Sabelell: Jak nezávodit asi po 112 v tomto roce, aneb Extreme Winter Cup 2012

Jak bych asi tak začal. Tak asi takto. 15.12.2012 se konal tradiční zimní (rozhodně i extrémní) cyklistický závod ve Žďáru nad Sázavou - Extreme Winter Cup 2012. Start mužské kategorie byl stanoven na 13:00, registrace na tento závod končila 12:30. Startovné činilo směšných 50Kč. Toliko k důležitým informacím.

A teď k tomu, co bylo špatně :-) Co třeba počasí, na Žďársku leželo 20-50cm sněhu, teplota okolo 0°C a vytrvalý déšť, ano to opravdu slibovalo extrémní zážitky. Co dál? Co třeba moje běžkování, v sobotu jsem vyrazil asi až v 9:15 (možná kdybych do 1:30 nehledal své předky v matrikách, tak bych se i vyspal) a co na tom, že v 12:30 jsem měl být nejpozději na registraci ve Žďáru? Trať jsem si stále prodlužoval a prodlužoval a v jednom okamžiku jsem zjistil, že zcela nestíhám. Jo od toho okamžiku jsem se přestal šetřit a začal pořádně makat, protože jsem ten závod nechtěl promeškat. Do bytu jsem dorazil v 12:00 durch promočený, dehydratovaný a hladový. A tak jsem se hned vrhl na čerstvé vanilkové rohlíčky, vodu a chléb s máslem a medem. Mezi tím jsem se snažil vyřešit to, kam mi zmizelo auto, díky můj milý tatínku, že s ním lítáš na nákupy, naštěstí přijel v okamžiku, kdy jsem vybíhal z bytu. Jen tak mimochodem mi oznámil, že tam není benzín, ale co, když tak sednu na kolo a dojedu to do Žďáru na kole :-) A co spolujezdci? Původně s myšlenkou účasti na této bláznivosti přišel Láďa, ten to také jako první zabalil a s radostí v okamžiku, kdy jsem se před 14 dny pochlubil, že mám natržené oba stehenní svaly. Překvapením bylo, že "pan biker" ještě den před závody plánoval jet se mnou. Přirozeně mi moc radosti neudělal, když mi v sobotu v 10h volá, že pokud nepřestane pršet, tak nikam nejede. No... prší ještě teď, když píšu tyto řádky... nejel. A co vybavení? No už ráno jsem zjistil, že jsem si nechal běžkovací kalhoty v Praze, takže jsem na běžky vyrazil v membránovkách, které jsem si chtěl vzít na závody... No co, asi tak v 12:15 jsem se začal oblékat do cyklistického, které vozím asi v +10°C, když neprší... Ve spěchu jsem si samozřejmě zapomněl vzít věci na převlečení, nicméně aspoň jsem si nezapomněl helmu, brýle, rukavice, tretry a návleky na ně... bez nich by to vážně bylo ostré... Jo a kolo... Kolo jsem našel zazimované - pokryté asi centimetrovou vrstvou bláta, chudák auto, když jsem do něj rval tu kupu špíny... No a povedlo se mi ještě něco? Co třeba vyjíždět v 12:28, když do konce registrace zbývaly 2 minuty :-) Ani hudba, která byla v music boxu v autě možná nebyla tím nejlepším, to SKAčko bylo sice parádní, ale hravý a rychlý rytmus se odrážel i v mé jízdě autem a to už není tak dobře...

A jak to dopadlo? Na start závodu jsem dorazil 15min před startem závodu, auto nechal stát v zákazu zastavení a vběhl do kanceláře... Tam mě v klidu zaregistrovali do závodu, vyzvedl jsem si číslo a spěchal k autu, vysoukal jsem tu hromadu bahna z kufru, přiděl přední kolo, ufouknul jsem obě kola, přední na hranici okamžitého defektu, přezul jsem do cyklistických treter, nahodil návleky a stihl se kousek projet okolo auta a závodníci se už štosovali na start. Proč jsem si stoupl do první řady to vážně netuším. Na startu nám bylo oznámeno, že z důvodu extrémních podmínek :-) bude náš závod zkrácen z 10 na 8 kol. Pak jsem dostali obligátní otázku, zda všichni známe trať. Mlčel jsem a tvářil jsem se, že to, že jsem viděl její schéma na Internetu mě opravňuje k tvrzení, že ji znám :-) Pak bylo odstartováno, kurník, dostal jsem se příliš do předu, proto jsem hned zpomalil, protože už na první křižovatce jsem netušil kam odbočit :-) Zároveň v tuto chvíli, kdy jsme valili rozmočeným sněhem a já měl během pár vteřin mokrý zadek, jsem se začal proklínat, proč jsem oddělal zadní blatník... Následovalo cyklistické peklo, trať je luxusně natočena na malé ploše, rychlé sjezdy, prudké zatáčky, velká stoupání, povrch se střídal - led, 10-20cm sněhové břečky různé konzistence, bahno, neskutečné bahno a stále dokola.... Hned v prvním kole jsem pochopil, že polovina kolečka je asi tak driftování na sněhu, břečce a bahně a druhá polovina běh s kolem do ukrutných krpálů. První a druhé kolo bylo v pohodě, pohyboval jsem se celkem ve předu, smykoval o 106, podobně jako ostatní, a do kopců běhal. Krom rozbahněné louky, kde se projevila vyšší hmotnost mého kola (jo většina lidí měla hračky, za které zaplatili 5-ti ciferné částky) a hlavně má vlastní hmotnost (možná o 15-20kg větší než u ostatních - skutečných cyklistů) a já se doslovně topil a všichni mi ujížděli, jsem jinde stíhal a občas byl i rychlejší než ostatní. Jenže třetí kolo znamenalo vystřízlivění. Ne vážně, nepřepálil jsem to, je to divné, ale začal jsem rozvážně... Problém byl v tom, že od okamžiku příjezdu z 33km dlouhé trasy na běžkách utekla pouhá hodina a já stál na startu závodu. Tělo a zejména nohy to příliš neocenily a daly mi to na vědomí tím, že jsem začal už tak nějak typicky chytat křeče do stehenních svalů... každý větší záběr končil stejně, běh i chůze do kopců se staly slušným utrpením... Jo a to mě čekalo 6 okruhů :-) Nasadil jsem klasický scénář, začal jsem zpomalovat a od té doby mě zase hromada lidí dojela a předjela. S každým okruhem se zvětšovala únava a tím i schopnost driftování ve sněhu a blátě... O tom, že jsem si dva krát ustlal ani raději nemluvě. Ale měl jsem Kulhánkovské štěstí, žádný pád se nestal ve sjezdech (kdyby mi pořádně ustřelilo ve 40km/h přední kolo, tak pokud bych se nerozsekal o nějaký strom, tak by mě asi rozjel nějaký jiný závodník), vždy to bylo ve výjezdech a něžně :-) Celé to bylo zejména o technice, překvapil jsem sám sebe, možná to bylo způsobeno jen okolnostmi, ale netlačil jsem na pilu a nechal doma svůj silový styl, který byl za daných okolností tím nejhorším možným... Chtělo to citovku s mírným opíráním se do pedálů, rychlou reakci na každý smyk apod. Celkem se mi to dařilo, až na to, že časem dorazila únava a vše bylo těžší a těžší, nemluvě o technice, jednou zaseklý řetěz, během chvíle se mi zalepila kazeta sněhem a bahnem, mohl jsem používat asi tak horní 4 kolečka, na zbytku řetěz střílel jak Ken před Barbie na střelnici z Kalašnikova, no a nejhorší byla SPDčka, která se zalepila ledem a bahnem a od 4 kola jsem jel jako bych neměl nášlapy... Přes to všechno jsem do cíle dorazil 7 místě.

Po závodě jsem si s půjčeným kýblem a smetáčkem trochu očistil kolo, zakufroval jsem ho a vyrazil na guláš, který byl součástí startovného. Byl neskutečně dobrý, masový (žádný buřtguláš), hned jsem si vzpomněl na Fryšavského drsoně, kde tomu bylo podobně. Ještě teď se olizuji až za ušima... Když to srovnáte s blivajzy na Meridě popř. na Jizerské 50, kde je startovné 10-20x vyšší, tak nezbývá než smeknout kloubouk, případně helmu :-) Jako zákusek jsem do sebe kopl asi 3 čaje, rum (od Draka :-)) jsem nechal jiným... Po guláši jsem si dal dvacet a počkal na vyhlášení vítězů. Jaké bylo moje překvapení, když jsem byl pozván na stupně vítězů při vyhlašování jednotlivých věkových kategorií. Koukám, že věk 30+ může mít i nějaké výhody, zvlášť, když vaše výkonnost je mnohem lepší než ve 20 :-) Snad se podobné radosti dočkám i na dalších závodech :-)

Na závěr bych chtěl říct, že to byla neuvěřitelná zábava, zároveň i neuvěřitelná námaha. Kdo má rád extrémní podmínky, tak by si tento závod neměl nechat ujít. Sranda je, že tento jubilejní desátý ročník byl ze všech nejextrémnější, ne, a vážně to nebylo moji účastí :-)

Můj výsledek: