JV vítr, cesta na J aneb milé vyhlídky na obzoru. Místo převzetí návrhu cesty po cyklostezkách se zanedbatelným převýšením 200m v délce 85km jsem sáhl po té s převýšením 400m v délce pouhých 70km. Krom délky a převýšení tu byl ještě jeden nezanedbatelný rozdíl, má varianta bezostyšně brázdila nejfrekventovanější silnice ve směru z Brna na Znojno, jak jinak taky? Přiznávám, že ani mi není příjemné, když v bezprostřední blízkosti okolo mě prolétávají auta a zejména kamiony. Ale i na tuto drobnost lze pohlížet s úsměvem, on takový kamion rozčísne luxusně vzduch a bordel v něm vzniký vás na vteřiny zbaví protivětru :-) Jasně, háže to s vámi o 106, ale zato jedete :-) A tak jsem stanul v Jaroslavicích za neočekávaných 2,5h.
V krátkém telefonátu kolegovi se mi dostalo informace, že jsou všichni rozprchlí po vesnici, to jsem nečekal, ale neva. Na návsi jsem bohužel dal na slova místní obyvatelky, že voda z kohoutku je pitná, nikoliv užitková a zároveň mi bylo objasněno, co jsem již věděl, že jde o vodu kojenecké kvality. Tato však neskutečně zapáchala, ale co, lepší než umřít žízní :-) Během mého sosání se objevili první kolegové a mi se dostalo vysvětlení, proč jsou všichni roztroušení porůznu po obci. Hraje se totiž šifrovačka a nutno říct, že velice povedená šifrovačka. To jsem samo sebou docenil až po připojení k výše zmíněné skupině. Že šlo o skupinu vítěznou netřeba se rozpovídávat a ne neměl jsem v tom prsty. Konec konců byla to moje první účast v takovémto podniku. Během cesty se mi u cest podařilo "nakoupit" několik hrušek, po kterých jsem slušně zasytl.
Jako vítězové jsem dostali výsadní (jak jinak taky) právo zasednout k plným stolům jako první :-) Lákavé, lákavé, nicméně moje aktuální stravovací návyky nedovolovaly jíst nic jiného než rajčata s mozzarelou :-) Neva, byla báječná! V průběhu času se začaly objevovat další soutěžní skupiny a v jedné z nich i organizátor, který nám doporučil návštěvu nedalekého vinohradu, jehož plody v podobě vína nás měly doprovázet až do rána :-) Další chyba, během prohlídky jsem neodolal pokušení nevyzkoušet plody plné slunce... Chutnaly báječně, ale opožděně příchozí informace, že byl vynohrad v uplynulém dni postříkaný, mi a zejména mým vnitřnostem příliš neprospěla. Když jsem se pak s chutí pustil i do půlnočního kapřího tataráku, bylo vymalováno! A to se raději nezmiňuji o tom, že kečup, ve kterém tatarák plaval nepochybně obsahuje nejen rafinovaný cukr, ale i lepek, au! Mé předsevzetí "nepřežrat se" vzalo tak rychle za své...
Nechme pro tento okamžik jídlo jídlem a řekněme si o tom, jaké to bylo. No, už z řádek výše uvedených lze soudit, že program byl znamenitý a jídlo stejně tak. Ale to nebylo všechno, byť by to ke spokojenosti stačilo. Za neocenitelný bonus považuji skutečnost, že jsme nebyli zalezlí v klasickém sklípku, ale měli jsem k dispozici zrekonstruovanou chalupu s moderními vymoženostmi typu toaleta, sprcha, teplá voda... Vzhledem k povedenému počasí jsme se však až do noci, no spíše do rána pohybovali venku. Zde se našlo dostatek prostoru pro pokec s kamarády, komentovanou prohlídku vinohradu, zpěv a poslech u kytary a akordeonu, soutěže v poznávání alkoholu a kdo ví co ještě :-)
Druhý teambuilding a opět nadmíru povedená akce pro tentokráte dokonce bez doprovodu policie :-) Jen tak dál!
Žádné komentáře:
Okomentovat