S příchodem listopadu je tu i plesová sezóna a to v plném proudu. Ačkoliv si často pobrukuji geniální verše Krylovi písně "proti proudu pádluje a vesele si jódluje...", tak připouštím, že občas se nechám unést...
Po proudu jsem si poprvé zapádloval 22.1.2014 na již tradiční Kateřinské poslední leči v Novém Městě na Moravě. Nahlédl jsem pod příkrov minulosti (že by mi můj vlastní blog byl k něčemu dobrý? :-)) a zjistil jsem, že doby se mění. Jestliže jsem před třemi roky spílal na Zuberskou šestku, ples samotný s formátem děsivého vesnického bálu a do opozice stavěl Pikardy s rozumnou volbou písní a hlavně skutečnost, že Kabáti zněli jako Kabáti a ne Michal David, tak dnes bych se mohl posunout o úroveň dál (nebo spíše zpět), Kabáti nezněli jako Kabáti, dokonce ani ne jako Michal David, playlist se hodil tak maximálně na zábavu a vlastně pořád jsem měl nějaký důvod ke kritice, ploužáky byly příliš pomalé, polky zase příliš rychlé a o zbytku ani nemluvě :-) Dle mého soudu šlapou Pikardi Zuberákům na paty, jen si nejsem jistý, zda je to dobře :-) Tedy ve skutečnosti jsem si jistý pravým opakem. Kdyby náhodou někdo z vás začal nabývat dojmu, že to za nic nestálo, nenechte se mýlit, ples byl úžasný a já se ještě teď usmívám. Usmívám se nad mnoha skutečnostmi i neskutečnostmi a vlastně nevím čemu dřív a víc :-) Ještě mi dovolte pár slov kritiky než se opřu do pochval. Asi se nám vede příliš dobře, nevím, jak jinak si vysvětlit epidemii obezity. Až na několik invariantů (naštěstí se jich většina skrývá mezi mými kamarády, takže svojí nechutnou upřímností mohu ublížit tak maximálně sám sobě, jelikož má váha následuje poslední novoměstské trendy) se zdála být většina známých tváří rozplizlejší než před roky... Smutné! Je zvláštní, že se letos, na rozdíl od posledně, nezabývám mrtvolami, tedy aspoň ne těmi akutními, ale zatím jen čekateli (rozuměj, že tloušťka je v mnoha případech vstupenkou do nezáviděníhodného klubu...) :-) Těžiště mého povídání přesuňme nyní na tu misku vah, kam běžně klademe zábavu a úsměv. Jak už jsem podotkl, byla tato miska plnější a tak je to správně. Nehledejme za tím nic kouzelného, mohou za to zkrátka kamarádi, kdo by to byl řekl, že? :-) Lidi, které mám rád nikdy nezklamou a tak jsem se bavil nadmíru dobře. K tomu přidejme mé neumělé pokusy o tanec a několik odvážných tanečních partnerek, které se nenechaly odradit výše zmiňovanou skutečností, pošlapanými střevíci ani čímkoliv dalším. Po protančené noci (a ano, nebylo to díky mé nedoléčené rýmičce příliš rozumné) musím trochu posmutněle konstatovat, že nejlépe se mi tančí s ženami, které vedou... že bych se stále nepoučil? :-) Na jednu stranu je smutné, vzdát se dobrovolně jediné společensky přípustné možnosti řídit ženu :-) ale činím to s vidinou vyššího cíle v podobě prospěchu celku - ať už tanečního páru (tanec vypadá jako tanec), tak společnosti pozorovatelů (kteří pozorují tanec a ne nepovedený pokus o něj). Navíc, co si budeme povídat, kdo z externích pozorovatelů skutečně pozná toho, kdo je vedoucí? :-) Pokusme se oprostit od skutečnosti té, že takové taneční partnerce dávám prostor pro deformaci svých vlastních budoucích zážitků (rozuměj, že zvyk je železná košile a že by se příště mohla přetahovat o vedení s rozumným tanečním partnerem vládnoucím bičem nebo aspoň pevnou rukou :-), pak by tento scénář nevypadal z prvopohledu tak tragicky. Díky zřejmým důsledkům však netuším, zda se kát hodně nebo stačí jen málo… No pochvalu si asi nezasloužím, ale pokud to neudělám já, tak potom asi nikdo, že? Takže vzhůru objevovat světlé chválihodné momenty. Juchůůů! Mám ho. Nesežral jsem dort! Kamarádi vyhráli nádherný dort a neváhali se o něj podělit… Odmítnutí bych sice popsal jako psychosomatickou bolest, ale v konečném důsledku bylo vítěství nad sebou samým mnohem sladší, než mohl být sám dort :-) Kdyby samochvála nesmrděla, tak bych si i drze přisvojil zásluhu za další skončení v nejlepším :-) To mi jde poslední dobou vážně dobře, jenže jsem si za to tentokráte nemohl sám :-) To je tak, když se dobrovolně ujmete řízení, ne tance, ne společnosti, ale motorového prostředku :-) A tak až se vyléčím, za rok opět na leči :-) Kateřinám zdar!
Jednou je málo, desetkrát moc... Podruhé a na stejném místě :-) Číslo dva patří akci Spolu Bál 2014 - večer filmových hvězd, která se konala v pátek 28.11.2014.
Oproti týden staré události bylo všechno jinak. Namísto bandy kamarádů jsem měl tu čest doprovázet odvážnou (mé taneční kvality jí byly známy dopředu), trpělivou (snášela věčné šlapání na nohy a za celý večer ani jednou neutekla), krásnou (nejen já z ní nemohl spustit oči) a stále usměvavou (ještě teď se sám usmívám, smích je totiž nakažlivý :-)) ženu, říkejme jí třeba... a víte co, co je vám do toho :-)
Místo mrtvol zvířat v předsálí bylo možno obdivovat povedenou filmovou dekoraci, o červeném koberci, který jsme poctili svými kroky jako první, ani nemluvě.
Místo "trapných" Picardů hrál Big Band Chrudim, opravdu velký band, který nejenže hrál (aspoň co dokáži neznale posoudit) báječně, ale hlavně ve spolupráci s organizátory poskytl seznam sérií s názvy písní a seznamem tanců, které na ně lze tančit. Už toto napovídá, že se zde nestřídala jen polka s valčíkem a občas nějakým tým ploužákem, dostalo se nám možnosti užít si kompletního sortimentu tanců klasických, latinskoamerických a jistě i dalších, hudebních sérií zde bylo poskrovnu, myslím, že dvě a rozhodně nešlo o zábavové songy :-) Jednoduše jednoduché, funkční a úžasné - ovace ve stoje! Po půlnoci byl band vystřídán neméně povedenou formací s názvem Hoochie Coochie Band, která se postarala o sobotní zábavu už v trochu jiném rytmu :-)
Místo nenápaditého plesu, ples plný invence a doprovodných programů. Co třeba stylová kavárna s živou hudbou na klavír v Gobelínkovém salonku, možnost vyfotit se jakožto filmové hvězdy profíky, projít se po červeném koberci, ohňová show, příjezd filmových hvězd limuzínou, tanec novoměstských seniorek, dražba trička Jana Hřebejka a další...
Namísto téměř nemoderovaného plesu, dvojice Kateřina Šteidlová a Martin Zach. Pro ty z vás, kteří Martina neznáte, doporučuji přečíst si něco o jeho "životním" příběhu. Ani tak není důležitá jeho spojitost s NMNM a běžeckým lyžováním jako spíše to, co se mu přihodilo a čemu se dokázal postavit čelem. Fandím mu - ať se v boji daří!
Namísto plného kulturáku myslivců skoro žádný myslivec :-) No dobře, tohle asi těžko mohu tvrdit, bez jejich stejnokroje je nejsem schopen identifikovat. Každopádně jsem byl nemálo překvapený nevelkou účastí, skoro celé předsálí zelo prázdnotou, což bylo občas poznat i na tanečním sále (zde to ovšem nevadilo, spíše naopak).
Přirozeně se nezměnilo úplně všechno. Třeba to, že nevyhrávám v tombole, platí stále. Je pravda, že v ní nevyhrávám už jen protože si nikdy nekupuji lístky do tomboly, ale to je úplně jiný příběh :-) Tentokráte jsme si však nějaké koupili, ale stejně jsem nic nevyhrál :-) Ale víte jak, neštěstí ve hře...
Stejně jako minule i tentokrát se povedlo skončit v nejlepším. Skvělé, tak to prostě má být. K čemu někde usínat u stolu a nebo kličkovat mezi zdárně posilněnými nevnímajícími plesisty :-)
A nakonec to hlavní, co se nezměnilo. Zábava a povedenost celé akce. Jednoduše jsem se báječně bavil. Už se těším na další sedmičku :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat