Co se zaplaceným pojištěním tří osob? Volám na infolinku VZP (negeografické číslo 952.. vzbuzující nepodložené obavy o ceně spojené s telefonními čísly začínajícími 9...), po chvíli čekání a položení svého dotazu, dostávám speciální (pražské) číslo. Volám tedy na dodané číslo a tam se dovídám následující, pojištění mohu zrušit, kdybych ho sjednal online, šlo by to "dokonce" emailem. Ale protože jsem sjednal pojištění na pobočce, musím ho zrušit na téže pobočce a navíc musím vyplnit formulář, který je naštěstí dostupný na webu VZP, takže ho nebudu muset divoce shánět přímo na pobočce.
Vzhledem k tomu, že jsem nečekal, že to bude vůbec možné, tak jsem poměrně spokojený. Stáhnu a vyplním formulář, práce na dvě minuty, to jde. Jedu na VZP místo obědu. Dole čtyři přepážky, tři z nich otevřené, jen u jedné sedí stařenka a povídá si... Sotva si vezmu lístek, jdu na řadu. Během pár okamžiků se dovídám, že paní na třetí přepážce nemůže zrušit moje cestovní připojištění, že prý musím na stejnou přepážku, kde jsem ho sjednal. No co, zabíjím pět minut přešlapováním za zády vitální stařenky, která nebyla schopna ovládnout svoji touhu pokecat si s pracovnicí za první přepážkou. Drahocené minuty mého života utíkají a já tu tvrdnu aniž bych to mohl jakkoliv změnit, ajajaj. Stařenka odchází, třikrát sláva! U první přepážky zopakuji svůj požadavek, minuty běží, a tak už poměrně nervózně vytahuji mobil a snažím se vyplnit čas nějak smysluplně. Po drahné chvíli se dovídám, že pro zrušení nestačí první přepážka, ale že na počítači musí být přihlášena osoba, která mi cestovní připojištění sjednala. Následuje telefonát, který přivolává k počítači správnou osobu, které téhož dne ráno sjednala mé pojištění. Během této doby se druhá paní věnuje vyplňování zcela jiného formuláře, než který jsem měl vyplnit a vyplnil. Po dalších útrpných minutách je vše zadáno v počítači a ručně vypsáno na papírovém formuláři.
Oproti podpisu dostávám vratku na svých 81Kč. Mám si prý vyzvednout lístek na pokladu, vystát frontu a peníze mi budou vyplaceny... Tak tak činím. Naštěstí fronta tu není, takže jdu přímo k pokladní přepážce. Během zpracovávání vytištěné vratky, rozuměj, paní na přepážce 4m vzdálené ručně opisuje údaje z vytištěného papíru, jako jméno, adresu apod. Během vypisování mě dvakrát požádá o 81Kč. Nechápavě, ale trpělivě koukám... Nakonec ji musím upozornit, že peníze očekávám a nepřináším. Ejhle, problém. Paní neví, jak se taková věc dělá. Ve spolupráci s kolegyní se jí to po dalším delším čekání (mém čekání, přirozeně) podaří. Opět je tu vytištěno potvrzení ve dvou vyhotoveních. Jedno dostávám společně s mými penězi a vracím se na první přepážku, kde si ode mě půjčí moje potvrzení, které si jdou okopírovat, aby si ho mohli založit... Začíná se mi z toho točit hlava, ještě že už můžu vypadnout...
Na jednu stranu oceňuji, že vůbec existuje legitimní způsob, jak zrušit něco, co nebudu používat. Na stranu druhou je tady půl hodina mého života, kterou jsem vážně nevyplnil tak, jak bych si zrovna přál a to považte, že tam nebyly žádné fronty, být tam pár lidí, tak šlo o proces na hodiny :-) Také mě nepotěšily procesy, jak je má pojišťovna, které sypu nemalé peníze, nastaveny. Na mnoha místech na mě hleděl nepochopitelný šlendrián a já si jen dokola opakoval WTF! Máchnutím kouzelné hole bych jim z "high level" pohledu zoptimalizoval procesy tak, že by menší počet pracovníků obsloužil větší počet klientů, což by vedlo k větší spokojenosti klientů a úsporám na straně pojišťovny. Ušetřené peníze by se mohly... houby! někdo by si je vyplatil jako odměnu, nicméně bych nemusel být smutný z toho, co jsem viděl a zažil.
A ano, poučení pro příště, kašlu na blbou stokorunu, to mi za to nestojí :-)
Oproti podpisu dostávám vratku na svých 81Kč. Mám si prý vyzvednout lístek na pokladu, vystát frontu a peníze mi budou vyplaceny... Tak tak činím. Naštěstí fronta tu není, takže jdu přímo k pokladní přepážce. Během zpracovávání vytištěné vratky, rozuměj, paní na přepážce 4m vzdálené ručně opisuje údaje z vytištěného papíru, jako jméno, adresu apod. Během vypisování mě dvakrát požádá o 81Kč. Nechápavě, ale trpělivě koukám... Nakonec ji musím upozornit, že peníze očekávám a nepřináším. Ejhle, problém. Paní neví, jak se taková věc dělá. Ve spolupráci s kolegyní se jí to po dalším delším čekání (mém čekání, přirozeně) podaří. Opět je tu vytištěno potvrzení ve dvou vyhotoveních. Jedno dostávám společně s mými penězi a vracím se na první přepážku, kde si ode mě půjčí moje potvrzení, které si jdou okopírovat, aby si ho mohli založit... Začíná se mi z toho točit hlava, ještě že už můžu vypadnout...
Na jednu stranu oceňuji, že vůbec existuje legitimní způsob, jak zrušit něco, co nebudu používat. Na stranu druhou je tady půl hodina mého života, kterou jsem vážně nevyplnil tak, jak bych si zrovna přál a to považte, že tam nebyly žádné fronty, být tam pár lidí, tak šlo o proces na hodiny :-) Také mě nepotěšily procesy, jak je má pojišťovna, které sypu nemalé peníze, nastaveny. Na mnoha místech na mě hleděl nepochopitelný šlendrián a já si jen dokola opakoval WTF! Máchnutím kouzelné hole bych jim z "high level" pohledu zoptimalizoval procesy tak, že by menší počet pracovníků obsloužil větší počet klientů, což by vedlo k větší spokojenosti klientů a úsporám na straně pojišťovny. Ušetřené peníze by se mohly... houby! někdo by si je vyplatil jako odměnu, nicméně bych nemusel být smutný z toho, co jsem viděl a zažil.
A ano, poučení pro příště, kašlu na blbou stokorunu, to mi za to nestojí :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat