Loni se mi stal tento závod osudným, když jsem si při odrazu neodrazovou nohou během závodu ve skoku dalekém málem utrhl celý zadní stehenní sval. Zlověstné a velice dobře slyšitelné lupnutí mi vystavilo stopku pro téměř celý zbytek sezóny a ani dnes nemám sval v kdovíjaké kondici. Ale to je v pohodě, koreluje to s mým celkovým stavem, bez rychlosti, síly i vytrvalosti. Přetrvávající problémy s páteří a achilovkou doplnily další dva skvělé faktory - týden nespaní (se znatelnými projevy mrtvosti) a sobotní přežíračka (potvora proradná). Ta mě neopustila ani nedělního rána, takže když jsem se ve čtyři hodiny ráno probudil, sáhl jsem po sklenici marmelády... ale ne, bylo by vám špatně jako mě :-)
Umouněným zmoklým nedělním ránem jsme spolu s Májou a Láďou kráčeli vstříc atletickému stadionu, když se mi do hlavy vkradla vzpomínka na loňskou procházku. Ovšem to jsem se usmíval, cítil se plný sil a vůbec všude kol vládla sluneční letní pohoda. Tentokráte bylo vše opačně.
Plán byl jasný, přežít a nezpůsobit si zranění, které by si zadalo s tím loňským. Naplánované pořadí disciplín jsme pro tentokráte hodlali dodržet. Nakonec jsme se opět dostali na disk dříve než na sprint, ale to nebylo tak kritické, no i když...
...před hodem jsem se nestihl dostatečně rozcvičit, což spolu s citelnou bolestí v bederní oblasti napovídalo, jak dopadnu. Ne nečekaně už první hod hodně bolel, ale cajk, nebylo to na vhození bílého ručníku do ringu, tedy do vrhačského kruhu:-) Oproti loňsku jsem se nezlepšil, naopak můj výkon na hranici 20m mě posunul o další krůček blíž průměrnosti, kterou tak nesnáším... Ale je fajn, že jsem nemusel ukončit závod kvůli bolesti zad a navíc jsem pro tentokrát všechny tři své pokusy nasměřoval do vytyčené výseče :-)
Chvíli po disku jsem už zaklekával do startovních bloků odhodlán vyzkoušet své nové a vlastně i první atletické tretry v mém životě. Ne že by nebylo zvrhlé koupit si kvůli jednomu závodu za rok takové vybavení, ale na druhou stranu, kdo si hraje, nezlobí, že? :-) Ani před druhou disciplínou jsem se zdaleka necítil rozcvičený, ale vyčerpaný jsem byl naopak dokonale. Tentokráte jsem ani nikterak dlouze neladil startovní bloky, jen jsem prohodil dopředu levý místo pravého, postavil se do druhé dráhy, která je nejpomalejší a pak jen vyčkal výstřelu startovní pistole. První metry byly skvělé, během pár kroků jsem i přes mokrý tartan, to díky tretrám, dostihl a předstihl Láďu, jenže už v první zatáčce jsem jsem sám sebe musel přemlouvat ať nedošlapuji na paty, špatná technika byla neklamnou známkou přícházejícího vyčerpání, vyčerpání po 50m :-) Do cíle jsem se sice dobelhal, ale s pocitem zmaru, chyběla, na začátku zmiňovaná, síla, výbušnost a dokonce i vytrvalost... Čas necelých 29s na dvoustovce (asi první v životě) mi zatloukl další hřebík do rakve průměrnosti, au!
Do třetice všeho dobrého a u skoku dalekého to platí zvlášť :-) Naměření rozběhu, jeden pokusný skok a šlo se na věc... První, druhý, třetí pokus a já stále jen slyšel o svých nedošlapech, prostě nejsem správná (do)šlapka :-) 4,33m bych považoval za zklamání, přeci jenom jsem šel každým skokem na 4,5m (což bych bral jako slušný záložák), nicméně pro mě to byla velká výhra, nic jsem si neutrhl :-) Kde domov můj, kde průměrnost má? No přeci tady, tady všude...
Normálně bych tyto závody považoval za velké zklamání, cítil jsem se mizerně, předvedl jsem mizerné výkony a to na pozadní mizerného počasí. Ale já přesto odcházel s úsměvem na rtech! Ptáte se proč? Láďa mluvil něco o tom, abych na to ani nemyslel, že jim nebylo ani patnáct :-) LOL, to zní zvrhle :-) Byl jsem jednoduše okouzlen krásou ženského těla, nicméně zaujetí nebylo sexuální povahy. Kalokagathia, antický ideál tělesné krásy a duchovní dokonalosti, to je to oč tu běží. V několika případech se rozhodně dalo mluvit minimálně o ideálu tělesné krásy. Bohužel slova těžko mohou nahradit pocity když... Když se v zatáčce bok po boku objeví dvě krásná stvoření, usměvavé dívky, svázané dlouhé vlasy poletující divoce vzduchem, jako by se nad dráhou vznášely, vznášely neuvěřitelnou rychlostí... sporě oděné, zdánlivě křehké, šelmy vyzbrojené ocelovými hroty treter a hlavně dokonalým tělem. Hra jejich svalů by člověka připravila o rozum... Abych byl spravedlivý, nejen dívky z atletického klubu NMNM by člověka očarovaly, byly tu i další závodnice, které by chlapovi způsobily srdeční zástavu :-)
...takže opět za rok :-)
Výsledky dodám po jejich zveřejnění...
...a tady jsou:
- disk
- 19. místo ze 108: 20,16m
- 200m
- 14. místo ze 108: 28,8s
- skok daleký
- 25. místo ze 108: 4,33m
- celkově
- 20. místo ze 108: 84,02% (bodového výkonu vítěze)
- celkově v lize
- 32., posun z 36. místa...
Poznámka pod čarou, bez čáry... To nejsou žádné čáry, ale doslova prů...r. Jestli-že jsem si před rokem téměř utrhl stehenní sval, s neskutečnou bolestí pak odkulhal celou třístovku a celkově jsem se umístil na 20. místě, tak letos jsem se bez zranění vyšplhal na žebříčků looserů do stejné výše :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat