Na závodech jsem jako vždy našel mnoho potěšitelných skutečností, jako třeba to, že jsem se vůbec postavil na start, potkal jsem se tam konečně s Láďou, mohl si opět užít příjemnou přátelskou atmosféru, přežil jsem, zcela netypicky jsem se nezmrzačil a nedojel jsem poslední :-) Ale to zase předbíhám, takže popořadě.
Už tak neslavná fyzička, se kterou jsem ani v zimě nepohnul (bodejť by jo, když jsem se sám nepohnul), dopadla na dno v okamžiku, kdy jsem ulehl s antibiotiky. Když mi doktorka rušila neschopenku, zbývalo do startu short tracku šest dní. Prekérka, rychlost, síla i vytrvalost v háji (no dobře, nikdy jsem je neměl :-)), pár dní na zpravení rozhodně nestačí, a také jsem nechtěl příliš tlačit na pilu, abych zase nelehl... Navíc jsem na trénink neměl ani čas ani chuť, přeci jenom jsem měl v plánu poskládat pro máti kolo. Tak se také stalo, v pátek před půl jednou ráno jsem měl hrubou stavbu hotovou. Odpoledne po práci jsem s tunovým batohem sedl na dámské kolo a vyrazil na Vysočinu, na začátku to vypadalo na luxusní letní projížďku, jenže už v Tišnově jsem oblékal zimní mikinu, u řeky v Doubravníku vestu, v Rožné dlouhé návleky na nohy a zimní rukavice... Aby toho nebylo málo, tak 20km před cílem mě dostihla tma, světla, odrazky - co to je? Nebýt těch aut na silnici, která mě neviděla, tak bych byl ochoten tvrdit, že to byla luxusní večerní projížďka. Měsíc téměř v úplňku spolu s vymetenou hvězdnou oblohou mi báječně osvětlovali cestu. Jenže blbých 64km jsem se plácal téměř čtyři hodiny, po té co jsem vyplenil ledničku jsem upadl do kómatu a v něm vydržel až do sobotního odpoledne. Z postele jsem vylezl jen kvůli prázdné ledničce :-) Takhle unavený jsem dlouho nebyl. Po 12h nepřetržitého krmení se a odpočinku jsem se rozhodl malinko rozhýbat na volejbale, už se ani nepamatuji, kdy jsem na něm byl naposledy. Jo výkony tomu přesně odpovídaly, navíc jsem byl příliš krotký, jako beránek, žádné lítání po tělocvičně, kamarádi mě nepoznávali :-) Pak hospoda a krátký spánek, ranní porce jídla s dalším odpočinkem a už jsem se zase nestíhal dopravit na start závodu.
Registrace začínala v 11 hodin, já dorazil asi 10 minut po začátku, to bylo nakonec ještě v normě, vyfasoval jsem sedmou rozjížďku. Do startu zbývajících 50 minut jsem se nakonec rozhodl využít k rozbruslení a to bylo dobře. Čerstvě nabroušené lední brusle ve spojení se skutečností, že jsem na nich zase nějakou dobu nestál vyústily naprostou nejistotou. Kdo by si myslel, že letošních zimních 100km na inlinech bude k něčemu dobrých, by se škaredě mýlil, přeci jenom styly se poměrně liší. Bohužel ani nohy nedržely jak by měly, celou dobu jezdím soupaž s holemi a tak nohy s klidem zahálejí. Dalším překvapením bylo vedro na zimáku, čekal jsem aspoň trochu zimu, ale tričko se zimní bundou bylo příliš, jako v sauně. Asi poprvé jsem byl na veřejném bruslení, které mě nemálo udivovalo. Desítky motajících se lidí na poměrně malé ploše - k čemu to? Každou chvíli hrozilo, že někoho odešlu do nemocnice pokud nezvládnu jeden z prvků vyšší pilotáže, mumraj, ve kterém se nedalo téměř pohybovat mi nepřekvapivě připomínal loňskou Marcialongu. Ano, samozřejmě dokážu najít pár důvodů proč ano, ale sám si bruslení prostě představuji trochu jinak. 11:45 jsme byli všichni vyhnáni z ledu a toho se zmocnila rolba a borci, které obložili mantinely gumovými matracemi - juchůůů, tady se asi pojede ostře :-) Pořadatelé vytyčili 110m okruh a po nezbytné instruktáži se šlo na věc. První parta nastoupila s dlouhými noži, jo tak to byl hukot, jak v televizi, borci v zatáčkách s rukou na ledě v náklonu, kterej mozek nebere... Pak další a další. V páté jízdě nastoupil Láďa, valil solidně, sice ho jeden týpek předjel, ale i tak vážně dobré a ta parádička, kterou si dovolil v cíli... projel v nádherné póze na zádech :-)
Sedmá jízda na start, lezu na led, zkouším jak mi drží na urolbovaném ledu brusle a stavím se na startovní čáru. V rozjížďce jedu se Světlanou, Anitou a nějakým dítětem. Pozdravíme se, ale už moc nevnímám, soustředím se na start, který je mojí slabou stránkou (stejně asi tak jako všechno ostatní, co se týče bruslení), nevím jak se pořádně zapřít o brusle, nevím kterou nohou vyrazit, nemám potřebnou výbušnost... Chvíle rozechvění zemřela s výstřelem startovní pistole, zatmění před očima, na techniku vůbec nemyslím, jdu do toho silnou... a to je špatně. Technické sporty sílu přirozeně potřebují, ale výhradě v harmonii s technikou... Do první zatáčky vjíždím jako první za mohutného povzbuzování Ládi, Marcely a spolu, takový fanclub si rozhodně nezasloužím. Po prvním kole, které jedu otřesně mi začíná docházet a to jsem se ještě před pár okamžiky holedbal, jak je trať krátká :-) No jo, to jsem zase jednou myslel... Druhé kolo přežívám a ve třetím dokonce někoho předjíždím, ale moc nevnímám, mozku chybí kyslík, všechen polykají znavené svaly. Do cíle dorazím v neveselém čase okolo 47s, sice první v rozjížďce, ale bez naděje na rozumné umístění. Tragédie započatá v obřáku pokračuje. Prostě jsem na to opět neměl. Tak snad příště... Příště? Kuželky? Hmmm, tak to jsem také ještě nikdy nezkoušel :-) Tak popříště? Jo to je běh, to asi také neklapne, tak snad příští sezónu? :-)
[EDIT]: Tak jsou k dispozici výsledky, zajel jsem na 12. místě ze 79 závodníků. Prostě jedna velká tragédie. Celkově mi patří po 3 disciplínách 52. místo, no ano posunul jsem se z 86., ale co k výsledkům říct :-( No ano vím: "Mazej od počítače a hybaj hýbat se!"
Výsledky:
- http://zrliga.zrnet.cz/vysledky.php?v=m_vysledky_2014&p=vysledky/2014/short-track
- http://zrliga.zrnet.cz/soubory/zrliga2014_3.xls
- http://zrliga.zrnet.cz/ (copyright - pozvánka viz níže)
Žádné komentáře:
Okomentovat