Sabelell: Komentovaná procházka - slavné brněnské kavárny aneb jak jsem si spletl Sněžku se zlatým řezem

Úvodem

V sobotu 20. prosince jsme se spolu s Leničkou, Káťou a Pájou v 10h přidali ke skupině účastnící se komentované procházky "Slavné brněnské kavárny", kterou tradičně vedla Eliška (co já však vím o tradici, byla to moje první účast v tomto oblíbeném cyklu..., vlastně vůbec nevím zda je cyklus komentovaných procházek obecně oblíbený, ale já si ho rozhodně již napoprvé oblíbil :-)) Výchozím místem bylo ustanoveno Malinovské náměstí, přímo před budovou Mahenova divadla. Plán naší procházky si můžete prohlédnout i na mapě.

Nezastavení - aneb o historii kavárnictví Brně vůbec

První kavárna vznikla v Brně roku 1702 pod vedením Turka Achmeta. V roce 1717 jste mohli napočítat kavárny tři a v roce 1719 šest. Okolo roku 1850 šlo v Brně navštívit již devatenáct kaváren a v roce 1900 dokonce sedmatřicet. V tomto období zároveň dochází k posunu zaměření kaváren, nevznikají pouze ty pro hosty z vyšší společnosti nýbrž i ty pro širší veřejnost. Největšího rozmachu a věhlasu dosahují brněnské kavárny mezi světovými válkami.

Zastavení mimořádné - Mahenovo divadlo

V Roce 1882 byla dokončena stavba dnešního Mahenova divadla. Budova s prvky neorenesance, neobaroka a neoklasicismu byla vystavěna podle návrhu ateliéru Fellner a Helmer. Nezajímavou není skutečnost, že se divadlo stalo prvním divadlem na kontinentu osvětleném elektrickými žárovkami. Pro tehdy neelektrifikované Brno to znamenalo nutnost postavení elektrárny, která napájela toto osvětlení. Za jejím projektem nestál mimochodem nikdo menší než sám Thomas Alva Edison.

Zastavení první - Hannakova kavárna v Paláci Morava

Z nároží od zmiňovaného divadla je dobrý výhled na Palác Morava, který podle návrhu Ernesta Wiesnera nechala na místě bývalého varieté přiléhajícího k Doretovu dvoru postavit Hermine Stiassny, manželka slavného textilního továrníka Alfreda Stiassného. Rozestavěnou budovu obchodního a nájemního domu však prodala Moravské zemské životní pojišťovně, která o necelou dekádu později nechala přestavět i budovu samotného Doretova dvoru, opět podle návrhu již zmiňovaného Ernesta Wiesnera, to je ta budova, kterou máme před svými zraky a na které můžeme spatřit nápis "Dům oborových služeb". Sama kavárna se nacházela v prvním patře na opačné straně budovy, tj. na křižovatce ulic Divadelní a Benešova. Rozlehlá kavárna byla ve 30. letech rozšířena půlkruhovou terasou s vějířovitou markýzou, dnes bohužel už neexistující. Podnik zde provozoval známý kavárník Leopold Hannak, který sem nejprve rozšířil a následně i přenesl svoji živnost z Masarykovi ulice.

Obrázky kavárny:

Zastavení druhé - kavárna Opera

Roh Kobližné a Divadelní ulice od roku 1930 zdobilo dílo Jindřicha Kumpošta, kavárna Opera. Po Savoyi šlo o další funkcionalistickou přestavbu tohoto architekta. Nahradit na tomto místě stojící kavárnu Café Stadt-Theater kavárníka Augustina Jägeranapadlo napadlo jeho manželku Annu Jägerová, tedy až po smrti zmíněného manžela. O skon Kumpoštova výtvoru se postaral až porevoluční vývoj, zejména 90. léta 20. století, kdy se tu prohnala vlna nájemníků/vlastníků, kteří porůznu upravovali stávající prostory tak, až nezbylo jediné viditelné stopy po této architektonické památce.

Obrázky kavárny:

Zastavení třetí - Pavillon/Zemanova kavárna

Kavárna s velice pohnutou a zajímavou historií leží v blízkosti Jánačkova divadla v parku Koliště. Dnes v budově nesoucí název Pavillon Restaurant naleznete vynikající restauraci, ve které na přípravě jídel pracuje původní kuchařský tým restaurace U Kastelána, tedy bez šéfkuchaře Michala Götha, který vede kuchyni Hotelu Miura v Čeladné. Před rokem 2012, kdy restaurace prošla kontroverzní rekonstrukcí velkého rozsahu, byla známá jako Zemanova kavárna. Zde je již nezbytně nutné zmínit, že nejde o původní funkcionalistickou stavbu dle návrhu Bohuslava Fuchse, nýbrž o poměrně zdařilou repliku postavenou o něco dále (rozuměj zeměpisně) v devadesátých letech minulého století. Ta původní patřící kavárníkovi Josefu Zemanovi, byla dokončena v roce 1926 a nesla název kavárna Pavillon. Postavena byla na místě původně dřevěného pavilonu zvaného Café Schopp. Fuchsovu stavbu lze považovat za první funkcionalistickou stavbu nejen v Brně, ale i v celém tehdejším Československu. Tuto slavnou budovu však stihlo prokletí komunistického znárodnění, přeměny ve školku a konečně v roce 1964 demolice kvůli výstavbě zmiňovaného Jánačkova divadla.

Obrázky kavárny:

Zastavení čtvrté - Café Esplanade

Na rohu ulic Rooseveltova a Jezuitská stával rohový dům, ve kterém kdysi sídlila kavárna Habsburg a od roku 1927 nejúžasnější brněnská kavárna - Café Esplanade. Kavárník Alois Strompf pověřil jejím návrhem, již zmiňovaného, Ernesta Wiesnera. Ten předvedl to nejlepší ze své interiérové tvorby. Kavárna sloužila jako místo setkávání brněnské intelektuální a umělecké elity, sám Ernest Wiesner ji navštěvoval. Bohužel kavárna také proslula jakožto místo brutálního antisemitistického útoku českých fašistů, který nepřežil dne 15.8.1939 židovský návštěvník Pavel Drexler. V roce 1944 byl při náletech celý blok rozbombardovaný a nakonec na začátku šedesátých let musel ustoupit stavbě Jánačkova divadla.

Obrázky kavárny:

Zastavení páté - Restaurace Bohéma

V suterénu několikráte zmiňovaného Jánačkova divadla lze nalézt Restauraci Bohéma, které předchozí provozovatel ve spolupráci se Zdeňkem Pohlreichem udělali skvělou reklamu. Nicméně i negativní reklama je reklama a s novým provozovatelem se, doufejme, blýská na lepší časy...

Obrázky restaurace:

Zastavení šesté - kavárna Morgal v Místodržitelském paláci

Původně augustiánský klášter ze 14. století prošel v 18. století barokní přestavbou pod dirigentskou hůlkou brněnského architekta Mořice Grimma. Po třináct let jsme v této budově mohli zavítat do Kavárny Podobrazy, která se tak řadila k nejdéle nepřetržitě fungujícím kavárnám v Brně. Od roku 2014 ji však nahradil cafe bar Morgal, který byl otevřen pod nově objevenou a restaurovanou freskou.

Obrázky kavárny:

Zastavení sedmé - Palác Convalaria

V místě setkání ulic Česká a Veselá byla v roce 1937 započata stavba nájemního a obchodního domu podle architektonického návrhu brněnského rodáka Oskara Pořísky. Budova byla vystavěna na místě bývalé městské brány a za svůj název vděčí parfumerii, kterou jste v přízemí mohli nalézt až do konce 20. století. Pro nás je však mnohem zajímavější první patro, kde až do 70. let 20. století fungovala známá brněnská kavárna Aloise Dorotíka. V roce 1939, kdy bylo mladému Dorotíkovi teprve 22 let si pronajal první patro paláce Convalaria a to nechal přestavět na přepychovou kavárnu (dle návrhu Karla Růžičky). Využil k tomu zapůjčeného kapitálu od své ženy Květoslavy (pocházela ze starého cukrářského a kavárnického rodu) a vůbec celé rodiny. Sám se vyučil v Náměšti nad Oslavou u Antonína Komínka, absolventa slavné brněnské cukrářské školy Emanuela Tomana. Kavárna se stala především místem setkávání studentstva a brněnských intelektuálů, podle přiložených pramenů můžete zjistit, že studenti chodili "k Dorosymu" nebo "do Dorclu" :-) Dorotíkova kavárna existovala poměrně dlouho, její provoz omezila až druhá světová válka a pak poúnorové události, kdy se stala součástí podniku Restaurace a jídelny Brno I, svoji činnost ukončila v sedmdesátých letech. V roce 2008 proběhla velká rekonstrukce celého objektu včetně prvního patra, ve kterém dnes sídlí MAFRA.

Obrázky kavárny:

Zastavení osmé - Hotel Avion

Známý hotel se nachází na neméně známé ulici, České. Na úzké, původně středověké parcele o rozměrech 8x34m se nacházel nízkopodlažní hostinec patřící restauraterovi Miroslavu Kosteleckému. Ten se v roce 1926 rozhodl přestavět tuto budovu podle návrhu Bohusalava Fuchse. Vznikl tak nevšední hotel, což se projevovalo zejména v interiéru, který byl inspirován návrhy Le Corbusiera. V prvním a druhém patře byla zbudována kavárna, který byla na fasádě vyznačena horizontálním dvoupatrovým arkýřem. Pod ním se nachází logo hotelu Avion od Emanuela Hrbka. Přestože se budova v 60. letech 20. století stala památkově chráněnou, neochránilo jí to od devastace a chřadnutí. Situace, kdy je hotel neudržovaný a na prodej tomu jistě nepřispívá ani v dnešních dnech.

Obrázky kavárny:

Zastavení deváté - Obchodní dům Brouk a Babka

Na České ulici naleznete další výraznou stavbu, která ve skutečnosti nemá nic společného s kavárnami, ale rozhodně stojí za pozornost. Firma Jaroslava Brouka a Josefa Babky existovala až do znárodnění v podstatě celou první polovinu 20. století. Stavby této obchodní firmy vznikaly po celé zemi a často je pojilo funkcionalistické tvarosloví. Stejně tak můžeme obdivovat pokrokové technické i sociální aspekty se stavbou a jejím vybavením spojené. Stavba vznikla v roce 1934 podle návrhu Miloslava Kopřivy. Dnes v jejích prostorech nalezneme firmu Baťa.

Obrázky budovy:

Zastavení desáté - Stopkova Plzeňská Pivnice

Další nekavárenské zastavení se odehrává přímo přes ulici naproti obchodnímu domu Brouk a Babka. Stojí zde těžko přehlédnutelná budova Stopkovy pivnice. Historicky je doloženo, že pivo se tu čepovalo již od druhé poloviny 19. století. O zápis do brněnských análů se však nepostarala Jonákova nálevna, ale až Stopkova plzeňská pivnice. Ta svůj název nese podle hostinského Jaroslava Stopky, který původní nálevnu převzal v roce 1910. Od té doby si ji oblíbilo studentstvo, intelektuálové a měšťané a tak se stala nedílnou a neopomenutelnou součástí brněnského pohostinství. V roce 1919 nechal Stopka malířem Ladislavem Novákem vyzdobit průčelí do České ulice sgrafity. Po krátkém, dvouletém, uzavření a následné náročné třinácti měsíční rekonstrukci se veřejnosti znovu představila v roce 2011.

Obrázky pivnice:

Zastavení jedenácté - Savoy

Naše putování končí na Jakubském náměstí, před budovou zrekonstruované kavárny Savoy. Ta vznikla v prostorách bývalého Thonethofu v roce 1929, kde do té doby fungovala stará německá kavárna. O přestavbu se postaral architekt Jindřich Kumpošt, který jistě čerpal ze svého studijního pobytu ve Francii (v roce 1927 společně s moravskými hostinskými a kavárníky navštívili nejmodernější francouzské podniky). Vznikla tak ojedinělá kavárna srovnatelná s evropskou špičkou v dané oblasti. Podnik převyšoval jiné i svým technickým vybavením, které si v mnoha ohledech nezadalo s proslulou vilou Tugendhat. Bohužel po druhé světové válce dostala kavárna několik smrtelných ran od nového státního zřízení, téměř padesátiletá vláda prodejny s textilem, Výběr, se na ní nepěkně podepsala. V roce 2008 sice přišla náročná rekonstrukce, která přes obnovu základních funkcí prostoru a obnovu původní dispozice rozhodně neznamenala návrat původních architektonických a technických kvalit.

Obrázky kavárny:

Nezastavení - aneb další Brněnské kavárny o nichž se stojí za to zmínit

Kavárna Era (puristicko-funkcionalistická kavárna od Jozefa Kranze byla kdysi (a opět i dnes) k nalezení v Černých Polích na Zemědělské)
Cukrárna Kolbaba (s pozoruhodným interiérem od Jan Víška)
Kavárna Biber (něco málo z historie)
Kavárna v Německém domu (historie Německého domu)
Národní kavárna v hotelu Slavia (bakalářská práce o kavárně ve Slavii)
Brichtova kavárna (něco málo o historii)
Kavárna Bellevue (něco málo o historii)
Tomanova kavárna (něco málo o historii)

Ostatní zajímavé zdroje:

Závěrem

Asi nikoho nepřekvapí, že jsem si vycházku skvěle užil, zvlášť když jsem o tom psal už v úvodu že :-), takže mi zbývá splatit už jen jediný dluh a tím je vysvětlení titulku. Když jsem na mapě zakreslil naši vycházku, nemohl jsem si nevšimnou celkové délky, která činila 1,619km. Nevím co mě to popadlo, že jsem si zcela bláhově a mylně myslel, že naše nejvyšší hora, Sněžka, měří 1618m... Posunul jsem tedy jeden bod vytyčené trasy a začal se radovat, jak v titulku zápisku budu psát o zdolání naší nejvyšší :-) Záhy jsem však byl vyveden z omylu (ještěže máme ty internety :-)) Stejně tak rychle jsem však přišel na neméně magickou interpretaci ušlé vzdálenosti v kilometrech, ano jedná se o zlatý řez...

Sabelell

Štítky

sobota 20. prosince 2014

Komentovaná procházka - slavné brněnské kavárny aneb jak jsem si spletl Sněžku se zlatým řezem

Žádné komentáře:

Okomentovat