Na cestu jsem se vydal znovu s rozedněním. Ač teploměr upozorňoval na teploty padlé pod -6°C, nebylo třeba se bát, vítr totiž zahálel, takže pocitově bylo mnohem tepleji než předešlého dne.
Ještě při stoupání k Cihelně od Hotelu Ski jsem si užíval lehké mlhy a bláznivě jsem se domníval, že bych si na kopcích mohl užít povedené inverze. Ale mé tempo nebylo konkurenceschopné a tak nenažrané mraky zahalily do svých závojů i nebe nade mnou a vůbec, pokazily tak iluzi přívětivého počasí.
Vlachovice a Sklené mi dosvědčí, že nejsem jediný blázen na Vysočině, mi podobní po sobě zanechali nemálo stop :-)
V Kadově jsem se nezastavil, nedal jsem si Kadovánek, a i přesto jsem se luxusně rozsekal. Při jednom sjezdu se mi nečekaně rozjela prkénka (rozuměj, dřevěné potvory letěly snad 20km/h :-)) tedy do okamžiku, než jsem oběma zaparkoval v krtinci, který jsem neviděl. Diracův impuls mám rád skoro všude, jen ne na běžkách... Skokové zpomalení z dvaceti na nulu jsem neustál ač jsem do poslední chvíle bojoval, fyzikální zákony mě zkrátka zdolaly a já šel po hubě přímo k zemi... Na poslední chvíli jsem aspoň dostal špičky lyží do strany a nezabodl jsem si je do břicha :-)
Po polovině stoupání z Kuklíku na Studnice jsem netypicky sundal běžky, zprvu kvůli makadamovému povrchu a pak kvůli podmáčeným vrcholovým partiím . Když jsem opouštěl les, tak se mi před očima zjevily nejen Studnice, ale i spoře oděné usměvavé mladé běžkyně, které zde absolvovaly týdenní soustředění. No a tohle vím jen protože děvčata byla pronásledována smečkou borců, mezi nimiž byl i Jánin brácha. Ten mě, po zjištění odkud že valísovětskám, nazval bláznem :-) Není nadto, když vás takto označí někdo, kdo běží oděn v letních botách a maximálně tak podzimním oblečení v 20cm navátého sněhu... :-) Aby toho nebylo málo, sotva zmizeli běžci, potkal jsem skupinku důchodců, kteří se mě se zájmem hned ptali, zda není poněkud málo sněhu na běžky :-) Naučeným pohybem jsem vykopl svá prkénka a poznamenal jsem, že mě to netrápí, poněvadž sedlám sovětské kameňačky... Toho se okamžitě chytl jeden z důchodců a oznámil mi, že jsou to vzácné kousky, které se prý mění za Kneissly :-) Hmmm, možná jsem z nich neměl nadělat třísky, že? Ale vzápětí se přiznal, že sám zlomil minimálně troje :-)
Po dojezdu mě znovu přepadla únava a žravá... Což nepovažuji za nejšťastnější, vzhledem k tomu, že v noci jedu do Švýcarska a čeká mě minimálně 500km za volantem...
Nakonec nečekaně mapa, 26,5km s 600m stoupání... Juchůůů!
Žádné komentáře:
Okomentovat