Čtvrtek jsem prožil vskutku v činorodém duchu. Utužování pracovního kolektivu, "teambuilding" - krásně československy řečeno, bylo to první, na co jsem narazil, tedy nepočítaje dvířka kuchyňské linky :-) A rozhodně to nebyla poslední srážka dne... Sraz s kolegy jsme měli před střelnicí, která taktně naznačuje, co se asi tak dělo... Bouchačky a ruka v sádře, kombinace jak med v kombiné... Musím říct, že se mi na střelnici dařilo, zejména v místnosti s laserovým trenažerem. Ne že bych střílel od boku tak dobře jako někteří, mluvím spíše o občerstvení, které se tam spolu se zbraněmi skrývalo :-) Se skutečnými bouchačkami to zdaleka nebyla taková sláva... S devítkou a revolverem to šlo jednoruč ještě celkem dobře, za to AK-47 kopal jak splašená koza a moje zlomenina tiše úpěla a to jsem poškozenou ruku používal pouze jako podpěru. Druhé kolo s brokovnicemi jsem nakonec, s rozumem v hrsti, vynechal. Prý že střílet jednoruč z brokovnice rozhodně ne ne.
Už tak zábavná střelnice skrývala další potěšení, jako např. soutěž. Střelba na terčovnici únosce a rukojmího, ze tmy vynořující se, byla jednou z nich. Oslněn světlem a neschopností správně vystřelit jsem právě příliš neoslnil, byť z oslnivého Glocku. Kulka, která provrtala hlavu rukojmího jest toho zářným příkladem :-)
Předposledním bonusem byla střelba z Desert Eaglu .50 Action Express. Kdo nezná, nechť si vyhledá více než dvě kila železa s největším vyráběným kalibrem. Nářez, který jsem měl před pár lety problém udržet v obou rukách :-) Bodejť by také ne, na Internetu naleznete spoustu videíí, kterak zbraň šlehající metrové plameny rozbíjí mozkovny těch, kteří na to neměli nebo udělali nějakou chybu. Do tohoto zástupu jsem se nehodlal zařadit (zvlášť když mě kolegové natáčeli :-)), takže jsem se nejprve optal střeleckého instruktora, zda je to schůdné. Dostalo se mi odpovědi, že jistě a že on sám zná osobně dva lidi, kteří střílí z Desertu jednoruč - on sám a já :-) Takže asi tak, jdeme na to :-) Chvějící spocenou rukou, přesto bez strachu, zvedám zbraň nejprve nasucho a vzápětí ji pokládám. Otírám si ruku do trička a opět zvedám tu bestii. Bác! Rána jak z děla. Juchůůů, udržel jsem ji a hlavu si nerozbil! To si zaslouží zářez do pažby a jde se dál :-)
Kam dál? Grilovačka v parku... Luxus! Přenosný gril, tuny masa, sýrů, zeleniny a soudek k tomu. Slunce nad hlavou tvrdí muziku, ke které se přidává Matějův akordeon a Martinova kytara. Že už nemůže být větší pohoda? Ale může, Peťa natahuje mezi stromy slackline. Vždy jsem obdivoval ty, kteří dokáží chodit po plochém laně... Zlomenina dostala už takové kapky, že jí asi více ublížit nemohu :-) Takže vzhůru na lano. Více než hodinu trvající ekvilibristika mě vážně chytla, přes očividné zlepšování se, musím přiznat, mi to moc nešlo. Navíc to divoké mávání rukama nedělalo dobře mému zranění, takže jsem si ruku opět zavěsil na šátek. Když jsem pak tu druhou, balanční, zneužil k telefonování, je poměrně jasné, jak to muselo dopadnout :-) Pád z lana na sádru... Popojedeme!
A kam? Rozdává se maso! Myslím, že to PKáčko zvládlo na jedničku a k tomu Matějova improvizace. Když stála zábava v plném proudu oběma nohama, objevil se rušivý element, který se nám rozhodl zmařit naši idylku. Kdo by to byl řekl, že ten element bude ženského rodu? Uniformovaného rodu :-) Policistka, která stála na chodníku jako solný sloup, vysílačkou přivolávala posily a nás střežila, aby nikdo neunikl trestu... Co jsme to jen vyvedli? Porušili jsme městskou vyhlášku a popíjeli alkohol na veřejném prostranství (tedy zdaleka ne všichni, kdopak asi ne, co?) Ani nevím jak jsme se k této informaci dostali, paní strážník na nás koukala a jakákoliv snaha o domluvu z její strany byla více než patrná, rozuměj že žádná. Hrozící tisícikorunová pokuta rozdělila náš tábor na několik frakcí, třetina se rozhodla počkat a pokusit se domluvit, třetina se rozprchla na všechny světové strany, aby nás policistka nemohla zajistit, byť řvala po parku jak pominutá (beztak také právě porušila nějakou vyhlášku :-) a poslední třetina lehce trollila, schovala sud a někteří bláznivě kroužili na skládačce okolo neoblomné a děs nahánějící strážnice :-) Dopadlo to zcela neočekávaně, přivolaná posila "zdevalvovala" bojové nasazení policistky a lidsky se s námi domluvili aniž bychom to jakkoliv odnesli, tedy nepočítaje odnesený soudek :-) Afterparty pokračovala na tajném místě vedle bazénu Za Lužánkami...
Luxusní teambuilding jsem opustil vcelku brzy. Už v 17h se konala další zajímavá přednáška v MZK - Architekt Bohuslav Fuchs ve Zlíně a v Luhačovicích. Šlo o srdeční záležitost, takže chápete, že jsem si tuto událost nemohl nechat ujít. Bohužel jsem nakonec odcházel poněkud zklamaný... Když to srovnáte s výletem na Kokořín... nebo aspoň týden starou přednáškou Ing. Arch. Jana Sapáka, pochopíte... PhDr. Blanka Petráková nás sice seznámila s mnoha zajímavými fakty, ale prostě to nebyl takový odvaz... Nemluvě o tom. že jsem měl chvílemi pocit, že jsem na jiné přednášce, přednášce o Jurkovičovi, kterého beze sporu obdivuje a tak o něm mluvila celých dvacet minut :-)
Ze čtvrtečního dne přeskočme rovnou na páteční večer. Raní eskapády v nemocnici raději vynechme, tedy až na jednu, můj příjezd na kontrolu zlomené ruky zaujal doktora i sestru natolik, že se o tom zmínil ve své zprávě a oba ještě nyní kroutí hlavou :-) Nadcházejí pouť v Bobrové byla předznamenána každoroční zábavou. A to bylo také fajn, už jen protože jsem na rozdíl od loňska nedostal skleněnou flaškou po palici :-) Trochu smutným faktem tak jen zůstává skutečnost, že se více mluvilo, než hýbalo, že by kluci stárli? A ženské taky? Jen tak mimochodem, na zábavě téměř nikdo nebyl, zdá se, že se všichni zalekli rockové skupiny Herrgott z Mohelnice, z Mohelnice? No ano, to nepochopíš! Prostě zvítězil konzervatismus a Metaxa v Mexiku :-)
Sobota pro změnu patřila práci. Řeknu vám, že jednoruč není sranda opravit ruční brzdu, vyměnit olej a olejový filtr, vyčistit kabinový a vzduchový filtr, zalepit rozbitý přední nárazník, přezout letní gumy, umýt dvě auta a jedno z nich naleštit a vysát mi vlastně zabralo celou sobotu a půl neděle, nemluvě o tom, že jsem v neděli začínal již před šestou ranní.
Nedělní pouťovou přežíračku bych raději ani nezmiňoval, za to se mohu pochlubit tím, že zkušební cesta do Brna byla úspěšná a auto neselhalo, juchůůů :-) A že jsem nějak spěchal, čekalo mě první medlánecké letní kino. Film Fotograf patří mezi ty, které jsem stejně chtěl vidět, takže jsem uvítal příjezd Kinematografu bratří Čadíků. Srandovní byl půlhodinový odklad začátku promítání pro nedostatek tmy, který vyplnil pan Čadík a starosta Medlánek. Reprodukování-hodnou informací je skutečnost, že městská část Brno Medlánky jsou jediní, kteří mají o toto letní kino zájem a to mě překvapuje. Stejně tak mě po těchto slovech překvapil příjezd městské policie, která si šla po 23h promluvit s promítači, kdyby film běžel ještě o chvíli déle, věřím, že bychom ho nedokoukali... Ti poldové mi mají chuť kazit zábavu...
Žádné komentáře:
Okomentovat