Většina republiky se již nějaký týden topí v přívalech jara více či méně úspěšných. Ale dle mého soudu zima ještě trvá a tak není důvod lyže schovávat... Přesto nemohu nepřiznat, že jsem již zimou poněkud unaven a pohled na kvetoucí floru ve mě nechává lehce převážit pocit, že bych se již mohl vrhnout na letní aktivity. A tak se vlastně ukazuje, že titulek je lživý, knedlíků dost nemám, ale u těch lyží si nejsem tak jistý. No, ale na stranu další by stálo zakončit sezónu jinak než poslední větrnou a demoliční vyjížďkou v Orličkách. A vzhledem ke skutečnosti, že Janička neprotestovala, vyrazili jsme v neděli na pohodovou nedělní zakončovačku na Paprsek. Web sliboval perfektně upravené tratě, výšku sněhové pokrývky a ani větrnou předpověď jsem nezkoumal, nechal jsem to koňovi.
Řekl bych, že cesta za připomenutí opět nestojí, ale opak je pravdou. Zatímco Janička spala, já se rval se zatáčkami opatrně i dravě, zkrátka co sněhový poprašek a mokro-ledový povrch dovolil. Poprvé v životě jsme se rozhodli vyjet autem až na Paprsek, takže na konci cesty nás čekala sněhová RZ o délce 6km v ledovém korytě, za které by nemuseli styděť ani stavitelé bobové dráhy ve Svatém Mořici. Ne že by to nebylo na předepsané řetězy, ale na druhou stranu by to bylo možná až příliš nudné. Pak bych vám stěží mohl psát o ostrém brždění při setkání s protisměrem a jeho tlačení zpět, BTW už jsem vám řekl, že se jelo převážně v ledových kolejích hloubky 10-30cm v korytě širokém tak právě pro jedno auto? Luxusní adrenalin...
A pak vysněný cíl, Paprsek. Akua, to je zima... Na poměry solidního větru čisté upravené stopy, zasněžené stromy a sněhová pokrývka, jakou jsem tu snad ještě nepotkal. Tohle na jaro vážně nevypadá. Luxus! Co vám budu vyprávět... Luxus. Bohužel už od pátku jsem se tak úplně necítil a neděle na tom moc nezměnila, takže jsem rozhodně nikam neletěl a hlavně, brzy mi došlo. Takže přestože lyžování nelze označit jinak než slovy fantastické, já se skoro celou cestu těšil do chaty na borůvkové knedlíky. Janička překvapená, že mi stačí 25km a ještě v líném tempu nevěřícně následovala mé stopy až do restaurace.
No, nebýt několika domácích knedlíků, musel bych říct, že šlo o nejlepší borůvkové knedlíky v sezóně! Zkrátka to tady umí velmi dobře. Cena je také přijatelná, 35Kč/ks s tou velkou výhodou, že si můžete objednat 2 nebo 3, ve skutečnosti asi jakýkoliv násobek 1. :-)
S plným břichem nachystán usednout spokojeně do auta a vyrazit k domovu nedalo Janičce příliš práce, aby mě překecala na odpolední přídavek. A jsem jí za to vděčný. V pohodovém tempu jsme se vyškrábali na Smrk, ano pověstné místo, kde jsem se před lety rozsekal a zlámal lyže. Myslím, že ještě teď Janička kroutí hlavou, že se někdo může na běžkách pustit po té křivolaké skalce dolů... Nádherné svezení, poznání několika nových stop, kterými jsem snad nikdy nejel. S takovými pocity a najetými 35km celkem bych s klidem mohl ukončit zápisek o posledním nádherném lyžování v sezóně, ale...
Ještě nás čekala RZ na sněhu z Paprsku dolů... Pomalu jsme se na parkovišti převlékli, odchozím autům dali k dobru několik minut, já se nepřezul ani ze skateových lyžáků a vzhůru dolů! Jaké překvapení, když po pár minutách dojíždím první auto, které mi hned na prvním rozšíření cesty pro vyhýbací manévr ochotně uhýbá z cesty. A pak už netuším, zda mi někdo ještě uhnul, a nebo zda jsem dojel tu Oktávku v jejich stopách jsem si jednou nečekaně a nechtěně slušně zadriftoval a vzápětí ostře brzdil, abych spolu s ní nezboural auto, které se zaseklo přes celou silnici napříč. Vau! Renaul Scenic první generace je totiž delší než šířka koryta, starší borec dostal po cestě dolů smyk a otočil to o 90°. Ve výsledku zůstal bezmocně uvězněn v ledovém korytu s pomačkaným zadkem a předkem. Naštěstí týpek v Oktávce vytáhl lopatu z rakve, odsekal trochu ledu před a za autem, nešťastníkovi jsem nařídil hodit kola do max. rejdu a hrabat do kopce co jde. Spolu s lopatovým dobrodincem jsem se mu tak dlouho opírali do A sloupku až jsme auto na místě otočili okolo osy procházející zadkem opřeným do ledové bariéry. No a pak dále lehce závodili... Samozřejmě mě hrozně brzdil, ale co už, předjet jsem ho vážně nemohl.
Žádné komentáře:
Okomentovat