Při registraci to vypadalo jako na výstavě sportovních a závodních kol. Až jsem opět musel zapřemýšlet, zda si nekoupit nové kolo, abych příliš nevyčníval z řady...
Start u Tokozu proběhl nečekaně rychle a stejně nečekané bylo i vlažné tempo čela závodu, jestliže jsem v roce 2017 ve Světnově odpadl víceméně prošitej, tak tu jsem borcům stále stačil. Do tuhého začalo jít až o kopec později a nad Cighájem jsem si nechal hloupě, avšak i záměrně nechal ujet první i druhou skupinu. Bohužel za mnou se moc nespolupracovalo, a tak jsem se rozhodl osamotě stíhat jednotlivce před sebou a i druhou grupu. Mé tempo na to však nestačilo a vůbec to nedávalo žádný smysl, tedy aspoň za předpokladu, že jsem neměl v plánu se okamžit vyšťavit. A měl? Překvapivě ne... Za chvíli mě stáhla grupa snad 10-20 borců a spolu jsme frčeli skoro celý zbytek závodu. Stále jsem se držel na čele a občas i táhl, ale nic co by stálo za řeč. Víceméně tu byla trojice lidí, co se točila na čele a občas jsem je chtě nechtě musel vystřídat já. Třeba skrze celé Nové Město na Moravě, kde to bylo o ústa, jak koleje, tak předjíždění aut, tak kruháč, zkrátka skoro všechno... Sem tam se mi podařilo vykouzlit malou strategickou chybu, která mě stála pár sil, třeba jako ve sjezdu za Radňovicemi, kde jsem se nechal zavřít a pak těžce předjížděl celou naši grupu.
K poslednímu velkému oddělování zrn od plev došlo v kopci na Sklené, kde jsem to jako pleva hodně prokoučoval. Co za to mohlo? Asi jsem si neměl dát den předem a během závodu horčík... Co je to za blbost? Nevím, ale mám pocit, jako bych nepoznal křeč minimálně celý rok a tady, když jsem se zvedl ze sedla, dorazila. Pěkně synchronně do obou stehen ze předu, takže jsem se pokorně opět posadil na křeslo a nechal si ujet polovinu naší skupiny. Vystrašen ještě z minulého roku, kdy jsem vyčerpáním málem spadl z kola, právě u značky konec obce (Sklené), jsem se nehodlal pustit do žádné divoké akce. Výsledek, zbytečně jsem se propadal polem dál do hloubi zapomnění. Až u zmiňované cedule jsem šlápl do pedálů v domnění, že se dotahujeme na uprchlíky před sebou, jako že pojede naše grupa. No to mě podrž, já jim ujel. Tedy jen na kopec, jak se silnici začala svažovat, měl jsem opět všechny na hrbu, no co, tak jsem se je snažil pak kousek potáhnout, protože ti před námi byli na dosah... No a pak konečně došlo na smyk. V odbočce do Tři Studní jsem se přepočítal v nájezdové rychlosti a kvalitě nečekaně klopené (přirozeně špatným směrem klopené) silnice a už jsem to začal vidět černě. Až v tu chvíli jsem vzal (přirozeně již v náklonu) dost neurvale za nebrzdící zadní brzdu a vykouzlil zcela nečekaný smyk (dobré tři metry?), jen periferně jsem sledoval borce po levici, který si najel více a právě mířil přímo do mě... Aby toho nebylo málo, uvědomil jsem si, že se blížím příkopu na druhé straně silnice... Fakt blbý! Zatímco jsme hledal únikovou cestu přes mez a přemýšlel jak se vyhnout borcovi, došlo k uvolnění brzdy a já zázrakem křižovatku projel. Bohužel mě to stálo pár desítek metrů, a další více než půl kilometr úprku, abych dojel vlčáky. Značka ideál, vykouzlit takovou chybu dva kilometry před cílem. Ale co, živý a znavený jsem se dostal zpět do čela u hotelu Pavla a i do závěrečného kopce jsem vjížděl první, navíc pořád s předešlou skupinou na dohled. Bohužel opatrnost ohledně křečí mi nedovolila zmáčknout se tak, jak mám ve zvyku... A proto mě getnul ještě jeden z "našich".
Výsledek? 22. místo s časem 01:49:35, podle oficiální časomíry ztráta na uprchlíky z naší skupiny 10s a na předchozí skupinu (kterou jsem si zbytečně nechal ujet nad Cikhájem) zhruba tři a půl minuty. Zkrátka nic zásadního... BTW jen o vteřinu pomalejší než při své premiéře v roce 2015, kdy jsem na tom byl mnohem lépe.
Mnohem zajímavější je však druhé místo mezi ženami mé ženy a to jen pouhé dvě minuty za fenomenální Pavlou. Zkrátka klobouk dolů.
BTW jsem měl pocit, že si žena dělá srandu, když se hned po závodu ptala, zda se ještě pojedeme projet. Au! Po závodě? Ouuuuu. No jeli jsem a byli odměnění luxusním slunečním počasím namísto předpovídaného deště. Den jsem zakončil zcela vyčerpaný, hladový a nechutně rozlámaný s 98km na tachometru... Not bad!
Žádné komentáře:
Okomentovat