Poprvé v práci na běžkách

Středeční ráno jsem proměnil v nečekané "poprvé". Kdo by to byl řekl, že zrovna já se do práce vydám na běžkách poprvé v životě až v Praze? Možností skórovat jsem měl dost i všude jinde, kde jsem pracoval, nicméně je pravdou, že ve většině případů ztroskotaly podobné plány na příliš velké vzdálenosti bydliště od práce a s tím spojeným množstvím překážek, které bych musel překonat... Jo, kecy, byl jsem línej :-) Ale tentokráte jsem se odhodlal a odhodlání neopustil, nebo ono mě, no jak se to vezme. Trať do práce měřila něco málo přes 3km a to jen díky tomu, že jsem se svezl na včerejším okruhu a udělal si malou zajížďku, abych se aspoň trochu projel. Je škoda, že přes večer nechumelilo, čímž počasí umožnilo soli a posypovým vozům, aby mi situaci ještě více zkomplikovaly... To nemluvě o tupých holích, respektive jejich hrotech, skoro by se chtělo říci "vrchol tuposti" :-) Ale co, i tak jsem se do práce dostal. Mnoha lidem a zejména psům (nevím proč jsou na běžky tak alergičtí) jsem způsobil drobný šok, v lepším případě jen návštěvu úsměvu na tváři... Zajímavé bylo setkání s chcíplistou, který na sněhu a ledu vypadal, aspoň já tak soudím, mnohem nepatřičněji než já, přitom na mě koukal, jako na blázna :-) Neméně vtipně jsem si připadal těsně před prací, kde jsem šel společně s několika desítkami lidí. Asi tak jako ovce v stádu, ovšem ne Apple ovce, spíše jako černá ovce, nebo lépe jako modrá ovce mezi černými.... Všichni vystrojení jak na svatbu Kena a Barbie, jen já ve sportovním s běžkami v rukách...