...ve zkratce deštivý, osamocený a přesto dobrý.
Program jsem načal Sto Zvířaty, která jako vždy nezklamala, stejně jako monstrózní hlavní stage, jen ti diváci v dešti nebyli tak úplně zvířata friendly.
Po Sto Zvířatech jsem měl v plánu Mišíka, jen moje nastudování programu jaksi opomenulo kontrolu křestních jmen, takže místo otce syn a místo Mišíka jsem šel raději na Skyline. To je taková kapitola sama pro sebe, slyšel jsem je podruhé v životě, ale nemohu se zbavit rozporuplného pocitu, nějak jim vůbec nerozumím a přijde mi to trochu uhozené, ale zase na druhou stranu jejich vystoupení nepostrádá pořádnou nálož energie, což oceňuji, jo a navíc na ně chodí hromada ženských, tak je aspoň na co koukat :-) Nakonec však největším bonusem byla jediná stage pod střechou, kde jsem mohl trochu uschnout :-)
Pipes and Pints prostě nešlo vynechat, ti punkáči jsou zkrátka nepřekonatelní. Jestliže se lidé na všech stagích krčili pod pláštěnkami a deštníky, tady se pařilo do roztrhání těla bez ohledu na počasí, i kdyby z nebe padaly pověstné trakače, tak to nikomu nevadí a poguje se ostošet... Oproti loňsku bych pokáral organizátory za přesunutí Pipes z pavilónu pod širé nebe a za ten debilní tunel pro elektrické kabely jdoucí prostředkem tanečního bahnitého placu. Díky tomu a počasí byli všichni účastníci koncertu poznamenáni stigmaty rozeznatelnými z velké dálky aneb nic nevynikne jako šlápoty světlého bahna na černých riflích :-) Jo zvlášť ta 10cm od rozkroku ;-) Co vám budu povídat - nářez, po pár minutách pogování mi někdo rozdupl zraněný nárt a vlastně teď jen uvažuji o tom, zda jít na rentgen hned nebo až zítra :-) Ale ani to mě neodradilo od účasti ve ztečích :-) No, po zásluze jsem byl odměněn, při první mě nikdo nabral loktem do lícní kosti, při další jsem se málem poprvé v životě dostal k zemi (na poslední chvíli jsem se udržel na nohách, ale asi jsem se prošel po pár lidech - sorry) a v poslední jsem dostal na druhou lícní kost... Noha byla horší a horší, takže jsem ostatní aktivity raději vzdal, přesto všechno (možná právě proto :-) no to asi ne, ale prostě s tímto se nějak tak počítá) nelze hodnotit koncert jinak než superlativy - neskutečná energie a atmosféra.
Když utichly dudy, přišlo mé jediné velké dilema - Wohnouti (kteří jsou skvělí, naživo jsem je slyšel mnohokrát) a nebo Divokej Bill (kterej je skvělej, ale naživo jsme ho neslyšel). Zvědavost zvítězila a já vyrazil na Billa. Ten navíc hrál pod střechou a hrál úžasně, žádné dlouhé povídání, sázel jednu pecku za druhou. Song "Plakala" jsem celý odskákal, za což mě moje zlikvidovaná noha nadosmrti miluje :-) Prostě nádhera!
Po Billovi nastala hodina bloumání - zašel jsem na Kluse (ještě jsem ho neslyšel), člověk na kterého mají mnozí tak vyhraněný názor a já si zatím neutvořil vlastní... Po pár chvílích vím jen to, že je hrozně ukecaný a mele slušné bláboly... Proto jsem se posunul dál na Inekafe, chvíli zapařil, ale mokrý svetr a zima mě zahnaly zpět pod střechu.
Pod střechou se právě rozjížděli Monkey Business a ač to není můj šálek kavy, asi je to inekafe :-) tak musím uznat, že to nebylo vůbec špatné. Skvělej byl jejich styling - všichni vystupovali v bílých kimonech (no už jsem v něm sám dlouho nešaškoval :-)) a třeba taková Tonya s vyhrnutými nohavicemi a červenými lodičkami... :-) prostě bomba. Stejně povedená byla taneční vsuvka Anny Polívkové.
Lumpárny jsem opustil ještě před koncem představení a vydal se chytnout dobrý flek na Zrní. Překvapilo mě, jak málo lidí na ně přišlo. Bez problémů jsem se mohl postavit v podstatě úplně pod pódium a o to více to stálo za to... Psát, že byli skvělí by bylo nošení dříví hejkalovi do lesa :-) K Zrní mám osobní vztah (ne vážně nemyslím jídlo), jisté písně ve mě vzbuzují krásné vzpomínky a tím ještě umocňují zážitky z jejich vystoupení. Pro mě zlatý hřeb večera.
V nejlepším se má přestat, dobrá rada, kterou jsem opět ignoroval. Hodinu jsem zbytečně čekal na příchod skupiny MIG21 a pak po dvou písních majáles opustil, nějak mi to nesedlo.
Takže za rok na viděnou :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat