Štítky

auta (18) běh (34) beskydy (13) brusle (34) cukroví (11) divadlo (1) DIY (2) filmy (17) golf (1) hory (37) IT (68) jednokolka (1) kola (109) kolce (10) koloběžky (4) koncert (4) koně (1) létání (20) lezení (22) literatura (8) lodě (2) lyže (130) motorky (61) osobni (1) osobní (102) plavání (4) posilování (2) potraviny (27) příroda (8) recenze (3) recepty (62) sauna (1) squash (3) tanec (3) telefony (19) turistika (60) USA (58) vlaky (4) vysocina (3) wakeboarding (1) závod (1) závody (84) ZLM (66)

čtvrtek 1. března 2018

Děkovat a nebo kroutit hlavou aneb o bruslení v Brně

Před nedávnem jsem si stěžoval na běžkování a bruslení v Praze a teď to stejné potká Brno. :-) Třeskuté mrazy mi během týdne příliš neučarovaly, krom zamrzlého úsměvu na tváři a prstů přimrzlých k řidítkům... Ale s každodenně opakovaným vtipem jsem se nakonec přeci jen rozhodl zúčtovat a využít ho i ve svůj prospěch. Opět jsem vyhrabal lední brusle a jal se hledat tu správnou plochu. Asi tušíte, že se jí stěží mohla stát nějaká uměle připravená malá plná lidí... Takže příroda? Jasné, na stranu druhou nerad koupání a v zimě zvlášť, jo a také nerad topení se, v zimě zvlášť. :-) Takže jsem si rozmyslel tu nejlogičtější volbu, Prýgl, který Povodí Moravy systematicky již nějaký ten týden napouští vodou a činí jej tak nebezpečným, popř. vhodným pro zimní topení. Místo něj jsem tedy zaměřil pozornost na dvě "bezpečné" varianty, rybníky na golfovém hřišti Kaskáda a rybníky v Mariánském údolí. Cesta delší zato horší nepřekvapivě vyhrála. Takže jsem po práci skočil do auta, protloukl se odpolední špičkou, vysadil se na parkovišti v Mariánském údolí a pak pokračoval půl druhého kilometru pěšky. Nakonec došlo na oblíbený zápas s nazouváním bruslí... A pak zasloužená odměna! Znechucení. No jako lidí tam moc nebylo, led se se mnou nikde nepropadl, nicméně jen stěží mohu předstírat, že by mě těšilo zlověstné praskání. No dobře, to by asi k znechucení nestačilo, takže... Blízkost břehů zdobí zamrzlé větve, klacky, kameny a další haraburdí co kolem chodící do zamrzajících louží odkládají. No a zbytek pro změnu exceluje nechutně nerovným povrchem. Popravdě mě to bavilo tak, že jsem se neubránil myšlence, zda to na těch malých umělých rovných plackách nebylo lepší. Ostuda, vím. Ač de facto z vesnice, ač odchovaný hokejem na venkovní ploše, nelze nevzpomenou, že vznikala uměle na tenisovém hřišti a rovnost s hladkostí měla v životopise. Takže tahle rybniční romantika stvořená sivými větry mě za srdce příliš nechytla, ale což. Dost dobře si umím představit, že si to tam užijete, pokud vyrazí s partou, nebo pokud jste odchováni bublinami, prasklinami či jinými překážkami. Pokud si chcete dopřát radosti z rychlosti bez obav o zdraví, možná by neškodilo podívat se někam jinam. Skol?

PS: Nemohu se dočkat jara při pohledu na bobovou dráhu a singletraily, které se klikatí nad údolím...


Žádné komentáře:

Okomentovat