Prvním, a tedy i pátečním, cílem byla francouzská degustační lanýžová restaurace La Truffe. Na tomto místě je třeba zmínit, že naše návštěva této na české poměry nezvyklé restaurace proběhla v rámci Grand Restaurant Festivalu, podobně tak tomu bylo i v případě dalších restaurací, o nichž se dále zmíním. Jak praví propagační materiály festivalu, kuchaři jednotlivých restaurací připravují pokrmy v kategoriích, které vycházejí z "dvacatera" Nejezte blbě! Na výběr bylo možné zvolit jeden až tři degustační chody následujícího zaměření:
- GASTRONAUT - objevujme nové chutě (originální specialita šéfkuchaře; něco, co jste ještě nejedli; "vesmírná" rarita)
- INSPIRACE - ochutnejme tradiční recepty (z kuchařek našich babiček - ať už původní metodou či moderně; regionální speciality)
- TERROIR - buďme v rovnováze s přírodou (lokální a sezónní suroviny; od farmářů; z produktů s příběhem; odkaz na naše kořeny)
Skutečnost, že jsme se ve všech restauracích rozhodli pro všechny chody (ne že by to v některých restauracích šlo udělat jinak) byla více než rozumná, poněvadž jeden degustační chod snad nemůže stačit nikomu…
Ale zpět k La Truffe, která vás okouzlí příjemným prostředím, atmosférou a stejně tak i francouzským číšníkem, který tam padl jak ulitý… Naše menu vypadalo takto:
- GASTRONAUT - Kozí sýr à La Truffe s černými lanýži, tomatové concassé a grenadinové jelly
- INSPIRACE - Duo z mečouna servírované na řasách Salicorne, šafránová omáčka a kaviár z hranáče
- TERROIR - Pečená telecí líčka na červeném víně, pastinákové pyré, růžičková kapusta a čerstvé lanýže
Okolo desáté jsme dali sbohem prázdným šálkům po masale a vydali se na pouť k opuštěnému autu. Jízda noční Prahou byla opět příjemná, skoro nikdo nikde a tak jsem nás mohl v klidu ztrácet, naštěstí se mi to stalo jen dvakrát a zanedlouho jsem se vrátil na správnou cestu, která nás během pár desítek minut zavedla k bráchovi, který nám s jeho ženou poskytli víkendové útočiště u sebe doma.
Sobotní ráno jsem strávili v činorodém duchu (rozuměj, že jsme ho celé prospali :-)) Po příjemné snídani jsme s upřeným pohledem na uplakané počasí zavrhli bruslení na otevřených kluzištích a následně i na zimních stadionech, poněvadž ne vždy půjčovali brusle (což jsem zrovna já potřeboval) a hlavně časový rámec vyčleněný pro veřejnost se nám nemile kryl s plánovaným obědem. Díky tomu zvítězil krytý plavecký bazén v Radlicích. Sice neoplýval novotou a ani hi-tech vybavením, zato však překvapil několika příjemnými zjištěními:
- 90min. vstupné za 120Kč (+30min. na převlékání)
- Whirlpool v ceně
- sauna v ceně
- přívětivě nízká obsazenost bazénu, také v ceně :-)
Uvolnění jsme vyplavali z bazénu a pokračovali obhlídkou Kočkafé, netradiční kavárny určené nejen milovníkům koček. Před její návštěvou jsem nijak zvlášť nepřemýšlel nad tím, jak bude vypadat, přesto mě překvapil nevelký počet koček, rozhodně se nemotaly všude okolo pod nohami... Ale i tak dokázaly napáchat dost škod, rozbitá sklenice pocházející z našeho stolu, slízaná šlehačka a nová káva nekáva má slova potvrzují :-)
Po dvou hodinách příjemného pohybu a krátké návštěvy Kočkafé, který nás neméně příjemně unavil jsem se vydali naporcovat krávu, pardon, nalézt restauraci U bílé krávy. Vkusně zařízená restaurace ve stylu francouzské venkovské hospůdky nabízí především steaky z vybraných částí plemene Charolais, se skrývá nedaleko Václavského nádraží, takže to hledání nebylo zas tak náročné :-) A cože si pro náš přichystali?
- Na povzbuzení chuti k jídlu jsme připravili pálenku z naší vlastní pěstitelské pálenice Jílové Radlík. Předkrm doprovodí lehký Sauvignon Blanc. K hlavnímu chodu podáváme Merlot, obě vína jsou francouzská z oblasti Languedoc
- GASTRONAUT - Mořský ježek s kaviárovou pěnou, mousse foie gras, šneci v krémové polévce s bylinkami
- INSPIRACE - Jehněčí roláda s kaštanovou nádivkou, celerovo-petrželovým pyré a rozmarýnovou demi-glace
- TERROIR - Variace steaků z uzrálého hovězího Charolais, bramborové grenaille s artyčoky, šalotkou demi-glace
Steakový závěr nás málem odeslal do říše snů a tak jsme místo dalšího programu zvolili odpočinek u bráchy. Naštěstí jsme se ještě téhož večera probudili a společně se vydali na procházku skrze Stodůlky.
Nedělní ráno jsme si zkopírovali z předešlého dne. Pohodový víkendový rytmus se mi vyloženě zamlouval. Dopoledne jsme však pro tentokráte zasvětili kultuře namísto sportu. Čekala na nás totiž slavná Slovanská epopej, kterou jsem ještě neměl tu čest vidět. Na tento okamžik jsem se dlouho těšil a skutečnost ještě značně předčila všechna má očekávání. Monumentálnost je snad ten správný přívlastek náležející do detailu zpracovaným plátnům obřích rozměrů. Nicméně můj popis jen stěží může postihnout pocity, které vás zaplaví při pohledu na toto úchvatné dílo. Nezbývá, než vám vřele doporučit návštěvu Veletržního paláce.
Slovanská epopej v náhledech
Několik vybraných detailů Slovanské epopeje
Přes kulturní nasycení se pomalu začal ozývat můj žaludek, že by stejně tak rád ukojil své touhy... Naštěstí se přiblížil čas návštěvy třetí restaurace - Valoria Castle & Garden Praha, která se nachází na úpatí Pražského hradu a nepochybně vás okouzlí romantickými výhledy na matičku stověžatou.
- GASTRONAUT - Čokoládovo-lanýžový dort s brusinkovou espumou
- INSPIRACE - Konfitovaná telecí líčka na koprovém velouté s karlovarským knedlíkem
- TERROIR - Jehněčí kotletky sous-vide s fregolou sarda s restovanými hřiby a liškami
- Domácí paštika z husích jatýrek s portským vínem a hroznové chutney
- Grilovaná tygří kreveta na lanýžovém rizotu s krevetovým bisque
Až na druhém břehu Vltavy nás čekalo setkání, setkání s otevřenou čajovnou, kdo by to byl řekl, že se jmenovala Čajovna Setkání. Je tedy pravdou, že krom samotné čajovny a jedné zaměstnankyně, která nám i prozradila, že je vcelku běžné, že to v neděli do čajoven nikoho netáhne, proto jich je také většina zavřená, jsme se s nikým nesetkali, čajovnu jsme tak měli celou pro sebe :-) Prostředí bylo více než zajímavé a to nemluvě o překvapení v podobě ceny masaly, 1,2l konvice stála 120Kč, prostě luxus :-)
Z čajovny jsme si to zakrátko namířili zpět k bráchovi, kde jsme se rozloučili a vyrazili k domovu. Cesta byla opět na pohodu, jak jinak také, že? Přeci jsem si to tak naplánoval :-)
A jaké to bylo jako celek? Dokonalé. Ale co si budeme povídat, nemohou za to ani pokrmy ani Praha, ale zejména Lenička... Pohodový a příjemný víkend naplněný trochou sportu, kultury, odpočinku i jídla... Na konto Grand Restaurant Festivalu se vyjádřím jen obšírně, přeci jenom nestojím v pozici gastronomického arbitra požívajícího poct lidí z oboru :-) Musím říct, že všechny degustační chody pro mě byly přínosné a užil jsem si je a to především kvůli poznání - těch surovin, způsobů úpravy a dalšího, které jsem doposud nevyzkoušel bylo opravdu hodně. Zároveň však nemohu nedodat, že to automaticky neznamená, že bych tato jídla ihned zařadil mezi to nejlepší (rozuměj, to co mi v životě nejvíce chutnalo) co znám :-) Za rok tedy opět na viděnou...
Žádné komentáře:
Okomentovat