Jedenáctá návštěva se uskutečnila uprostřed letních veder během jediného víkendu, který jsme strávili u kamarádů, Ádi a Davida. Z mého pohledu šlo o velice vhodně se doplňující relax duše i těla provázený drobným obžérstvím.
Sobota přinesla výživnou 30km viz mapa trasu ve Slezských Beskydech, tj. místech, kde jsem ještě nikdy nebyl. Známá hřebenovka na hranicích ČR a Polska mě poměrně dlouho neoslovovala, možná až někde od Velkého Šošova to začalo být zajímavé, to když se vám otevřou výhledy do krajiny, které byste vlastně na hřebenovce očekávali (nejlépe pořád). Překvapivě ty nejpovedenější se odehrávaly směrem do Polska a stejně tak i hromada dalšího zajímavého se odehrávala na té straně, lanovky, bike park atd. Ve výsledku to byla pěkná rasovina, něco přes 30km jsem zvládl za 5:20, takže průměrnou rychlostí blížící se k 6km/h. Mapy.cz se dušují, že to navíc čítalo převýšení 2.300m, což se mi nechce věřit a asi to ani nebude pravda. Nicméně se už po několikáté (asi po druhé) ukázalo, že běžecké boty nejsou vhodnou obuví do hor, tedy minimálně v případě, že neběžíte. No a já neběžel. Za to však mé ruce třímaly nordicwalkingové hole, jejichž bodce jsem sekal do kamení, asfaltů, luk a lesů... Také nelze nezmínit, že mě taková rasovina dosti bavila.
Neděle byla zasvěcena milé 15km procházce viz mapa. Začátek, tj. první čtyři kilometry po rovině byly hromadného rázu, šla nás výprava jak na severní pól... Jenže na rozdíl od něj jsme cupitali po tekoucím asfaltu, kterému se podařilo naakumulovat snad veškeré beskydské slunce. Sauna hadr! Naštěstí po úmorné opalovačce se nám do cesty postavila Restaurace Opálená se svými obřími a drahými borůvkovými knedlíky. Nemohli jsme si věru stěžovat... Po krátké avšak vydatné přestávce došlo na lámání chleba a skupiny. Já trval na svém, že zpátky nejdu aniž bych viděl dřevěný kostel sv. Prokopa a sv. Barbory v Kunčicích pod Ondřejníkem. A že prý také jisto jistě musím vidět startovačku na Skalce. Mapy utrousily poznámku o více než 10km s převýšením přes 600m. Nic proti ničemu, ale místo slibovaných 4h jsem měl k dispozici asi 2h... Kolem a kolem, spočítám-li únavu ze včerejšího dne, kdy mi Mapy malovaly 11h a já to dal za půlku času, nezdálo se, že bych to mohl stihnout. Zkrátka nadešel čas na běh, do kterého nedělám, jak by řekl pan Rose (nevím, co s tím mají co dělat v moštárně)... Nářez, rozsekané nohy, třísla i ramena, hole otlučené, dech za mnou ještě teď leze po modré na Skalku, hustá startovačka a překvapivě pohodový návrat na Ondřejník.
Tak doufám brzy na viděnou, Beskydy!
Žádné komentáře:
Okomentovat