Piškotová párty u pradědy

"Crrrr, crrrr, crrrr, ..." a nebo tak nějak podobně, jen trochu víc cool... Co se děje, kde jsem, kdo jsem, co jsem to zase hulil? Po nezanedbatelném okamžiku se z hlubin spánku vynořuje moje vědomí... Takže předně, nikdy jsem nehulil, tak tím to tedy asi nebude, co? :-) Ty jo, já asi budu doma... Pomalu se začínám rozvzpomínat kdože vlastně jsem :-) Ale co se to kua děje? No tyvoe, že je ráno a že já jedu na ten Praděd! Mobil ukazuje 4:30!

Čeká mě piškotová party u pradědy a ne, nejde o žádnou morbidní sešlost bratrstva piškotů nad hrobem pradědečka. Budu mluvit o výletě na Praděd, o výletě z Brna na Praděd, o výletě z Brna na Praděd a zpátky do Brna, na kole!

To bylo asi tak, tři týdny zpět mi volá Láďa, zda bych s ním osmého května nejel na kole z Vysočiny na Praděd, že to bude skvělá projížďka, navíc se servisním zázemí Marcely :-). Ne zcela přesvědčeně nakonec souhlasím. Zároveň se snažím namočit do akce další lidi, že ano, Jirko. Týden před startem ruší svoji účast Jirka (na to jak se rád myje se namočil nějak málo), který si uvědomuje, co dávno ví, že mu dlouhé tratě nesedí a že je má vlastně nerad (pozor, to neznamená, že vám v jakémkoliv vytrvalostním a zejména silově-vytrvalostním sportu nedá na prdel). V tu chvíli se od Ládi dovídám (co jsem nepochopil :-)), že je výlet koncipovaný jako dvoudenní. Jenže já už na sobotu slíbil projížďku Magdě a asi dalších deset věcí snad jedenácti lidem :-) Láďu stavím před ultimátum, pojedu, ale jen když to sfoukneme za den... Souhlasil, aby den na to akci odpískal s ATB v puse... BTW někdy v tuto chvíli se dovídám i skutečnost tu, že jde původně o Aldův plán, jak nepřekvapující! Nakonec se mi akce nechtěla rušit, a tak jsem řekl Radkovi...

Po nemalých optimalizacích ve prospěch snížení převýšení za cenu mírného nárůstu délky jsem trasu vycizeloval následovně. Brno-Praděd 152km, převýšení 2500m, cesta zpět po stejné trase, ve stejné délce s převýšením 1500m. Hodí se připomenout, že prvních sto kilometrů, Brno-Uničov, má převýšení okolo 1270m a stejně tak Uničov-Brno, zajímavé :-) Zkušený stovkařský rutinér, Radek, nakonec rozhodl, že společnou cestu započneme ve Vranově v 5:30 :-)

Budík dozvonil, já se nasnídal, ale vůbec se mi nechtělo, venku byla stále tma (jako v pytli, samozřejmě tom aerodynamickém :-)), třičtvrtě hodiny, které jsem potřeboval na cestu do Vranova již dávno nebyly třemi čtvrtinami hodiny a já stále čekal na rozednění. Nakonec jsem vyrazil v 5:05, takže jsem měl na desetikilometrovou cestu do kopce asi 25 minut...

A už jsem vám říkal, že jsem si týden před výjezdem koupil nové kolo, nové silniční kolo? Takže čtvrtečním nočním seřizování (neúspěšném :-)), mě čekala první vyjížďka, první vyjížďka o délce 300km, no tak to teda LOL!

Je to neuvěřitelné, ale na místo srazu jsem dorazil s jednominutovým zpožděním (normálně chodím naprosto přesně, ale tentokráte jsem čekal zpoždění kopec :-)) a hned se vyrazilo... Za chvíli se ukázalo, jak to bude vypadat celý den, po rovině a z mírného kopce jedu v háku a mám to na háku :-) Jezdit ve větrném pytli, kolo na kolo, umím už z biku, ale na silnici je to větší sranda, větší adrenalin (ono to nebrzdí a vůbec), jde o vítaný skill! Radek na takových místech valil jak utržený z řetězu, v průměru asi o 5-10km/h rychleji než já. Zato do kopce, nečekaně, visel Radek na gumě za mnou a z prudkých kopců jsem většinou také pádil v čele, přeci jenom +20kg a neochota brzdit něčím, co stejně nebrzdí, se někde projevit musela :-)

Z cesty si nakonec příliš nepamatuji, byl to slušný kalup. V Blansku první objížďka, v Boskovicích krásná silueta zříceniny, v Bouzově hrad a motoroví paraglidisti nad ním (krása, lehce jsem jim záviděl), v Lošticích zavřená Tvarůžková cukrárna (otvírala až v 9:30), za Lošticemi první úsek v terénu na novém silničním kole (au), na periferii Mohelnice továrny, v Úsově synagoga, v Uničově začaly pomalu kopce, v Dolním Sukolomu kočičí hlavy, které ze mě vytřásly poslední zbytky duše o duši kola nemluvě, z dlouhé Loučky do Ondřejova zavřená silnice kvůli rekonstrukci (úplně nový povrch jen pro nás dva), před Ondřejovem jsem po vůni objevil medvědí česnek, mňam, jen ty bílé omotávky řidítek to asi neocenily, hrůzou zezelenaly :-). Za Rýmařovem jsme týmově sjeli jednoho nabušeného silničáře, to se mi moc líbilo, poctivě jsem se střídali, po několika kilometrech se mi to povedlo, Radkovi chybělo pár desítek metrů, pak se na to vykašlal... Já se týpka chytil a kus s ním jel, narcista jeden, ani na pozdrav neodpověděl... Z Malých Šťáhlí až na Hvězdu do pořádného kopce a pak to přišlo, závěrečné stoupání, 6km na Ovčárnu a 3km na Praděd.

Poslední devítikilometrový úsek byl hodně rozporuplný, někdo by ho mohl vidět čistě optimisticky, jiný zcela pesimisticky, já to vidím tak nějak pragmaticky, vy se rozhodněte sami...

Pozitivní pohled:

• cesta na Ovčárnu je plná štěrku a já překvapivě nepíchl
• vyjel jsem na silničce až na Praděd bez zastavení a ještě jsem měl dva lehčí převody k dobru
• předjel mě jen jeden borec, ostatní jsem předjížděl já
• při závodě s výše zmíněným borcem, jsem si uvědomil, že mě předjede a závodil jsem jenom chvíli, ještě mě čekala cesta zpět, tomu se říká být rozumný
• na vrcholu Pradědu mi vítr sfoukl kolo, spadlo na asfalt poškodil jsem řazení, omotávky, sedlo, rychloupínáky, pedály, ale co, je pokřtěné, nebudu se o něj bát a vlastně nic závažného se mu krom oděrek nestalo
• tvarohem jsem si zakydal ruce i kolo, ale to neva, hlavně že jsem měl nějaké jídlo
• med, co jsem vezl v brašničce, jako sladidlo na další pití, se vylil a zalepil mi novou brašničku a věci v ní.., ale co, ještě mi ho troška zůstala
• půl hodina čekání na magnetku v řadě, bylo sice dlouhé, ale nakonec jsem ji dostal (když jsem půlku řady předběhl)
• sjezd z Pradědu na Ovčárnu byl dokonalý, let na něčem, co nebrzdí, mezi stovkami nepředvídatelných lidí, čirý adrenalin
• sjezd z Ovčárny na Hvězdu byl ostřejší než sjezdy na biku, na tenkých pláštích po asfaltu, kde neustále hrozí defekt, všude tuny štěrku, ostré zatáčky, kopec jak kráva, nebrzdící kolo v rychlosti mezi 50-60km/h, co se jelo nahoru 1h, šlo dolů zvládnout za minuty :-)

Negativní pohled:

