Tak nedorozumění bychom měli za sebou, ale jak vysvětlím další mizerný výkon? To bude těžší záležitost. A co kdybych to omluvil Dachsteinem před třemi týdny, kde jsem si přivodil zranění lokte a něco nepěkného se šlachami v předloktí? Jo, to by snad šlo. Toliko času bez použití paží se přeci nějak projevit muselo. Mám pocit, že i v práci jsem se vyťukával písmenka spíše tužkou mezi zuby než pomocí horních končetin.
No a krom výmluv nelze nevzpomenout skutečnost, že jsem zkrátka slabej. Jak je možné, že jsem svého času (LOL, ono to možná bude pomalu 20 let) na středoškolských atletických závodech vrhl bez zjevných potíží více než 11m? Doufám, že to bylo ještě v dorostencích s 5kg koulí. Pokud se mýlím a byla to 6kg v juniorech, nezbývalo by mi než uznat svoji ničemnost. Nakonec, rozdíl proti dospělácké kouli (7,257kg) je stále zanedbatelný a nezbývá tedy než zavřít oči před milosrdnou lží...
Poměrně netypicky jsme vyjeli vrhat koulí do Žďáru namísto do bližšího NMNM. No tedy jak se to vezme, pro mě to z Brna nebylo až zas tak moc rozdílné, ale pro Láďu s rodinou... Nicméně to byla jeho volba a já byl rád, že jsme se mohl přifařit do jeho flightu a ještě mě svezl autem. Jo a o autu bych se raději nezmiňoval, to že budu ráno po 6h škrábat v Brně namrzlá skla mě vážně "pobavilo". Jo a také 0°C během cesty na Vysočinu, obzvláště vysoký počet brzdných stop končících v poli a modré majáky před Olším, kde osobní vůz přeťal ovocný strom u cesty a lehce (rozuměj totálně) pocuchal svoji fasádu, mě také naplňovaly pocitem bezpečí.
Ani počasí ve Žďáru nebylo o moc přívětivější. Oblohu sice zametači vymetli, slunce se také zjevovalo, ale nikoliv na zanedbaném sokolském atletickém stadionu. Šlo o mé první setkání a tak se nedivte, že jsem se divil. Trávou zarostlá škvárová dráha, rozdrolený beton a zbytek připomínající drnoviště mezi kousky rozumné trávy... No, ale hlavně tam foukalo a slunce ne a ne vystoupat nad nedaleké paneláky.
S výsledkem 43,40m bych mohl být třeba i spokojený, ale nejsem. Slabost a absence tréninku zkrátka neomlouvají skutečnost, že se neperu o první pozici. Tak snad příště a jistě hůře, plavání - sprint to totiž zcela nejistí.
BTW rok 2018 bych mohl zapsat zlatým písmem třeba do /dev/null. Proč? Poprvé v historii se mi podařilo absolvovat "celou ligu". Proč v uvozovkách? Jednoduše, zvládl jsem počítaných 12 z 16 disciplín a to jsou ještě dvě před námi. Takže možná zažiji i ten luxus škrtání nějakého horšího výsledku a že jich mám. Problém však jest, že jak zmiňované plavání, tak nezmiňovaná vzduchová střelba nejsou zrovna mými nejsilnějšími disciplínami... Ale nepředbíhejme, čas nás stejně dožene.
Žádné komentáře:
Okomentovat