Další cesta do
Prahy a z
Prahy mi poskytla nové železniční zážitky, které mě inspirovaly k sepsání několika následujících vět, jakožto pokračování
předchozích zkušeností. Je poněkud ironické, že i technická vyspělost zahraničních vozů ve vlacích kategorie
EC (EuroCity)/
EN (EuroNight), tedy aspoň ve srovnání s českými vozy, zapojenými v téže vlakové soupravě, může být kontraproduktivní. Dovolte následující příklady, kdy kvalita podvozku a výroby vozu, jež vede ke klidné a tiché jízdě může být v některých případech "nežádoucí".
- Pokud k vám do kupé přisednou burani z Pardubic, kteří se s neomaleností sobě vlastní baví neúměrně hlasitě, ještě hlasitěji telefonují, a vy máte v úmyslu začíst se do veršů Baudelaira. V tom okamžiku si možná postesknete po vozech české výroby, snad dokonce po lokálkách, kde příšerný hluk překryje většinu hovorů, které by vás mohly rušit.
- Pokud jedete po půlnoci a chtěli byste spát. Jenže něco chybí, to stálé a ve většině případů otravné houpání českých vozů, které dokáže navodit brzký spánek s neuvěřitelnou účinností.
Jistě, jedná se o zcela subjektivní požadavky na (ne)kvalitu vozů, kterou nelze v žádném případě generalizovat. Se zpáteční cestou se pojí ještě dva drobné postřehy.
- Nadmíru mě překvapila cena plné jízdenky Praha-Brno zakoupené na palubě vlakové soupravy kategorie EN (EuroNight), která činí 370Kč a je neuvěřitelně vysoká ve srovnání se 175Kč (ČD Promo + In-karta).
- První setkání s králíkárnami v podobě lůžkových/lehátkových vozů EN (EuroNight), viz fotografie níže.
Žádné komentáře:
Okomentovat