Po omezení množství publikovaných ostentativně otravných zápisků o cyklistice se zdá být nad zmiňovaný déšť a mlhu jasnější, že dnešní vyjížďka musela být výjimečná, jinak bych o ní vůbec nepsal. A také že byla. Bez pochyby za to může především osoba, se kterou jsem měl tu čest vyrazit na kolo. Nejlepší vyjížďky bývají s ženami a to zejména s těmi, které nechávají mužskou část populace hltat tak maximálně prach z mračen za jejich zadním kolem... Jelikož jsem dítě štěstěny, tak s jinými snad ani nejezdím ;-) Co si budeme povídat, s Magdou je radost vyjet ať už na kolo nebo na lyže a lhostejno máme-li či nemáme-li na sobě závodní číslo.
Cílem naší výpravy byly nové singletracky u Nového Města na Moravě, které zdaleka nezná ani jeden z nás (minimálně tak jak by chtěl). Počasí nám přálo, druhý den pršelo (byť mírně), k tomu celkem studený vánek, teplota okolo 7°C a vůbec bylo celkově zakaboněno a pošmourno. To že byly tratě uzavřené, to jsme vážně nevěděli a mě by to i tak bylo jedno, co si budeme povídat (ne že by neexistoval dobrý důvod nejezdit v tuně bahna a stejně tak kluzkého listí, že ...) O to méně pak překvapí, že jsme toho dne krom mámy, jedné partičky a jednoho borce za těch pár hodin na kole nikoho nepotkali :-) Plán byl jednoduchý - projet co nejvíce značených tras. Nakonec jsme díky extrémním podmínkám (ano, doslova jsme se prokousávali bahnem, tedy minimálně já ho ještě o den později cítím v ústech, když jím) zvládli červenou, modrou a oranžovou.
Po dlouhé době jsem se na kole zase cítil dobře, mohla za to milá společnost, příjemný pokec, náročné tratě (to jen z pohledu mé fyzičky), les, čerstvý vzduch, krásy listopadného podzimu, vítězství nad bahenními lázněmi (přežil jsem přeci), okázalost mého oblečení (letní cyklodres a lehká vesta bez rukávů opravdu byli k popukání/umrznutí) a houby. U hub se na chvíli zastavím, konec konců jsem to dělal během sjíždění singletracků každou chvíli. Pro mě samotného to bylo celkem s podivem, protože jsem při sjezdech na tom kluzkém povrchu koukal stále jen na cestu před sebou a snažil se přežít, takže skutečnost, že jsem v několika skopečkových zatáčkách nalezl houbu (rozuměj hříbka), zastavil a ještě neohrozil okolo projíždějící Magdu pokládám za malý zázrak. Nejlepší úlovek mi však padl do oka při stoupání na Vlachovice, kdy jsem objevil jednoho z největších letošních praváků a navíc naprosto zdravého (ano, večer jsem si ho udělal na sádle ;-)), tedy poté, co ho Magda povozila ve svém camelbagu. Já jsem pro změnu vezl pár hřibů v zadní kapse své vesty, kdo by takovým stopařům také nezastavil, že? Teď mě jen tak trochu smutně napadá otázka, proč že jsem nevzal ty dvě límcovky měděnkové, rád bych je vyzkoušel, ta jejich jedovatá barva je tak lákavá :-) Krom toho všeho nemohu nezmínit nadšení z toho, že jsem zase poznal nová místa svého rodného kraje, že jsem si na bahně skvěle zadriftoval (nevím přesně, kdy šlo ještě o zábavu a kdy už o holý děs z toho, že to nevyjde... ) a nemálo i zaskákal, jakože modrá trasa je pro polety jak dělaná. Ano, není to jak na paraglidu, ale i tak mě baví chvílemi letět vzduchem a modlit se, abych to ve vzduch příliš nepodělal a následkem toho se nezmrzačil. Ve zkratce, báječná zábava... a příště doufám, že budu referovat již o běžkách :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat