Skalní vyznavači běžkování z Vysočiny již od středy trápí svoje kameňačky na Fryšavském ledovci. Vím to... Avšak zůstávám v Praze a rád, dokonce na běžky ani nemyslím. Po čtyři dny vysmátý jako Barbie sledující Kena v plavkách... Navíc, mám přeci rozum, bolavému ramenu zdatně sekundují natržené oba stehenní svaly, s takovou anamnézou bych nestoupl na běžky ani já...
Jenže večer slibuje neradostnou Prahu. A tělem se šíří známé mrazení, abstinenční příznaky po bílé stopě, silné a nezdolné přírodě v harmonii i souboji s nicotným člověkem, sladkém vyčerpání, tichu, přírodě a vůbec všem, co k tomu patří. Má cenu vyletět z Prahy v šest hodin odpoledne, ujet přes čtvrt tisíce kilometrů, abych trápil rozbité tělo na několika málo kilometrech sněhu? "Život je krátkej," zazní mi v uších slova oblíbeného songu Alkeholu... Sbalit se, vyrážíme :-)
Zachumelené auto jsem na parkovišti prosíravě nezabrzdil ruční brzdou, přeci jen ten zamrzající lanovod je potvora... Jenže rozhodnout se nastartovat a jít škrabat zamrzlé sklo nebyl vůbec dobrý nápad, což jsem si uvědomil v okamžiku, kdy jsem zatáhl nešťastnou ručku. No co, jak auto rozmrzne, tak se rozpustí led v bowdenu a zadní náprava přestane brzdit :-) Ta otočka přes ručku na parkovišti už neměla čemu ublížit. Co však ublížit mohlo a nakonec i ublížilo, bylo testovací zadupnutí nožní brzdy, které mě odměnilo trvalým rozsvícením kontrolky ABS a doporučením navštívit servis. "Pche, Francouz," posměšně se rozprostřelo zmrzlou kabinou... Ale to už jsem si to šněroval na D1. Přibržďující zadní náprava mi začala ihned nahánět hrůzu, přeci jenom když vám zadek sám od sebe tančí po dálnici na dvě doby a vy jedete v tříčtvrtečním rytmu, tak vám to radost prostě udělat nemůže. Ale i s tímto handicapem jsme byli nejrychlejší na dálnici, kde se na nepříliš dobře upraveném povrchu všichni klouzali a smekali tak šedesátkou. Po čase odlehl i lanovod, zadek přestal brzdit a po poměrně dramatické návštěvě benzinky, kdy mi ve smyku chcípl motor, začalo opět fungovat i ABS. Dále již nic nebránilo letu na Brno ve stotřicítce. Okolí moravské metropole bylo k řidičům mnohem schovívavější a tak cesta směrem na Vysočinu utíkala jako písek ve vytuněných přesýpacích hodinách. Až v půlce cesty na Žďársko jsem opět pocítil sílu zimy, to když mě za Olším nakopla do zadku zatáčka a já měl plné ruce práce ho zkrotit. Sněžení spolu se slušnou vrstvou sněhu na silnicích mě donutilo výrazně zpomalit, ale co, zábava se konala i tak, těžké podmínky zbožňuji.
Za pár chvil jsem již děsil rodiče bušením na dveře bytu. "Koho to sem čerti nesou," mohlo se klidně ozývat. Po přivítání a drobné svačině jsem už nedočkavě pelášil pro kameňačky, houpl do auta a mazal na ledovec. Cesta přes nejvyšší partie Novoměstska byla báječným zážitkem, ale pro ten jsem domů nejezdil.
Na ledovci jsem se ocitl během okamžiku, hodiny ukazovaly tak třičtvrtě na deset, naskočil jsem do vázání, zapnul čelovku a v drobné chumelenici vyrazil zapadanou stopou k Fryšavě. Na rtech slova nádherné písně od Fleretu - Zafúkané: "...Zafúkané, zafúkané, kolem mňa všecko je zafúkané... ...cestičky sněhem sú zafúkané..." Tmou jako v pytli se prořezával kužel mé čelovky a já si užíval to všechno, běžky, sníh, krásu zasněžených stromů, pohyb, ticho, klid, tmu... Je zajímavé, byť pro mě dobře známé, že půl roku bez sněhu dokonale odhalí, které svaly se těch několik měsíců flákaly. A tak mi stačilo pár kilometrů, abych měl dost. To se projevilo i v okamžiku, kdy jsme schovával foťák do ledvinky takovým způsobem, že mi zmizel ve sněhu, ještě že jsem měl tu čelovku, kterou jsem si mimochodem při cestě zpět vypnul a užíval si naplno tmy. No tmy? Ač nebylo hvězdy vidět, tak nízká oblačnost nádherně odráží světlo okolních vsí, tudíž byla taková odlehčená tma, kde přeci jenom něco vidět bylo - třeba obrysy zafúkaných stop a neskutečně černých mraků nad Skleným. Prostě noční pohádka...
Pak už jen cesta zpět k na návštěvu k rodičům a co nejdříve do postele.
Na poprvé jsem dal pouhých 4,5km, ale i tak je to mnohem více, než jak obvykle začínám :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat