Nádherná, tak taková byla neděle, kterou jsem měl to štěstí prožít na pěším výletě s Lenkou. Cílem naší výpravy byly Tři smrky (kdo by to byl řekl, že název patří třem smrkům, že? :-)) Počátek cesty ne netypicky spočíval v Brně, konkrétně na Staré osadě. Tam jsme si po ránu postáli poněkud delší dobu, poněvadž autobus měl poruchu a tak se čekalo na náhradní. Je srandovní pozorovat přístup různých lidí k nastalé situaci, kupříkladu na jedné straně optimista, který svým přístupem a vtípky láme mnohé na svou stranu, tedy na stranu těch, kterým taková záležitost nemůže pokazit pěkný den. Na straně druhé, nedaleko stojící paní byla typickou ukázkou nekompromisního morouse, kterou s největší pravděpodobností řeči našeho rozveselovače musely ještě více popudit, skoro by se člověk bál, aby ji netrefilo :-) Sám bych normálně nejspíše pánovo nadšení úplně tak nesdílel, považuji totiž čas za to nejcennější fluidum (minimálně jedno z těch nejcennějších) a nemít u sebe něco (rozuměj knihu, něco na pozorování, něco na přemýšlení ...tím chci asi říct, že u sebe vždy něco mám, protože proud mých myšlenek zřídkakdy ustává :-)) čím bych zpoždění smysluplně využil, asi bych se tak neveselil. V danou chvíli mi to však na mysl nepřišlo, asi nepřekvapí, že za to mohla přítomnost usměvavé a milé Lenky... A i kdybych snad čistě hypoteticky dospěl k přesvědčení, že objektivně existuje nějaké zpoždění a že jde o něco, co je nutné řešit, tak za rohem stálo zaparkované auto :-) Opusťme však svět mých myšlenek a nastupme na palubu právě příchozího autobusu. Zdá se, že ho vytáhli z mrazáku :-) Po nalodění jsme se tak museli navléct do většiny oblečení s sebou přibaleného, to abychom neumrzli. Ještěže Lenka měla termosku, takže jsme se mohli zahřát i vnitřně (kdo by očekával můj návrat k slivovici, zklamán by byl, mluvím totiž o bylinkovém čaji). Cesta poměrně obstarožní Karosou byla zážitkem, už jsem vám říkal, že asi nemám rád houpačky? :-) Zabrali jsme si pro sebe mazácky poslední řadu sedaček, což bylo fajn, ale o trochu méně fajn bylo odpružení autobusu, které nepochybně již dávno přebrodilo řeku Styx... Měl jsem pocit, že mi vyskočí střecha ze žaludku. No ne, nemyslete si, že bych někde pozřel střechu, takovej otesánek zase nejsem. Mám na mysli stříšku, báječný to zákusek z pekárny Enpeka, kteých jsem bohužel o den dříve snědl snad dvacet (jo asi kilo cukru a tuku, au!)... Naštěstí jsme to ustál a tak jen mírně zezelenalý jsem o necelou hodinu později vystoupil spolu s Lenkou v městysu Jedovnice, kde začínala pěší část naší výpravy. Naskočili jsme na červený expres a okolo rybníku Olšovec se vydali vstříc nedělnímu dobrodružství. Zakaboněné počasí spolu s všudepřítomným bahnem vytvářelo kulisu pro zimu příliš nelichotivou. Ale co, já - dámička, jsem si zatančil mezi kapkami bahna a předsevzetí dorazit tentokráte čistý vzalo neprodleně za své... Ale jak už to bývá, není důležité v jakých sr..., pardon, v jakém bahně se brodíte, ale spíše s kým :-) Aneb motivace poprat se s mi tak milým bahnem :-) Hráz vypuštěného rybníku a přilehlý les nabízeli mnohé k vidění - mech, stromy, spletité kořeny a vůbec bylo stále na co koukat. Po té přišla méně obdivuhodná pasáž mezi chatkami a po polích okolo dalších rybníků - Budkovan a Dubový rybník. To jsme se však už dostali k přírodnímu parku Rakovecké údolí, které oplývá neskutečným množstvím krás. V zaniklé vsi Bystřec jsme si udělali malý picknick s pokusem o rozluštění stromové hádanky, konec konců můžete si to zkusit sami, druhý obrázek ukazuje moje řešení (rozuměj, netvrdím, že jde o správné řešení, ale je moje :-)).
Na rozcestí Rakovecké údolí jsem odbočili na modrou. V nenáročném stoupání proti proudu Rakovéckého potoka a jeho přítoků jsem se nemohl nabažit místních krás, spadanými listy pokryté cesty, skály, rozkošně klikatící se potůčky a vůbec nádhera kol... Až na rozcestí Tři smrky to byla sranda, ale pak se objevila lesáky rozježděná plnoblátěná cesta, kterou bylo nelehké překonat. Nakonec jsme však v bahně zcela neuvízli a octli jsme se na velké paloučku, kterému vévodí tři mohutné smrky. Jeden obdivuhodnější než druhý a vlastně i třetí... :-) Naše předsevzetí změřit lezoucí smrk se ukázalo být mnohem náročnějším, než jsme si mohli myslet. Lézt a vlastně i vylézt na majestátní smrk z části mokrý a z části téměř namrzlý nebylo tím nejlepším nápadem, neměl jsem s sebou křídlo, abych padal měkce, takže jsme náš úkol odložili na příhodnější počasí... Rozloučili jsme se s němými společníky několika pokolení a vyrazili bahenními koupelemi mojí malou zkratkou, vůči které Lenka neprotestovala, no aspoň né moc. V místních bučinách jsem se potkal poprvé naživo (ve volné přírodě) s divokým prasetem, mělo štěstí, uteklo... Uteklo právě v okamžiku, kdy jsem začal vzpomínat na pověst o Bivojovi a to ještě v Krylově interpretaci :-) Po nějaké době jsme se probahnili až na lehce schůdnou cykloturistickou trasu, která nás protáhla přes Lipový kopec okolo Jidášových uší na nějakém pomrzlém listnáči zpět na rozcestí Budkovan. Z něho chvíli po zelené a pak již po dalších cykloturistických jsme nabrali zpáteční směr Jedovnice. Okolo Vrboveckého rybníku a pak po druhém břehu Olšovce. Naše putování jsme zakončili v místním hostinci Olšovec kulajdou a česnečkou, kdyby to někoho zajímalo, byla založena roku 1991 :-) Na úplný závěr vás nemohu ochudit o vždy přítomnou
mapu a statistiku naší cesty, která čítala 16km, s 300m stoupání a stejnou náloží klesání...
Žádné komentáře:
Okomentovat