete prohlédnou na mapě.
• Aby toho v sobotu nebylo málo, dal jsem si ještě někdy po osmé hodině večerní trochu běžkování. Tentokráte to nebyl ani můj nápad, ve skutečnosti to byla reakce na Jánino podivení se nad skutečností, že jsem přijel do NMNM aniž bych uvažoval o tom, jak a kdy se dostanu na běžky :-) Jenže já se zcela výjimečně rozhodl akceptovat zákaz vstupu na závodní tratě :-) Nakonec jsem ho tedy, jak tušíte, porušil, ale jen protože jsem neníčil trať (ještě nebyla projeta rolbou) a nikoho neohrožovaĺ (jezdil jsem na trati zcela osamoceně) :-) Dal jsem si nočních osm kilometrů na super prknýnkách Sporten Sprint Skate :-) I přes oblibu nočního běžkování bez světla s sebou obvykle čelovku vozím, pro tentokráte tomu tak nebylo... Kupodivu jsem přežil, ale první seznamovací jízda, nebýt světel ze sjezdovky, mohla být o život :-) Asi je zbytečné zmiňovat, že závodní trasa není ani trochu jednoduchá a že krom krpálů velkých jak bejk disponuje arzenálem ne zcela přívětivých sjezdů s polevou v podobě zmrzlého technického sněhu :-)
• Nedělní ráno jsem vyplnil hodinovým kurzem lyžování. Ne tedy, že bych někoho školil, já jsem byl naopak školen. Přestože padla moje účast v pořádných horách, neopustil jsem předcházející rozhodnutí naučit se lyžovat. Takže jsem si pod vedením dvou soukromých trenérů dal několik Harusáků... Ale co si budeme povídat, je čas vyrazit na větší kopce :-)
• Dopoledne po sjezdu patřilo běžkám, bohužel ne těm mým a už vůbec ne na Vysočině... Jak někteří tušíte, mluvím o televizním přenosu z Marcialongy 2015. Jenže nakonec to byla celkem nuda, navíc nuda za nedlouho vytlačená dalšími sportovními přenosy...
• Po poledni jsem vyrazil opět k Hotelu Ski, kde skončily závody mistrovství republiky v běhu na lyžích a dalo se očekávat, že nás amatéry na tratích budou nějakou chvíli velkoryse tolerovat. A také, že jo. Během hodiny jsem se pořádně odvařil na asi 3,5km okruhu. To, že jsem si oproti předchozímu dni vzal závodní skaty, raději ani nezmiňovat. Musel bych se pak pochlubit zcela školáckou chybou, kdy jsem si s sebou vzal vak s běžkami, aniž bych překontroloval, že jsme po létě sundal "ochranný" parafín... No nesundal! Zato on mě málem sundal několikrát, zhruba pokaždé, když jsem vletěl z ledu nebo z rozbruslené soli z technického sněhu na sníh čerstvý přírodní. Doteď se divím, že závodní trať po sto metrech nezdobí otisk mých čelistí :-)
• Že odpolední jízda zpět do Brna bude adrenalinová, tak o tom nebylo pochyb od okamžiku, kdy jsem v neděli ráno sedl do auta a vydal se na sjezdovky po namrzající vozovce... Nicméně všechno dobře dopadlo, žiji a ostatní také :-)
• Večer pro naprostou změnu patřil bruslení, spolu s Lenkou, Katkou a Jirkou jsme vyrazili na bruslení za Lužánkami. Dvouhodinový blok jsme si náramně užili aniž bychom přišli k úhoně :-)
• No a aby toho sportu nebylo málo, potrápil jsem své svaly téhož dne ještě jedenkráte, to když jsem pomáhal Jirkovi přestěhovat novou sedačku do pátého nebo šestého patra. Nebýt toho, že nebylo sedačku za co chytit, že se nemohla vejít na schodiště, pod strop a ani do bytu, tak by to bylo celkem jednoduché :-) Jo na sedačce bylo však nejvtipnější to, že jsme si hrozně překvapeně myslel, že Jirka potřebuje pomoci s paraglidingovou sedačkou... (asi jsem přemýšlel zda se jedná o nějaký double tandem nebo tak něco :-))