• cesta na Ovčárnu je plná štěrku, stále hrozil defekt, byl to děs
• vyplazil jsem se sice na Praděd, ale tak pomalu, navíc na třetí nejlehčí převod
• předjel mě mladej týpek na horákovi, ostuda největší (nebýt toho, že stál na odbočce na Švýcárnu a zdolal mě jen na posledních 500m), tak bych brečel
• po sto metrech závodění s týpkem jsem vyměknul a rozhodl jsem se dobrovolně prohrát, nejel jsem do roztrhání těla, srab
• na vrcholu Pradědu mi vítr sfoukl kolo, spadlo na asfalt poškodil jsem řazení, omotávky, sedlo, rychloupínáky, pedály, takhle nechat poničit nové kolo je k pláči
• tvarohem jsem si zakydal ruce i kolo, to je smůla
• med, co jsem vezl v brašničce, jako sladidlo na další pití, se vylil a zalepil mi novou brašničku, tak to je pech
• půl hodina čekání na magnetku v řadě, děsivé a sežralo to tunu času, který nám nakonec chyběl
• sjezd z Pradědu na Ovčárnu byl otřesný, let na něčem, co nebrzdí, mezi stovkami nepředvídatelných lidí
• sjezd z Ovčárny na Hvězdu byl ostřejší než sjezdy na biku, na tenkých pláštích po asfaltu, kde neustále hrozí defekt, všude tuny štěrku, ostré zatáčky, kopec jak kráva, nebrzdící kolo v rychlosti mezi 50-60km/h, co se jelo nahoru 1h, šlo dolů zvládnout za minuty, sebevražda v přímém přenosu

Na Pradědu jsme stanuli de facto v 13h, po obligátních fotografiích a nákupech jsme na cestu zpět vyráželi okolo 14h . Prvních padesát kilometrů celkem šlo, protože to bylo z kopce. Nicméně celou dobu nám foukal protivítr, což nebylo fajn vlastně ani z těch kopců :-) Jestliže Radek podotkl, že měl pocit, že po cestě na Praděd nefoukalo, tak to neznamenalo nic jiného, než že nezná základní cyklistické pravidlo: "Máš-li pocit, že nefouká, tak ti fouká do zad!" Při jízdě zpět nás potkalo krom bolesti jen pár překvapení, jako třeba dvě stařenky šněrující si to přes celou silnici, jedna z nich si to namířila přímo pod naše kola, když jsem se ji rozhodli předjet pomalu až levým příkopem, díky! V Lošticích jsme konečně stihli Tvarůžkovou cukrárnu, dal jsem si klasický věneček a tvarůžkovou kremroli, mňam! Za Lošticemi jsme si znovu dali terénní vložku, Radek ohlásil, že to konečně rozjede a pak odpadl :-) Bylo to hrozně srandovní, po cestě tam mluvil o tom, že si to dáme pianko, čekal bych 20km/h, ale po rovinkách a z mírných kopců valil soustavně 40km/h. Na cestě zpět nezapomenul opomenout, že cíl je splněn a že jedeme na pohodu, zase 40... :-) Po oznámení, že to rozjedeme, zpomalil :-) Rozuměj, že po rovině jsme stále valili přes 30km/h, ale do kopců se začal šetřit ještě více. Stejně vtipné bylo, když mě v Lošticích uklidňoval ať se nebojím, že mám před sebou už jen 90km :-) Jo mě postihla a držela krize od Hvězdy až po zmiňované Loštice, pak jsem začal opět trochu fungovat, naštěstí, jinak bych zápisek z cest nepsal...

Asi díky mému spěchu, původně jsem měl v plánu jet večer na Vysočinu na motorce, později jsem to díky odhadu nočního příjezdu překlasifikoval na autojízdu, mě nakonec Radek v Blansku odeslal, ať si jedu sám. Cyklostezka Blansko - Adamov - Bílovice nad Svitavou - Brno, místo mého comebacku! Lehce ostřejší jízda, kdy má rychlost málokdy poklesla pod 30km/h, většinou se držela okolo 31-33km/h, což po více než 300km považuji za ucházející skutečnost :-) Jestliže za celou cestu nezapršelo, tak v podvečer jsem zažil déšť mušek, cyklostezka kopíruje řeku a tohle bylo muší ostřelování. Trochu nepříjemná situace, cesta leží ve skrytu listnatého lesa, tudíž okolo osmé večerní na mnoha místech ležela tma jako v pytli, sluneční brýle jsem si díky muchám sundat nemohl, takže jsem letěl nevidíc na cestu před sebou, natož na další neosvětlené lidi na stezce, skutečný adrenalin, ale nebezpečný. Nejednou jsem vyděsil nějakého chodce, jež neměl nejmenší tušení, že ho předletí tiše svištící silnička nemalou rychlostí... Dvakrát jsem potkal dva jezdce jedoucí vedle sebe, kteří zabírali celou stezku pro sebe, překvapilo mě, že křik jedu zleva vedl dvakrát k tomu, že mi uhnuli přímo do mé stopy vlevo... na závodech stačí slyšet levá, pravá a vy víte, že se nemáte pohnout a že z dané strany vás někdo předjíždí... Asi budu muset dostudovat trochu psychologie, abych zjistil proč tomu tak je...

Do Brna jsem dorazil okolo půl deváté, ve vyhlášeně nebezpečných čtvrtích jsem se několikráte potýkal s ožraly (aspoň tak působily), tedy jako během předjíždění, takže za ty těsné průlety ani tak moc nemohu (třeba), ale naštěstí to vždy dobře dopadlo... Průjezd místy, kudy jezdím z práce ukázal, jak je silnička rychlá a efektivní, zkrátka okouzlující. Před devátou jsem byl doma. Dal jsem si pětiminutové jídlo, naskočil do auta a dal si noční RZ na Vysočinu, poslední třetinu cesty v parádním slejváku, to jsem si gratuloval, že jsem oželil cestu na mašině :-)

Krom jiného nabídl odpolední návrat konečně snesitelné počasí. Zatímco ráno a dopoledne nás hladila po prstech na dualech kosa, leckdy Radkův tachometr ukazoval okolo 5°C, což se chvílemi odráželo i v mrazivé náladě, kdo by také měl rád umrzlé prsty na rukách i nohách, tak odpoledne panovalo již jen slunečné chladno :-)

Dopolední zima ve spojení s inteligentním nápadem, vézt močopudný bezový čaj v bidonu, byl akceptovatelným důvodem pro moje zastávky co půl hodiny, to jsem po obědě (a dopití čaje) už neměl. Ale pro změnu se můj žaludek potýkal s bublajícím nápojem, místo čisté vody jsem vezl šumivý vitamin C a zodpovědně mohu říct, že už takovou chybu nikdy neudělám. Co se stravy týká, udělal jsem jen jednu vědomou a ne zvlášť zásadní chybu, cpal jsem se celý den jen jednoduchými cukry, věděl jsem že po mnoha hodinách bude tělu chybět skutečné jídlo, nicméně jde hlavně o hlavu, tělo potřebuje především energii na pálení a tu jsem mu dodával pravidelně po jedné hodině, nakonec to sečtu, trochu mě děsí, kolik jsem těch cukrů pozřel... Nicméně cílem nebylo zhubnout (to že přijdu o nemálo svalové hmoty byla akceptovatelná ztráta), ale přežít i za cenu ztloustnutí :-) Na to, že jsem jel bez iontů a energetických gelů, si tělo s cestou poradilo celkem obstojně.

Stálo by za to zmínit, že jsem si oblíbil silničku. Důvodem její koupě byla skutečnost, že si ji pořídili téměř všichni mí na kole jezdící kamarádi a já nerad jezdím sám (sám dokonce nejezdím vůbec), a tak abych předešel tomuto, rozšířil jsem skupinu tenkodušáku (jak jen se mi tento termín líbí!) Počáteční obavy o otravnost jízdy po silnici, nudnost stálého monotónního šlapání, vzali za své, když jsem objevil, že tu občas teče adrenalin proudem, např. již zmiňovaná jízda v háku. Příčina, dle mého soudu, pramení z mizerného brzdného účinku (ve srovnání s hydraulickými kotoučkovkami :-)). Po čase jsem začal naprosto důvěřovat svým na 9atm nafoukaným dvousměsovým plášťům Schwalbe Durano S RaceGuard (23-622). Je téměř až zarážející na jakých površích a v jakých rychlostech mě dokázaly spolehlivě udržet na silnici... Došlo to tak daleko, že jsem brzdy téměř úplně přestal používat, proč dřít ráfky, proč dřít špalíky, když to stejně nebrzdí? Následoval nespočet průjezdů krkolomnými zatáčkami v přírodě i vesnicích, kdy jsem zdaleka netušil, jak moc se daná zatáčka uzavře, ale prostě jsem to tam poslal v padesátce, zlomil kolo ochotné poslechnout můj i sebemenší podnět k zatáčení, přenesl své těžiště do středu zatáčky, abych vyrovnal brutální odstředivou sílu (chvílemi jsem si připadal jak na mašině) a s úsměvem od ucha k uchu proletěl bláznivou rychlostí... Jak opojné! Stejně tak nelze do nebes nevynést minimální ztráty přenosu sil mých končetin na rotační moment zadního kola, juchůůů! A co spurty ze sedla, výjezdy kratších kopců po sjezdech... Nádhera!

Krom zjevných a zřejmých pozitiv se však zmíním i o negativech, jakože jsem měl kolo seřídit důkladně a včas, takhle jsem nemohl valit na nejtěžší převod, protože mi škrčel řetěz a já to během jízdy nebyl schopen vyladit, na obou kolech jsem následkem průjezdu nějakou dírou udělal drobné osmice a o škodách způsobených sfouknutým kolem na Pradědu jsem už mluvil...

Nakonec malá statistika:

• ujeto 337km
• průměrná rychlost 25,6km/h
• maximální rychlost 62,7km/h
• celkový hrubý čas 16h
• čistý čas zhruba 13h

Co jsem snědl:

• 1 x Clever jogurt bílý, 150g
• 1 x Clever ovesné vločky, 150g
• 4 x Clever sojový suk, 50g
• 2 x Dolcezza sojový suk, 50g
• 3 x banán, 120g
• 1 x Dolcezza dětské piškoty, 120g
• 1 x tvaroh jemný, 250g
• 4 x med květový, 20g
• 1 x věneček vaječný
• 1 x syrečková kremrole
• 1 x Dle Gusta proslazený ananas, 100g

Jednotkové kalorické hodnoty zkonzumovaných potravin:

• Clever jogurt bílý (100g): 288kJ, tuky - 3,8g, sacharidy - 4,9g, bílkoviny - 3,9g
• Clever ovesné vločky (100g): 1485kJ, tuky - 6g, sacharidy - 62g, bílkoviny - 13g
• Clever sojový suk (100g): 1774kJ, tuky - 16,1g, sacharidy - 56g, bílkoviny - 11,2g
• Dolcezza sojový suk (100g): 1775kJ, tuky - 16,1g, sacharidy - 56g, bílkoviny - 11,2g
• banán (100g): 403kJ, tuky - 0,1g, sacharidy - 20,9g, bílkoviny - 0,2g
• Dolcezza dětské piškoty (100g): 1640kJ, tuky - 4,9g, sacharidy - 74,8g, bílkoviny - 11g
• med květový (100g): 1362kJ, tuky - 0g, sacharidy - 82,4g, bílkoviny - 0,4g
• věněček vaječný (100g): 1285kJ, tuky - 16,8g, sacharidy - 34g, bílkoviny - 4g
• syrečková kremrole (100g): 1260kJ, tuky - 18g, sacharidy - 32g, bílkoviny - 4g
• Dle Gusta proslazený ananas (100g): 1567kJ, tuky - 1,1g, sacharidy - 87,5g, bílkoviny - 0,3g

Kalorické hodnoty zkonzumovaných potravin:

• Clever jogurt bílý (150g): 432kJ, tuky - 5,7g, sacharidy - 7,4g, bílkoviny - 5,9g
• Clever ovesné vločky (150g): 2228kJ, tuky - 9g, sacharidy - 91g, bílkoviny - 19,5g
• Clever sojový suk (200g): 2548kJ, tuky - 32,2g, sacharidy - 112g, bílkoviny - 22,4g
• Dolcezza sojový suk (100g): 1775kJ, tuky - 16,1g, sacharidy - 56g, bílkoviny - 11,2g
• banán (360g): 1451kJ, tuky - 0,4g, sacharidy - 75,2g, bílkoviny - 0,7g
• Dolcezza dětské piškoty (120g): 1968kJ, tuky - 5,9g, sacharidy - 89,8g, bílkoviny - 13,2g
• med květový (80g): 1090kJ, tuky - 0g, sacharidy - 65,9g, bílkoviny - 0,3g
• věněček vaječný (100g): 1285kJ, tuky - 16,8g, sacharidy - 34g, bílkoviny - 4g
• syrečková kremrole (100g): 1260kJ, tuky - 18g, sacharidy - 32g, bílkoviny - 4g
• Dle Gusta proslazený ananas (100g): 1567kJ, tuky - 1,1g, sacharidy - 87,5g, bílkoviny - 0,3g

Během jízdy jsem tedy snědl:

• váha - 1.460g
• energie - 15.604kJ 
• tuky - 105g
• sacharidy - 651g
• bílkoviny - 82g