Nelžete srnkám

16.3.2012 v pátek večer jsem se postavil na váhu, která exaktně potvrdila moji preciznost v čemkoliv pro co najdu zaujetí a tentokráte jím bylo týdenním hodování. To bolestné, leč očekávané, zjištění ve mne zasadilo, nechalo vyklíčit a následně narůst přesvědčení, že běžecká sezóna ještě zcela neskončila. Všechny běžky jsem však před týdnem zaletnil, a tak nezbylo než vzít zavděk zcela novými čínskými běžkami Madshus Intrasonic. Na trati u Hotelu Ski jsem se zjevil po 22. hodině. S drobnými obavami o celistvost závodní trati jsem nechal se předvést svoji čelovku a vyjel vstříc nočním dobrodružstvím s jasným nebem plným hvězd nad hlavou. Tento den konečně nabídl možnost poznat noční běžkování bez světel ze sjezdovky na Harusově kopci. A zážitek to byl o poznání jinší, částečně za to však mohla i absence vládce noční oblohy, Měsíce. Noční běžkování bylo tedy opravdu noční :-) Již od půlky trati jsem začal v lese potkávat společenství svítících očí. Nehybně stojící srnky a srnci mě pozorovali z povzdálí a lehce mi naháněli strach. To k dokonalosti dovedl srnec, který se procházel po Plačkovici ve vzálenosti pouhých 15m, aniž by se mnou nechal vyrušit, byť jsem mu neustále svítil do očí. Jednoduše se zdálo, že srnkám někdo lhal o ukončení běžecké sezóny, možná dostaly chybný kalendář ... Tak či tak se jich desítky s klidem promenádovaly okolo tratí. V lese se přirozeně ukázalo, že běžkování nebude žádná sranda, hromady kil jehličí zkrátka udělaly své ... Po projetí 3km okruhu jsem se vrátil na startovní rovinku, kde jsem vypnul čelovku a plnými doušky si užíval skvostné noční oblohy. Ne že by bylo nejlepší si zvykat na nové běžky na zmrzlém umělém sněhu s hlavou obdivně zakloněnou k nebi, ale ti, kteří si podobně nezvyklý a okouzlující zážitek dopřáli, jistě pochopí.