Krásy podzimní Vysočiny 2018, které vám neukážu aneb na kole okolo komína a přesto neznámem

Není na tom nic překvapivého, že je občas podzim krásný. Po pravdě řečeno, Vysočina není nejspíše výjimkou, než že by tomu bylo právě naopak. Stejně tak není zlomyslností, že vám z té krásy nic neukážu, to je jen prostý důsledek skutečnosti, že jsem se více kochal než fotil. No a pak krom nepřímo vyřčené pozvánky na ochutnání podzimu na mé milované Vysočině, chci přispěchat s nápadem nikterak revolučním, jak v sobě objevit touhu pohybovat se blízkosti míst, které jste projeli tisíckrát a které vám, třeba podobně jako mně, svým způsobem nepřináší zrovna velké potěšení z poznávání, poněvadž je dobře znáte (pomiňme pro tentokráte, vlastně jako vždycky, filozofické pohledy na věc a také realitu v podobě proměny krajiny v době obecně - tj. v čase, v závislosti na denním či ročním období a v kontextu počasí). Mnoho detailů, inkrementální změn, mnohdy nepostřehnete už jen díky způsobu cestování, zkrátka rychlost pohybu na kole s pozorností nutně věnovanou jízdě něco stojí. No a konečně k té revoluční myšlence... Před výletem přistupte k mapě a naplánujte si cestu po cestičkách a cestách neznámých, ideálně zapomeňte na silnice, zapomeňte na značené turistické cesty, hledejte jakýkoliv zlomek neznámého... Třeba budete mít štěstí jako já, že se vám vaše snaha vyplatí. No a když ne, tak vězte, že průkopníci slepých cest jsou na světě také třeba.

Pár komínových tipů pro Nové Město na Moravě:

• mapa_1
• mapa_2
• mapa_3