Do ZNS jsem dorazil někdy po páté hodině, tropické počasí od zádapu již nahlodávaly děšivé bouře a i zde na pomezí Čech a Moravy začínalo být pomalu snesitelně. Snaha o protažení nedopadla zrovna dobře, krom toho, že jsem cítil, že mě neunesou moje vlastní nohy, objevil jsem hromadu zkrácených svalů. Skoro bych se nebál říct, že zkrácené mám skoro všechny. Důsledek mého přístuku k strečinku, k čemu že? To slovo vlastně ani neznám :-) A ano, tu měl ležet přejetý zamračený a zmrzačený smajlík a né vztyčený a usměvavý ;-) Po vklouznutí do bruslí nastala elektronická fáze - pulsmetr, GPS, kamera... Připadal jsem si trochu jako kyborg, ale co už, chtěl jsem vám co nejvěrněji zprostředkovat jeden ze závodů ligy. S novými bruslemi jsem ještě na žďárském asfaltu nestál, což jsem se vzápětí pokusil napravit. Ono, konec konců, na nových bruslích jsem stál letos třikrát a to jen drobnou chvíli, aby si pomalu zvykli kontíky na nemile řezavou bolest. Jinak jsme měl oproti loňsku najetou tak desetinu, místo nějakých 200-300km asi 20-30km, takže přípravu s klidem můžeme označit za důslednou :-) Při rozjetí jsem zjistil, že brusle celkem drží i na nepříliš povedené dráze, takže jsem se rozhodl dát do závěrečné přípravy před závodem. Skoro to vypadalo, že se mi i zadaří startovat sám, ale osud byl proti, mně se navíc nechtělo protestovat, takže jsem se nechal přidružit k závodnici a závodníkovi do klasické trojky :-)
Díky tomu jsem však stál na startu ne zcela připraven, pomiňme skutečnost, že správné připravenosti jsem ani dosáhnout nemohl :-) Třeba už jen kvůli velkému břichu, přes které jsem se nemohl ohnout do správné jízdní polohy. Komentáře typu, že stejna nevím, jak taková poloha vypadá, budu ostentativně přehlížet, s aristokratickým úšklebkem k tomu :-) BTW chtěl jsem jet sám, protože mám pomalý start, zato však rychlé brusle, takže se lehce mohlo stát, že mě na startu všichni předjedou a na rovině je budu muset předjíždět já, což by stálo cenné vteřiny a jejich desetiny k tomu...
...start! V mé trojce to nakonec nebylo tak horké, jak to někdo rád :-) Po startu jsem šel do čela, takže předjíždění hrozilo maximálně tak o kolo, a tak rychlý jsem rozhodně nebyl. Brusle jely výjimečně, na rozdíl od mých svalů! Znatelný vítr se spolupráci s mojí roztažitou figurou také nebyl zrovna pochvaly hodný, ale co. První kolo jsem jel typicky na krev, ostatně jako všechna kola, ale hlavně jsem ho šel příliš silově a to není dobře. Ve druhém kole jsem se chtěl zaměřit na techniku, ale zůstalo pouze u touhy... Došly mi síly, asi po půl kilometru jsem začal citelně pociťovat necitlivost svalů vedoucí k velmi nejistému kroku, zvláště v zatáčkách. Třetí kolo bylo už jen na morál, a ten jsem nikdy neměl :-) Takže to bylo takové plácání jak u ryby na suchu, ryby s kolečkovými bruslemi na ploutvích :-) S podivem, především svým, jsem přeci jen do cíle dopádloval bez pádu.
Nemenšímu podivu jsem čelil po zjištění, že mi patří průběžné třetí místo. A když se průběžnost stala věčnou věčností, zdálo by se, že nadešel čas oslavy druhé bedny na lize a posunu z 32. na 23. místo. Tak to těžko! Jedině, že bych slavil rychlost svých nových koleček, které mi daly k dobru dobrých deset vteřin. Známka punku? Známka slabosti! Rozlučme se mojí typickou a nechutně častou hláškou "příště/brzy znovu a lépe."
Žádné komentáře:
Okomentovat