Sabelellův čtecí pult

To si takhle už několik let říkám, že doma nebudu sedět u počítače... A když říkám "sedět", tak to myslím doslovně :-) Celou tu dobu se totiž chystám u počítače stát, stát a tančit :-) Dlouho jsem si myslel, že k tomuto účelu zneužiji servisní stojan na kolo, oplývá překrásným industriálním vzezřením (rozuměj, nedá se na něj dívat a nehodí se ani do sklepa :-)). Ale co, bylo to to nejjednodušší řešení, udělat jednu speciální poličku a využít už hotový a předně škaredý nesmysl nabízející slušnou variabilitu, aspoň co se týká stupňů volnosti... Jenže když jsem se rozhodl tlačit na pilu a pustil se do realizace všech dodělávek v bytě a postupně přetavoval jednu myšlenku za druhou ve skutečné hmatatelné produkty, padlo mi pod tu pilu pár smrkových prken a vypadly latě... Latě přesně podle mého návrhu, kdo by to byl řekl, že? Ano, o přetavení smrkových prken do latí přesných tvarů a rozměrů se ve skutečnosti postaral zkušený truhlář z Vysočiny. Mi zbyla jen nevděčná úloha smontovat to do kupy... Proč nevděčná? Bez správného nářadí (rozuměj, celá truhlářská dílna) nikdy nebude výsledek přesně takový, jak si ho vysníte (za předpokladu, že máte podobně precizní sny o precizně odvedené práci). Nedopadl jsem sice tak zle, jako sedláci u Chlumce, ale rozhodně nikde nevidím důvod k oslavám. Nicméně o jednu radost jsem nepřišel a tou jest uspokojení z vytvoření něčeho skutečného a navíc přesně podle vaší, tedy mojí, představy a následně i plánu. Když už zmiňuji plán (rozuměj návrh/výkres), tak se hodí zmínit, že pult nevybočuje z početné řady nedávných projektů, u kterých jsem se kategoricky avšak bez mučení :-) rozhodl nevyužít počítačovou podporu... U věci, která má počítač nést? Ano! Původně jsem chtěl konstrukci aspoň přesně spočítat, přeci jenom jsem netoužil spravovat svůj notebook po prvním převrhnutí pultu, které by následovalo ihned po "osazením" zmíněným počítačem :-) Abstrakci na úrovni hmotných bodů jsem od začátku pociťoval za neadekvátní (rozuměj, příliš zjednodušující), jenže při zachování materie přestaly být výpočty srandou (jako by výpočty mohly být nikdy nekončící zábavou :-)), takže jsem se rozhodl pro využití něčeho, co prý nemám (nebo aspoň nepoužívám) - selského rozumu :-) Jo, kupodivu to šlo (pro mě to zas až tak překvapivé vážně nebylo :-)). Vzal jsem tužku a nakreslil jsme to prostě tak, aby se to nepřevrhlo i přes výrazný vertikální charakter :-) Až posléze jsem dopočítal velikosti všech latí, úhlů a pozice vrtaných děr na základě mé vlastní představy o ergonomii a hlavně přímo mně samotnému na míru :-) Soupisku požadovaného materiálu jsem pak předal výše zmiňovanému truhláři a o týden později se nevesele pustil do boje. A jaké to tedy je? Náročné, bolí mě záda, bolí mě ruce a to jsem ještě pořádně netančil :-) Navíc prototyp oplývá dvěma drobnými a spolu souvisejícími problémy. Prvním je nízká torzní tuhost, prostě se to trochu kroutí (měkké dřevo, zdaleka ne ideální spoje (vždyť jsem říkal, že mi chybí truhlářská dílna)) a druhak, občas, jakožto následek kroucení, si zakvílí (doufám, že odstraněním prvního problému vymizí i tento...). BTW netrvalo dlouho, aby mi hlavou nekličkovaly myšlenky o výztuhách, první co mě napadlo jsou ocelová lanka a křídla dvouplošníku... :-) Bez ohledu na porodní těžkosti, životaschopnost jak myšlenky tak implementace dokazuje tento článek, který jsem celý :-) napsal s pomocí Sabelellova čtecího pultu (resp. počítače na něm umístěném - poznámka pro škarohlídy) :-) Juchůůů!