S kiji na Sucháči hubu nesušili, přesto suší variantou Brod nešli aneb poprvé na běžkách na Bukové hoře a Suchém vrchu

Jak typické, snad abych prvně vysvětlil název, kdyby snad někoho (ne)napadlo, že jsem sepisoval vzpomínky pod vlivem.

Začněme jazykovým koutkem, který snad objasní ty "kije" s měkkým "I".  Mnozí víte a mnozí třeba ne, ale běžecké hole v různých slovanských jazycích nabývají poněkud nečekaných podob:

• palice/paličky - slovenština
• palice - slovinština
• palochki - ruština
• štapovi - chorvatšina
• kije - polština

Vysvětlení "na Sucháči hubu nesušili" se nabízí dosti přímočaré, lyžovali jsme na Suchém vrchu, kde nás také čekal oběd, i já jedl, takže jsem hubu nesušil.

Ani skutečnost "přesto suší variantou Brod nešli" nebude obtížné vysvětlit. Nečekaně se tu odkazuji na hru Divadla Járy Cimrmana, Vražda v salónním kupé, kde Prof. Ladislav Smoljak diskutuje podobu sochy Járy Cimrmana určenou pro Prahu. Ovšemže "varianta Brod" je pouhým oslím můstkem, který nás přenesl přes jeden z pramenů Černovického potoku. Asi bych si na to nevzpomněl, kdybych tam kvůli lenosti sundávat běžky málem nezahučel, nepodřel běžky při skoku a zároveň se trochu škodolibě nebavil tím, co tam předváděla jedna slečna, chudák dotlučená. Takže přesto suší... No a to že jsem ji nešli je jen pravdy půl, vždyť jsem přeci právě napsal, že jsme brod zdolali, ale jen jednou. Na zpáteční cestě dostaly holky možnost vracet se opět přes brod, cestou delší zato mírnější, avšak rozhodly se raději pro 1,5km dlouhý kopec se 100m převýšením...

Tak úvod bychom měli a rychle k prvnímu dějství. Neděle 7:00 (to když pominu moje malé zpoždění), parkoviště Billy, kde jsme byli (Janička, Pája, Kuba a já). Cesta kratší zato lepší, jak nečekané ode mě. Za 1:20 vystupujeme na Červenovodském sedle (neplést si s Červenohorským). Platíme parkovné ve výši 60Kč... Já a platit za parkování? Ale fuj... A přeci jo, údajně jde o příspěvek na úpravu běžeckých tratí.

Začínáme, plán byl předem daný a dle mého soudu i rozumný, prvně projezdíme co půjde okolo Bukové hory a pak se vyškrábeme na Suchý vrch, kde dáme obědovou pauzu. No a tak se také stalo. Okolo Bukové hory to byla vážně příjemná projížďka, nenáročný profil, vcelku slušně upravené avšak poněkud úzké tratě (dvě stopy na krajích nedávaly příliš prostoru pro bruslení mezi nimi). Většina tratí vedla skrze smíšené lesy, tedy až na výjimky, které nikomu radost na tváři nenastřelovaly, zkrátka ani nám, natož pak sjezdařům na čtyřech pistách, které jsem křižovali (a to velkodušně zatajuji skutečnost, že jedna další sjezdovka sdílí asi 100m s běžeckou trasou). No co, trocha adrenalinu... Návrat na Červenovodské sedlo, přeběhnout silnici a rovnou za nosem na Suchý vrch...

Ajajaj... To se trochu nepovedlo, 10:55 jsme stanuli u Kramářovy chaty. Pět minut jsme okukovali buffet a nemohli se dočkat otevření restaurace. Bingo! Jedenáctá hodina odbila. Po schodech jsme vyběhli do, v roce 2012 po požáru znovu otevřené, restaurace a těšili se na hostinu, jakožto první hosté, nepřekvapivě, jenže...

• Polovina stolů nebyla prostřena a jedna ze dvou servírek se věnovala na 95% této činnosti
• Přestože jsme seděli v restauraci sami, tak krom jídelníčků se nám nedostávalo pozornosti
• Byli jsme posazeni ke stolu s ubrusem plným drobků (po půl hodině se nám jedna ze servírek omluvila)
• Po objednávce trvalo nekonečně dlouho, než se jídlo stejně nezjevilo, z pokladny neodešla objednávka do kuchyně...
• Jupí, je tu polévka, jen je škoda, že studená, v Kubově kaši pro změnu stála lžíce
• Servírce padá příbor, pak tužka a nakonec plná sklenice pití u vedlejšího stolu
• Knedlíky s jahodami a meruňkami byly celkem fajn, ale malinké, nekynuté 
• Při placení kartou neočekávali, že bych jim dal spropitné, zvláštní

No, ale těchto pár drobností nemohlo zkazit jinak povedený dojem. Polévka i knedlíky mi, přes zveřejněné drobnosti, chutnaly. Jo a abych nezapomněl, ani cena nebyla děsivá, 40Kč za kuřecí vývar a 135Kč za knedlíky. Když k tomu přičtete velmi útulné prostředí restaurace a chaty jako celku, tak nemohu neříct, že bych neodešel spokojený.

Po hodině opět ve stopě, tentokráte okolo Suchého vrchu místo Bukové hory. A nešlo nepocítit rozdíl, trať byla širší a logičtější, převážně jedna klasická stopa a dostatečně rozlehlý pás pro bruslení. No a také převýšení, nejedno převýšení. Srdce v krku, možná i výš. Ale pěkné a čím dále od Suchého vrchu, tím méně lidí, chvílemi jsme až nepotkávali nikoho. Aby toho nebylo málo, tak se i někdy odpoledne na chvíli roztáhla nízká oblačnost a svojí přítomností nás oblažilo slunce. Najednou vynikla zimní krása zdejší krajiny, paráda.

Po necelých šesti hodinách (včetně obědu) jsem odstavili naše běžky o 43km starší zpátky na parkovišti u auta. Opět se nám dostalo příležitosti použít toalety na informacích u parkoviště, kde běžně platíte zmiňovaných poplatek a pak hurá domů. Ve výsledku lze místní tratě pochválit, přestože jsme nezažili žádný z nemnoha výhledů a přestože se ve stopě motaly desítky až stovky turistů nám podobných. Jo, to je asi třeba zmínit, že se nemusíte obávat mnoha lyžařských es, přeci jenom se zdá toto místo býti zaslíbené spíše svátečním běžkařům... Jo když pominu jeden makadamový úsek, na který jsme vážně nenamazali a běžky to odskákaly, tak se musím zmínit ještě o jedné nepěkné zlý věc, chcete-li projet všechny trasy, tak se připravte na opakování. Jak tomu rozumět? V lese naleznete hromadu spojek, které znamenají, že jeden a týž úsek trati projedete několikrát. Třeba na rozcestí U tří pánů jsme se vyskytli čtyři krát. :-)

Po cestě zpět nás potkal Lidl v Lanškrouně, což mi nepřekvapivě udělalo velkou radost. Stejně jako Pája se svým fórkem, když se ptala Kuby (zkoumajícího aktuální výsledky OH 2018), jaký Bé 13, znělo to jako dotaz na vitamín B13, kdežto Kuba měl na mysli 13. místo norského Biatlonisty Tarjei Bö... Aneb další povedený výlet s vyvedenými lyžníky!