Šišky lyžují

Na úvod bych mohl vysvětlit co a případně koho myslím těmi šiškami. Otázky "co" a "koho" jsou zcela na místě. Titulek "šišky lyžují" mě napadl v okamžiku, kdy jsem v neděli ráno stoupal v dolní pasáži Esíček a před sebou jsem uviděl poněkud širokorozchodnou stopu běžkaře. Říkal jsem si: "kdo za blázna tady makal soupaž a nechal za sebou dvě dokonale rovnoběžné stopy, byť s tak velkým rozchodem?" Jaké bylo mé překvapení, když jedna stopa skončila a na jejím konci spočívala šiška, a když druhá stopa zanikla o metr dále stejným způsobem, tak mi to došlo. Rolba, která jela asi půl hodinu přede mnou nabrala svým finišerem (spíše bych tuto část rolby nazval vlnkovač popř. manšestrovač) několik šišek, které táhla pod sebou zaseknuté a tím vytvořila výše popsanou iluzi. O těchto šiškách lze poměrně úspěšně prohlásit, že nikomu nevadí a nepůsobí škodu, pokud se vám na ní zrovna nezasekne běžka a vy si něco nezlomíte...

Když jsem nad tím přemýšlel, tak jsem o den dříve potkal na závodních běžeckých tratí u Hotelu Ski o mnoho šišek více. O nich se bohužel již nedá říct, že jsou neškodné. Tyto šišky, turisté padavky, pro mě, z neznámého důvodu vyrážejí pravidelně ve velkých tlupách na závodní tratě, které jsou většinou nad jejich síly. Nad kopci se sdružují ve skupinách, které brání projetí ostatním a snaží se rozdýchat předkolapsový stav. O několik metrů dále potkáte další skupiny, které stojí nad sjezdem a berou nadarmo do úst jméno boží: "Ježíši, Ježíši, Ježíši, ..." Někteří slézají z kopce po svých, ti odvážnější volí velký pluh, kterým zlikvidují nádherný manšestr a vytvoří ve sjezdech koleje vyhlazené až na ledový podklad, čímž činí tyto sjezdy nebezpečné i pro ostatní. Když se totiž řítíte na běžkách v ledovaté zatáčce rychlostí 40km/h až 50km/h, tak věřte, že bez ocelových hran, jimiž sportovní ani závodní běžky opravdu vybaveny nejsou, budete občas mít problémy nevylétnou mimo trať. Další šišky volí neméně překvapující postupy, jako jízda v opačném směru. Pak se vám běžně stane, že bruslíte do kopce a říkáte si, proč místo manšestru, který tu vytvořila před chvílí projíždějící rolba, jedete jak na boulích podobni Nikole Sudové. Důvod je jednoduchý, tam kde stoupáte do kopce, šiška sjíždí a pluží a za ní potopa.... Že v posvátných místech, kterými je les, produkují nezanedbatelný rámus, hluk a křik bych ještě přes srdce přenesl, ale že se po celé trati vyhýbám obalům od bonbonů, oplatek a jiných sladkostí, to mi vážně vadí. Ještě že jsem tento víkend nepotkal žádného rádoby sportovce s cigaretou v ústech. Tyto bezohledné sobce mám totiž ze všeho nejraději, není nad to, když opustíte ruch měst a vydáte se udělat něco pro své zdraví do krásné přírody na čerstvý vzduch a potkáváte hovada, které ujedou 100m, víc jim jejich zničení plíce ani nedovolí, pak si zapálí a ničí bezohledně zdraví všech okolo projíždějících.

Ale vraťme se k pozitivnějším zážitkům, které nabídl první březnový víkend roku 2012. Se smutkem v srdci jsem se musel smířit s nemilou sněhovou situací na Novoměstsku. Za pouhý týden zmizela převážná většina sněhu a tak slavnosti běžkování následovaly na technickém sněhu u Hotelu Ski. V pátek jsem vynechal noční běžkování díky únavě z náročného spinningu. Sobotní slunné dopoledne jsem si však náležitě užil na tratích i přes hromady šišek v lese. V neděli, posilněn vydatnou snídaní, jsem si dal do těla ještě o něco více než předchozí den. Pozitivně k tomu přispělo i slunce, které se halilo v drobnou oblačnost, čímž zachovávalo běžeckou trať v kompaktní podobě po mnohem delší dobu než v sobotu. Velké poděkování patří Sportovnímu Klubu Nové Město na Moravě za dokonalou úpravu tratí rolbou, díky níž není ještě třeba házet běžky do žita.