Víkendové treky a první lyžování v sezóně

Poslední víkend se nesl ve znamení pohybu, Juchůůů! Podařilo se mi opět dostat na malou pěší vycházku po Vysočině, tentokráte zcela netypicky s mámou. V podstatě jsme obešli Paseckou skálu a podívali se nad Studnice. Ne nezajímavou byla skutečnost, že v okolí skály leželo poměrně hodně sněhu, tedy aspoň ve srovnáním s širokým dalekým okolím, které postrádalo téměř jakékoliv stopy sněhu - běžkařsky smutný prosinec. Naši trasu si můžete prohlédnout na mapě. 5,5km se 170m stoupání a stejně tak klesání.

Poslední roky si pomalu a neradostně zvykám na sněhovou nedostatečnost mé milované Vysočiny a na úmornou snahu místních organizátorů sportovních událostí (často celosvětového významu) vyrobit dostatečné množství sněhu technického. Letošní zimu je to skoro nemožný úkol, dní s teplotami, které by umožňovaly chod sněhových děl bylo pomálu... Přesto jsem neodolal pokušení se na dřevěná prkénka aspoň na chvíli postavit. Nakonec to skončilo několika výjezdy, ať už mluvím o sjezdovce či běžeckém stadionu, po kterém jsem kroužil do zblbnutí - co jiného by vás také mohlo asi tak potkat na kolečku dlouhém odhadem tak 300m :-)

Konec víkendu jsem prožil opět už v Brně, ale ani tam mi neušla možnost zapojit své svaly. Plánovaný výlet s Lenkou do Žebětína, kde nás čekal badminton s Pájou a Oldou, byl další milou turistickou akcí. Vzhledem k tomu, že jsem tu a tam vymyslel zkratku - rozuměj cestu delší zato však horší a vzhledem k tomu, že jsem se na místo srazu dopravil po svých, padlo příjemných 19km s půl kilometrovým převýšením viz mapa. Možná by stálo za to zmínit, jak moc mi nešel badminton, až jsem byl sám překvapený :-) Asi bych na tom měl pracovat...