Šumava na kolech 2015 aneb mrzáci vpřed

V 5:35 jednou z pravidelných linek, sedm zastávek do Kateřinek, ... no, moc pravidelnou linkou to nebylo a těch zastávek byste také tolik nenapočítali, ale na tom vlastně nesejde. Já s nechutným pětiminutovým zpožděním, Jáňa naprosto přesně aneb jak jsem namaloval obraz sobotního odjezdu na třídenní cyklovýlet mrzáků. Jáňa si vezla zlobící achilovky a já zlomenou ruku, zkrátka ideální forma pro Šumavu, kola a jakékoliv sporty vůbec. Přes tyto handicapy jsem se těšil jak malej a bodejť by ne, Šumavu jsem zatím spatřil pouze jednou, navíc jen na mapě :-)

Čtyřhodinová cesta probíhala zcela standardně, Jáňa z ní prospala tři čtvrtiny a já polovinu :-) Ne neprávem jsem považovaný za špatného a děs nahánějícího řidiče s nímž se nejeden člověk bojí. S Jáňou je to jiné, nebál bych se jí nazvat ženou do nepohody, která zažila mnohem ostřejší jízdy... Takže tam, kde se ostatní modlí k bohům s hrdlem sevřeným a plní je strach o holý život, Jáňa klidně spí :-) Je pravdou, že o jediných serpentinách, které jsme projeli, věděla, ale tvářila se, že pořád spí :-) Ono to asi ani jinak nešlo, přerovnal jsem celé auto a Jáňu pomalu přesadil na moji sedačku, byť ji svíral bezpečnostní pás. Tohle by asi nebylo nic zvláštního, nebýt skutečnosti té, že to byl jediný exces, kterého jsem se po cestě dopustil. Jinak jsem jel jako beránek, což se také projevilo na, pro mě neskutečné, spotřebě auta. Běžně v jednom jezdím za 7-8l na sto, tu jsem po 250km jízdy ve dvou s koly jel za 5,2l, not bad!

Našim cílem se stala zadovská chata Mládí, která o své mládí přišla již dávno, ale co, 242Kč za noc (262Kč s polopenzí) jest přijatelnou omluvenkou leckterých nedostatků :-) Na chatě nás již očekával taneční mistr Petr a o chvíli později dorazila i Jánina spolubydlící Jitka. Pro jednoduchost označme tuto trojici jako skupina A. A nebo ne, víte co? Nazývejme ji skupinou JJP :-)

Někdy před polednem vyrazila Jitka po svých vstříc svému osudu, zatímco zbytek nasedl na kola, která čekal šumavský maraton. Původní plán urazit za den domluvených 10-20km vzal rychle za své. Tentokráte jsem v tom však zcela nevinně, pouze jsem se podřídil Petrovu plánu, když se Jáňa nebránila. Tiše jsem doufal, že jí z achilovek něco zbude...

Už první kopec, který nás čekal, hovořil spíše v neprospěch jakéhokoliv pozitivního scénáře. Na jeho vrcholu (poblíž Churáňova) jsme zkouknuli závody biků a pak pokračovali výplazem ke skokanskému můstku přebudovanému na rozhlednu Churáňov. Kupodivu to byl na dlouho i kopec poslední. Na Pláně i na Jezerní slať to bylo víceméně zadarmo. BTW slatě se mi vážně zalíbily a tak mohu říct, že je fajn, že tato nebyla poslední, kterou jsme viděli. Kvilda se stala naší další zastávkou, já zakotvil u rybníku, kde mě nedostatek pohledných ženských těl přivedl k zoufalému činu, pozjišťovat jak že si ten svět Garp představoval. Zbytek výpravy se usídlil v místním mini pivovaru. Po hodince jsem společně vyrazili dál, k pramenu Vltavy, teplému pramenu Teplé Vltavy. Voda byla dobrá, to nemohu říct :-) Ne, kecám, jsou místa, kde i Vltava chutná skvěle a její pramen je jedním z těchto míst, no, možná i posledním :-)

Od pramene ležícího v děsivé oblasti postižené kůrovcem jsme si dali druhý kopec, který stál za povšimnutí - Stráž. Po cestě jsem předjel krásnou bikerku i jejího přítele, který ji pak na kopci chválil, že jela do kopce skvěle, že ji předjel jen pán se sádrou :-) Vůl jeden, jako bych ho také nepředjel, frajírka...

Při sjezdu jsem potkali ani první a rozhodně ani poslední skupinu koloběžkařů (vážně na Šumavě celkem frčí, myslím tím spíše business, než-li fyzikální veličinu, rychlost). Poslední člen si ze mě dělal srandu, když sádrou vzůhu ukotvený palec považoval za důvod pokřikovat na svoji skupinu, že jsou prý jedničky... Kdyby jen věděl, jak může koloběžka bolet, asi by mu to tak vtipné nepřišlo...

Záhy byste nás objevili v poloze v leže a ne, nešlo o žádný pád. S pivkem jsme se rozplácli před hájenkou na Knížecích Pláních. Vroucí letní pohodičku nemohlo pokazit ani setkání s naší ledovou královnou :-) No jo, už je to tak, nejen že naše chata téměř sousedila s ubytovnou Kateřiny Neumannové, my ji dokonce potkali na biku. Přiznávám, že toto mé podezření jsem byl schopen ověřit až o tři dny později na základě výsledků verifikace funkční stereoskopickou biokomparací... Rozuměj vzal jsem dvě fotky a svým zrakem je porovnal :-) BTW ostatní si jí ani nevšimli, jak mí souputníci, tak zbytek hospody... Ono, na pohled bych ji také nepoznal, šlo spíše o výsledek mé dedukce. Do hospody zkrátka dorazila osamělá asi čtyřicetiletá žena na závodním kole za více než 100.000Kč... Kdyby byla mladší, považoval bych ji za aktivní profesionální závodnici, kdyby přijela s chlapem a neměla na nohách závodní tretry možná bych ji tipoval na favoritku obyčejné pracháče, kdyby to nebylo blízko Zadova a ta žena do sebe v závodnickém tempu nekopla tekutiny a po protažení hned nepokračovala, mohl to být kdokoliv... Ale takhle? Doma jsem pak objevil kratoučký článek, kterak se K. N. stala ambasadorkou značky Specialized, odhalující, že aktuálně prohání S-Works Epic Carbon 29 XTR, kolo bratru za 250.000Kč... To jsem neměl zrovna trefný odhad :-) Kolo a dres si pak porovnejte se třetí fotografií...


Z cesty zpět pak za pozornost stojí především Chalupská slať, jedno z nejfotogeničtějších míst Šumavy. Tož pěkná byla, ale později jsem viděli i hezčí.

Od Borové a Svinné Lady jsme to vzali přes Nové Hutě a rozhlednu Churáňov zpět do Zadova, kde na nás (tedy kromě mě) čekala večeře. Po ní jsme se sbalili a celá skupina vyrazila na jahody, pardon, na borůvky, do cukrárny, do hospody a na rozhlednu. Celé sobotní putování můžete klidně zkontrolovat na mapě.

Po sobotní téměř celé probdělé noci nemohlo být nedělní ráno jiné než ospalé a unavené. Bylo na výsost naivní myslet si, že mi bude stačit ke snídani jeden banán... Spolu s ním jsem totiž spořádal téměř celou piškotovou večeři :-) Na cestu jsme se dostali až okolo 10 nebo 11, kdo ví? Já jen vím, že jsem se zapomněl obléci, v očekvání tropického dne jsem na sebe hodil jen upnuté cyklistické kraťasy a dělal tak ostudu zasádrovaný polooblečený (to zní trochu lépe než polonahý, byť jest to totéž :-)).

Z M/mládí nás opět vyvedlo nemilé stoupání na Churáňov. Těch pár domků na kopci mi neskutečně připomínalo Beskydy, milými vzpomínkami okořeněná krása. Kopec jsem kupodivu zdolal na velkou pilu a ještě měl k dobru minimálně dva větší pastorky na kazetě. Ne že bych byl tak drsnej, lehčí převody jsem nezvolil jen proto, že jsem nemohl, jednoruč to zkrátka nešlo :-)

Nedělní cesta měla být obecně delší zato horší :-) Ze začátku to tak nevypadalo, bzry jsme se ocitli v lesích a zvesela uháněli po asfaltových a šotolinových cyklostezkách. Až na pár čestných výjimek platilo pravidlo, že by se to dalo objet na silničce, tedy mít obě ruce :-) Ty mi chyběly zejména ve sjezdech aneb na obzoru další den, kdy mi bude Jáňa ujíždět z každého kopce, takže padla i poslední bašta mé rychlostní převahy :-)

Mezilesní slať mě zdaleka nezaujala tak, jako pozůstatky obce Zlatá Studna a co teprve pak Horská Kvilda. Představa jak se tu proháním zasněženou krajinou na běžkách byla tak k sežrání, že bych byl záhy přehlédl hromobití, se kterým jsme se srazili :-) Moudřejší ustoupí, tak v duchu této nejvíc nejlepší poučky jsme se opravdu zachovali. Petr našel skvělý přístřešek a navíc kontroloval pochod bouřkového mraku na radaru, tedy spíše prostřednictvím radarových snímků na mobilu, ne že by vezl Tamaru ve vleku za kolem :-) Během schovky jsme se najedli, no spíše se všichni občerstvili, jen já zblajzl celý oběd... Bouřka ne a ne přijít, tak jsme jí vyšli naproti :-) Brzy jsem ji nechali daleko před sebou ;-) Zato Korýtko a Filipova huť nám brzy skočily za záda a my se tak slavnostně ocitili v Modravě, kde nás za pět minut čekala prostřednictvím autobusu objevivší se Jitka. Modravu lze právem považovat za další šumavskou perlu. Ne snad ani tak kvůli pivovaru Layer, ve kterém naše výprava bez mé maličkosti zakotvila, jako spíše kvůli malebnosti údolí Roklanského potoka a několika krásným stavbám. Zatímco se JJP oddávali hořkému moku, já si hrál na mořskou vílu vyvrženou na kamen u zmiňovaného potoka. Vzhledem k mé aktuální kondici a obtloustlosti, by bylo vhodnější mluvit spíše o vyvrženém vorvaňovi... V mezidobí před návratem kamarádů jsem nedobrovolně zažil přeháňku a ulovil kešku, to jsou mi ale věci.


Z Modravy jsme se vydali údolím zmiňovaného Roklanského potoka po úžasné cyklostezce, o níž jsem chtěl právě prohlásit, že by byla dokonalá na kolečkové lyže a že se stěhuji z Brna, když nám někdo do cesty postavil kopec jako kráva. I on se nakonec musel sklonit před mojí velkou pilou, ze které jsem zkrátka nemohl podřadit, ale stěhování jsem si rozmyslel :-) Slastnou odměnou za litry potu byla na kopci se nalézající Tříjezerní slať, moje nejmilejší a mému srdci nejbližší :-)

Z ní nás čekal sešup na Vchynickotetovský kanál, který tu byl zbudován pro plavení dřeva. Skopec, který bych si normálně dosyta užil, mě stál dost nervů, dlouhý prudký na šotolině s odvodňovacími kanálky k tomu... Jednoruč se zašlápnutou zadní brzdou jsem ji lehce uvařil, kotouč sice ještě nesvítil, ale na třmenu bych uvařil nejednu večeři :-) Aspoň jsem pochopil jak to, že někteří mění tak často brzdové destičky, upálil jsem jich odhadem 70%, takže teď mi kolo skoro nebrzdí :-)

Kanál, čvachtání v něm, vůně bezu, klidná cesta, těžká pohodička... Ještě teď se usmívám, když mi v uších zní slova chlapečka: "Mami, podívej, ten pán se nedrží rukama" a maminka mu odpovídá: "No a už má také jednu ruku zlomenou!" :-) Vtípky však definitivně zabila až bouřka, která si na nás vyšlápla. Uskočili jsem před ní do lesa a schovali se pod stromy, vskutku bezpečné :-) Bohužel více než půlhodinová schovávačka nakonec skončila slušným promrznutím a promočením, náladu mi nezlepšil ani nález tří růžovek, aspoň že jsem aspoň uchránil sádru před rozmočením. Naše kapitulace znamenala odjezd v bouři do nejbližší vesnice, Srní - Mechova. Tam jsme zalezli do prvního kiosku a počkali na konec bouřky, těch pět minut :-) Nadvláda temna byla ukončena průbojným zlatým kotoučem, který nás v průběhu několika následujících kilometrů zdatně vysušil. A že těch kilometrů pár bylo - Srní, Rokyta, Antýgl, Horská Kvilda, Zlatá Studna, Churáňov... O půl sedmé jsme byli zpět na chatě, jak na koni.

Po večeři jsem opět vyrazili do hospody, tentokráte v přízemí hotelu Dobrá chata. Toto místo ve mě zanechalo rozporuplné pocity, krásná vonící servírka a naopak velká TV projekce sportovních událostí, která nemohla nerušit... Na závěr tu máte nedělní mapu, jež vám prozradí i drobné nuance, které se vám snažila moje paměť zatajit :-)

Pondělí pak příkře kontrastovalo s ostatními dny, to protože jsem dali vale našim okoleným společníkům a rozhodli se pro pěší zábavu. Ráno jsem vypadal ještě o něco hůř, než předešlé dny (ano, ještě to šlo, skoro k nevíře :-)), zkrátka chybějící hodiny spánku jen tak neokecám... Ještě než si zbytek výpravy dopřál poslední místní snídaně, pokusil jsem se opravit píchnuté kolo.

To bych málem zapomněl, asi tak čtyři kilometry před cílem nedělní etapy, na jednom z mála kamenitých úseků, došlo k tomu, čeho jsem se obával po celé dva dny, že to prostě někde cvaknu. Nicméně jsem to udělal poměrně elegantně a tak pomalý defekt bylo nutné řešit jedním dopumpováním, díky Petře. S poloprázdným kolem jsem vcelku v pohodě dorazil na chatu. Zato ranní jednoruční oprava nebyla v pohodě ani trošku, skoro bych řekl: "Nemožné!" Ale jsou paličáci, kteří když se rozhodnou, tak je nic nezastaví a víte, že jednoho znám :-)

Ale to už se snídaní posilnění JJP vraceli z jídelny... Péčko jsme nechali ležet na pokoji a s holkama vyrazili na borůvky :-) Zatímco dámy sbíraly poctivě do krabiček, já to sypal rovnou do vany ;-) Během ranního sběru jsem pochopil, že by mě přeci jenom mohlo bavit protahování... Stačilo by mi zajistit denně srovnatelné podmínky, hory, lesy, slunce, léto, vzduch a borůvky :-)

O hodinu později, s plnými miskami a žaludky, jsem naskákali do auta a jali se hledati lesní jezírko, které objevil Petr při příjezdu na Šumavu. Za nedlouho jsme ho objevili a mohli se tak plně oddat vodním radovánkám a někteří i skorohoubaření :-)

O půl třetí jsme to zabalili, společnými silami narvali kola do auta a vyrazili ve třech ku Praze, tam jsem vysadil JJ duo a dál veden svým vybíjejícím se mobilem pokračoval na Palmovku do mé oblíbené indické restaurace Curry House. Všechno vycházelo naprosto přesně, 5% šťávy v cílové zastávce :-) Jaké zklamání však přišlo, když jsem zjistil, že pondělky mají zavřeno... Nasr. jsem se otočil na patě, skočil do auta a bez pomoci navigace se snažil proplést Prahou na D1, naštěstí jsem to dal první dobrou... Na Vysočinu jsem dorazil po necelých 5h od výjezdu ze Šumavy, unavený jak zpráskaný pes... Bohužel první, co jsem zvládl, bylo příšerně se přežrat a tak abych pohladil pošramocené sebevědomí, vyrazil jsem ještě na večerní procházku/běh milovanou Vysočinou a věru mohu říct, že těch deset kilometrů pomohlo...

Závěr, zhodnocení, shrnutí a podobně... Luxus! Skvělí lidé, nádherná příroda, parádní počasí, co více si přát? Už se nesmírně těším na návrat na Šumavu, zimní Šumavu s běžkami... Nakonec si dovolím dva malé nedůležité postřehy. Z mého pohledu se Šumava od mé rodné Vysočiny příliš neliší, snad jen v tom, že v národní parku žijí všichni z turistického ruchu, takže jsem si občas připadal jak v nějaké rezervaci, kdežto na Vysočině lidi pracují i jinak. Možná nepřekvapivé... Co ale překvapivé jest, že mě bavil formát krátkých projížděk a dlouhých častých odpočinků :-) Stárnu snad? 

Co jsme tedy udolali:

• celkem 90km (42 + 48) na kole a něco málo pěšky

Kolik to stálo:

• celkem 1148Kč
• doprava autem 700Kč
• ubytování 484Kč (242Kč za noc, 2 noci)
• strava 0Kč (nákupy po cestě)

Co jsem snědl:

• 2 x Clever dětské piškoty, 250g
• 3 x Clever sojový suk, 50g
• 3 x banán, 140g
• 1 x Spighe di campo penne, 500g (750g po uvaření)
• bonbony, spirulinu, chlorellu, borůvky

Jednotkové kalorické hodnoty zkonzumovaných potravin:

• Clever dětské piškoty (100g): 1620kJ, tuky - 4,4g, sacharidy - 74,3g, bílkoviny - 9,9g
• Clever sojový suk (100g): 1774kJ, tuky - 16,1g, sacharidy - 56g, bílkoviny - 11,2g
• banán (100g): 403kJ, tuky - 0,1g, sacharidy - 20,9g, bílkoviny - 0,2g
• Spighe di campo penne (100g): 1516kJ, tuky - 1,3g, sacharidy - 73g, bílkoviny - 12g

Kalorické hodnoty zkonzumovaných potravin:

• Clever dětské piškoty (500g): 8100kJ, tuky - 22g, sacharidy - 371,5g, bílkoviny - 49,5g
• Clever sojový suk (150g): 2661kJ, tuky - 24,2g, sacharidy - 84g, bílkoviny - 16,8g
• banán (420g): 1692kJ, tuky - 0,3g, sacharidy - 87,9g, bílkoviny - 0,9g
• Spighe di campo penne (500g): 7580kJ, tuky - 6,5g, sacharidy - 359g, bílkoviny - 60g

V průměru na jeden den připadá:

• váha - 523g
• energie - 6.678kJ 
• tuky - 17g
• sacharidy - 301g
• bílkoviny - 42g