Že by šlo o nějakou novou hypotézu, jejímž dokázáním bych se chtěl prosadit v architektonických kruzích? Nebo že bych se rád zalíbil milovníkům dřevěných prkének (které mnohdy se dřevem mají společného asi toliko co já, a pozor, zas takové dřevo nejsem :-) ?)
Raději to vezmeme od Adama. Tedy v mém případě od záchodu... To si tak jedno příjemné úterní odpoledne užívám s hlavou u záchodové mísy. A pozor, neplést si předložky! Nikoliv "v" ... Těžko bych se asi mohl stát obětí domácího násilí, můj tučný krk by kdokoliv stěží narval do záchodové mísy (ne, prosím, neberte to jako výzvu) ;-) Zároveň se nesnažte nahradit "u" za "nad". Tato varianta je sice vcelku věrohodná, krmit žraloky bych klidně mohl, jakožto důsledku těžko vyvratitelné nepěkné zlé věci, mého nechutného přežírání. Tedy ne že bych se pozvracel z jídla, to se mi snad ještě nestalo, ale spíše sám ze sebe...
Dobře, dost bylo toaletních etud, zvlášť když jsme se neposunuli ani o píď. Ale jednou načatou věc bych měl dokousnout (s jídlem to dělám až přespříliš často a to ostatní by si to na rozdíl od jídla zasloužilo). Jednoduše, už déle než rok mě na toaletní míse štvaly zbytky lepidla z nějaké samolepky (ne, nelepím si na mísu obrázky zvířátek, jako kdysi na punkové fixkolo ;-)), nejspíše šlo o "cenovku", kterou řemeslníci lajdácky strhli. A zrovna v okamžiku, kdy jsem spěchal do sprchy a pak na kole do MZK, kde se konala přednáška, které jsem se chtěl stůj co stůj (ty klidně i lež) zúčastnit, jsem si všiml odporných zbytků lepidla... Prostě nadešel jejich čas :-) Technický benzín ne nepřekvapivě nepomohl, nechtěl jsme plácat panenský olivový olej, proto ten zbytečný pokus... Nakonec jsme si vzpomněl na olej pro šicí stroje... Sláva! Po pěti minutách usilovného čištění jsem koukal zpoza prachu ze země na záchodovou mísu s blaženým úsměvem :-)
O pár chvil později si to již mašíruji na kole, ještě mokrá hříva mi vlaje ve větru... Ty jo, to jsem se zase nechal unést :-) Těch posledních pár vlasů délky 3mm bylo suchých dřív, než bys řekl Fuchs! Pokud byste měli pocit, že jsem zaměnil švece za architekta, tak se nenechte mýlit, i zde existuje spojitost, chatrný oslí můstek spojující Antonína Baťu a výše zmíněného urbanistu!
Nápověd bylo již více než dost, od 18h se v přízemí MZK konala přednáška význačného brněnského architekta, Jana Sapáka, věnovaná jednomu z velikánů české architektury, Bohuslavovi Fuchsovi, jehož 120. výročí narození si připomínáme právě letos.
A jak jsem se dostal k těm běžkám? Hned na začátku přednášky zazněla všeobecně známá (pro mě ne) informace, že Fuchs je rodákem ze Všechovic u Bystřice pod Hostýnem. Shodou okolností jsem začátkem tohoto roku zažil nádherný víkend včetně běžkování na Sv. Hostýnu. O pár chvil později koukám na obrázek chaty a říkám si, člověče, tohle jsi letos někde viděl. A taky že jo! Masarykova chata na Šerlichu, z mysli se mi vynořují vzpomínky na krásné zimní chvilky v Orlických horách strávené spolu s Jáňou a Jirkou... Úsměvné, krásný začátek, co informace o architektovi, to vzpomínka vázaná na běžky :-) A pak se to sypalo dál, Luhačovice, no dobře tady jsem ještě neběžkoval, ale co krásných chvil jsme tam zažil a copak jsem věděl, jak jejich tvář Fuchs poznamenal? No nevěděl... :-) Za chvíli už uháníme po Brně, tedy virtuálně a jisto jen to, že nemůžeme minout Avion a Zemanovku, které přišly na přetřes i během komentované vycházky po brněnských kavárnách... Kruh se uzavírá.
Takhle bych mohl pokračovat ještě hodně dlouho, ale stejně by to pro vás nebylo tak zajímavé, jako pro mě, protože vám chybí kontext, tedy v tomto případě kontexty minimálně dva :-) Tak či onak, přednáška byla naprosto luxusní. Dvě hodiny výkladu a volné diskuze pro mě byly neskutečně přínosné. Způsob jakým umí prodat své vědomosti pan architekt Sapák je okouzlující. Ač jsme se po celou dobu neodchýlili snad ani na chvíli od architektury, a vlastně snad i právě proto, jsme se dověděli neskutečné množství informací o životě. Jak by také ne, vždyť architektura je přímo i nepřímo spojena s lidstvem, dá se říci, bytostně...
Jako bonus uvedu skutečnost, kterou jsem netušil a to, že plavání na počátku 20. století patřilo především ke kratochvílím "vyšších vrstev", což se snažili změnit osvícenci ve vedení brněnských vodáren. Ti prosadili stavby a rekonstrukce městských lázní a tu už nedaleko leží pojítko k Fuchsovi. BTW tato informace mi přišla natolik zajímavá, že jsem se na Internetu trochu poohlédl po historii plavání, doporučuji např. bakalářskou práci, Historický vývoj plaveckých způsobů, autorky Kláry Kučerové...
Brnu, bežkám, architektům a Fuchsovi zvlášť, zdar!
Štítky
auta
(18)
běh
(34)
beskydy
(13)
brusle
(34)
cukroví
(11)
divadlo
(1)
DIY
(2)
filmy
(17)
golf
(1)
hory
(37)
IT
(68)
jednokolka
(1)
kola
(109)
kolce
(10)
koloběžky
(4)
koncert
(4)
koně
(1)
létání
(20)
lezení
(22)
literatura
(8)
lodě
(2)
lyže
(130)
motorky
(61)
osobni
(1)
osobní
(102)
plavání
(4)
posilování
(2)
potraviny
(27)
příroda
(8)
recenze
(3)
recepty
(62)
sauna
(1)
squash
(3)
tanec
(3)
telefony
(19)
turistika
(60)
USA
(58)
vlaky
(4)
vysocina
(3)
wakeboarding
(1)
závod
(1)
závody
(84)
ZLM
(66)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat