Po nedlouhém spánku na nás čekala připravená snídaně, no takové rozmazlování jsme si rozhodně nezasloužili... A pak již pot, slzy a dřina na kole... Sobotní počasí nám přálo, na programu mělo slunce přišpendlené na blankytné obloze spolu s 20°C, zkrátka ideální počasí na cykloturistiku - příjemné vedro na slunci a stejně tak příjemný chládek ve stínu hlubokých lesů. Za celý den jsem dali necelých 92km, což možná není mnoho, ale je potřeba si uvědomit, že kilometr v Beskydech není tak snadný jako kilometr na Vysočině nebo nedej bože v nějaké pánvi...
Z mého pohledu klasika, prvních 10km jsem nemusel přeřadit z velké placky (tréninková vzdálenost, kterou přibližně dojíždím do práce), jenže po té mi došlo, jednou jsem podřadil a pak všechny kopce tlačil :-) Vlastně jsem od desátého kilometru vlál na chvoji naší cyklistické party. Moc jsem nemluvil, často zastavoval, abych něco vyfotil (rozuměj, potřeboval jsem si odpočinou) a vůbec mi brzo přestalo být do smíchu. Jedinou výjimkou z výše popsaného byly skopce, ze kterých jsem valil nejrychleji. No ano, není to známka mých sjezdařských schopností, sebevražedných sklonů či punku. Jednoduše jediný full mezi HTčkama byl něco jako jednooký mezi slepými králem. Je skoro neuvěřitelné, co všechno za člověka dokáže odedřít celoodpružené kolo (tedy především a zejména z kopce). Nutno si přiznat, že to také byly jediné okamžiky, kdy mě to na kole skutečně bavilo. Pevně si totiž stojím za tvrzením, z pohledu bikerů zcela kacířským, že pěší turistika je mnohem lepší. Zní to hodně rozporuplně, s kamarády mě to celý víkend náramně bavilo, Beskydy byly úžasné, ticho a klid v rozlehlých lesích, čistý vzduch a krása na každém kroku, ale také zároveň ta nepříjemná únava z kola, kterou nesnáším, neustálé se soustředění na jízdu ve spojení s rychlostí, které mě odjímají možnost kochat se přírodou a v klidu si to všechno užít... Jednoduše ta hromada kilometrů pro mě byla utrpením, ač jsem do sebe pod tlakem tlačil energii v podobě všemožných cukrů, tak tělo stejně příliš nefungovalo a únava neochvějně konvergovala ke svému maximu. Záchranou se stal až oběd v horském hotelu Portáš. V mém případě obědy dva :-) Halušky s mákem (lehce podprůměrná klasika) a kynuté knedlíky s borůvkami. Musím dát Magdě za pravdu, knedlíky vaří precizní. Bylo by trochu nefér srovnávat je s knedlíky na Martináku, ty jsou sypané mákem s cukrem, na rozdíl od Ricotty v Portáši, bylo by to jako porovnávat hrušky a jablka. Proto se spokojme s mým konstatováním, že nejlepší knedlíky jsem ochutnal právě na těchto dvou místech :-) Po pozdním obědě, díky kterému jsem se nevešel do kalhot, následovala nedlouhá cesta zpět do Vsetína. Nebyl bych to já, abych ji neokořenil defektem, sjezdy jsem si užíval natolik, až jsem cvaknul přední duši. Zdržení při výměně půjčené duše dopomohlo následně našemu nočnímu návratu. Ještěže aspoň Aleš s Magdou měli nějaká světla, jinak bychom se vraceli jako ghost riders...
Večer nás Magda opět pohostila večeří a společně jsem se vydali na druhý noční trénink, jak jinak než do hospody :-)
Nedělní lehce bolestivé probuzení vylepšila Magda se svojí snídaní. Ale ani ta nedokázala zakrýt chmurnou předpověď počasí, která z úst meteorologů zaznívala již týden a hlásila déšť a chlad. To ve spolupráci s bolestí v krku vyřadilo ze soupisky na nedělní vyjížďku Jirku i Magdu, kteří se rozhodli zaběhat si a nepokoušet štěstí a zdraví na kole. Já s Alešem jsem vyrazili na kolo až o půl desáté (po té co jsem zalepil ráno úplně měkké zadní kolo - díky ti trne) a to již drobně mrholilo. Nakonec jsem dali luxusní bahenní lázně na 30km plných divokých skopců a bohužel i dokopců. Rozhodně jsme se necítil lépe než v sobotu, ale aspoň jsem nijak zvlášť nebrzdil Aleše, což bylo ku prospěchu věci. Avizovaný déšť (ten skutečný) nás dohnal až v jednu odpoledne a učinil z nás zmoklé cykloztroskotance a z kol zablácené a rezivé plečky. Stalo se tak naštěstí necelých deset kilometrů před Vsetínem, takže to ani jeden z nás neodnesl svým zdravím. Výživnou projížďku zakončil oběd u Magdy, který nám nachystala společně s Jirkou, aneb nekončící hody a pohodička u Magdy.
Suma sumárům - skvělí lidé a skvostná zem, jen ten způsob přepravy po něm nebyl nejlépe zvolený...
Na závěr si můžete prohlédnout naši sobotní trasu a posléze i tu nedělní, popř. pár fotografií.
Žádné komentáře:
Okomentovat