Neuběhlo ani 7h od okamžiku, kdy jsem se vrátil z lehké lyžovačky a už jsem opět stál na kameňačkách u Chodovské tvrze. Musím říct, že výkony jsou stále slabší a slabší o čemž vypovídá i celková ujetá vzdálenost 3km. Ale co, hlavní je, že po pár svezeních se na těch prkýnkách cítím skoro stejně přirozeně jako při chůzi a o to v tuto chvíli jde. Pořádně si zaběžkuju až na Vysočině, kde se jen tak mimochodem konečně prohnala po polích rolba a zdá se, že vytvořila použitelnou stopu :-) Celkem by mě zajímalo, kolik takových vyjížděk ještě mé kameňačky vydrží, přeci jenom jižák se pro ně stává čím dál tím více nepřátelštějším územím. A již zmiňovaná tupost hrotů holí, která předčí i tupost Kena a Barbie, mě už pěkně leze na nervy... Já chci rozbrušku :-)

Žádné komentáře:
Okomentovat