Sabelell: Slovinské nákupy, jezera, hory, můstky a rakouské ferraty na útěku

Když kupovat nové kolo, tak jedině ve Slovinsku a zvlášť, když jde o kolo na dojíždění do práce... Nedává to smysl? Já a kupovat si kolo do práce? Já a nestavět si kolo? Kupovat ve Slovinsku? Dojíždět do práce? Aha, tak to snad :-)

Sobota, 17.9.2016

Sobotní ráno, no ráno, 2h po půlnoci nasedáme do auta našich a vyjíždíme směrem Slovinsko. Cesta je krutá, jak už to tak u těch nočních a ranních cest bývá... Oproti plánu/odhadu dojíždíme s nemalým zpožděním, snad někdy mezi 9-10h. Prvním cílem byl Šenčur a místní cykloobchod, ve kterém se stávám prvním českým zákazníkem... Musím říct, že jsem byl poměrně nadšený, bezproblémová domluva po mailu, bezproblémová domluva osobně v angličtině, platilo vše, co jsem si dopředu domluvili. Paráda, tedy až na skutečnost, že jsem nějak nemohl rozložit kolo do kufru tak, abychom se tam všichni čtyři vešli (ne do kufru, do auta myslím ;-))

Po nákupech přišly na řadu další záležitosti. Plánovaný výstup na Triglav se však začal rozpadat ještě dříve, než jsem se ocitli ve Slovinsku, mohl za to náš pozdní příjezd následovaný deštivým počasím, které nás přivítalo hned, jak jsme opustili Rakousko...

Záložních plánů však bylo dost :-)

Vodopády/pramen Savici

Krásné místo a špatné počasí, nemalé parkovné a nemalý vstup k vodopádu. Trochu mi to přišlo jako rýžování aneb za hodně peněz nemnoho muziky. Vodopády a Savica za vidění asi i tak stojí stejně jako možnost napít se Savice :-) Neméně zajímavý je les v okolí, barva stromů, kamenů, prameny potůčku, vývěry, skály, prostě luxus.

Bohinjsko jezero

Jen kousíček od výše zmiňovaných vodopádů leží Bohinjsko jezero. Z jeho průzračné hladiny vyrůstají skály, okolní lesy jsou plné hub a lískových oříšků... Paráda.

Kostel Sveti Janez

Na břehu Bohinjského jezera naleznete i nenápadný kostelík Sveti Janez, který mě okouzlil svojí útulností, která nejspíše pramení z jeho úchvatné malířské výzdoby. Rozhodně doporučuji neopomenout jeho návštěvu při potulkách zdejším krajem.

Jezero Bled

Jezerní Mekka Slovinska se snovou (pravda, poněkud kýčovitou) vizáží, kterou utváří kostel na ostrově, hrad na skále a to vše lemováno horským masivem. Není ostudou, když vám ukápne slina nad HDR forografiemi s PS tunningem... A co si budeme povídat, skutečnost není natolik vzdálená... Luxus! Bohužel jde o jednu stranu mince, tou druhou je město ve švech praskající, turisté pomalu přepadávají z přeplněných oken všudepřítomných hotelů, kolony aut... Nenechte se však odradit, BTW kdybyste nevěděli, kde zaparkovat zdarma, zajeďte k vlakové zastávce "Bled jezero", odkud vede chodníček až k samotnému jezeru, které si tak můžete prohlédnout ze všech stran. Stejně tak vám třeba neuteče nějaký trénink a nebo i závod různých veslařů a pádlařů, kteří tu jsou jak doma.

Kranjska Gora

Známe lyžařské středisko za pozornost také stojí. Pravda, my ho navštívili především kvůli ubytování, které jsme zde měli objednané, ale pohled na okolní hory, či zkouška místní gastronomie v historickém centru obce vám možná rozzáří úsměv více než postel a teplá sprcha :-)

Neděle, 17.9.2016

Planica

Brzké vstávání a luxusní snídaně formou švédských stolů, na kterých nešlo nenarazit na báječné lokální potraviny a lhostejno, zda se bavíme o medu, sýrech, či jiných mléčných a masných produktech. Po trošce obžérství následovalo sbalení se a odjezd.

Prvním cílem byly co by kamenem dohodil vzdálené skokanské můstky, resp. celý skokanský areál v Planici. Překvapivě pro mě nebyl zdaleka nejpůsobivějším zážitkem pohled na mamutí můstek, kde se poprvé na světě dolétlo na metu 200m a kde byl nejvíce krát překonán světový rekord v letech na lyžích a kde možná v budoucnu padne 250m hranice. A co že mě tedy dostalo nejvíc? Celý zrekonstruovaný areál zasazený v nádherných horách (Triglavski narodni park), zkrátka tolik krásných skokanských můstků na jednom kopečku - genius loci dýchá z pod každé šišky na stromě a že jich tu je.

Tarvisio

Že jsem měli velké plány i po zrušení plánovaného výstupu na Triglav, tak o tom nemůže být sporu, nicméně, žádná z nich, zaměříme-li se na škatulku "via ferrata" nemohl dopadnout... Předpověď počasí byla vcelku jasná, o nechutnosti shody matematických modelů různých předpovídačů snad škoda mluvit...

Ještě že jsme měli v záloze zálohu a zálohu zálohy. Nejprve jsem sáhli po tom prvním na stacku, čímž nebylo nic jiného než Tarvisio, známé lyžařské středisko, jen kousek za Italskými hranicemi. Ale ani tu nám štěstí nepřálo a Monte Lussari o jehož zdolání jsem uvažovali zakrývala mlha tak hustá, že by se dala snad i strouhat. No co, aspoň jsme si to tu trošku prohlédli a honem dál, déšť nám byl v patách.

Klammgrabensteig

Zálohou zálohy nebylo nic jiného než ferraty v Rakousko. Vybrali jsme cvičné Céčko nedaleko nádherné řeky Mur. Ideál v naší situaci, nástup a sestup měřitelný v několika málo jednotkách minut, při použití železného jištění pohodička a bez něj rozumná dřina. Ale nejprve nás čekala ukázka záchrany z ferraty... Poučné a vzhůru nahoru. Jo, jednu cestu jsme dali před deštěm a tu druhou jsem běžel s prvními kapkami vody za krkem.

Mödlinger

Příchozí bouřka nás donutila vysloveně skočit do auta a už jsem si to hrnuli k domovu... Ale vlastně ne tak docela, v cestě nám ještě stála kousíček před Vídní zbudovaná cesta B/C Mödlinger Klettersteig. Její nalezení kvůli mé nedůsledné přípravě stálo poměrně hodně času a povídání si s Bulhary a Rakušany, nicméně výsledek se dostavil. Mimochodem v Mödlingu se zastavte, centrum města svateb je kouzelné...

Ale ještě kouzelnější je to, co objevíte za rohem. Takovou změnu rázu krajiny bych nečekal, skoro nepopsatelné. Borovicové háje ve skalnatém údolí, kde zakopáváte na každém kroku o zříceninu hradu... A do té krásy tu někdo zasadil nebezpečí prostou avšak zajímavou jištěnou cestu, kterou vám nelze nedoporučit. Nečekejte jakkoliv zásadní fyzické výkony a tato ferrata se vám odmění... Věřte mi.

A dál, dál už nic, rychle domů... S příjemným pocitem mile stráveného víkendu v přírodě.