Když jsem se dověděl, že 6.2.2013 se na tomto okruhu koná druhý ročník Pražského poháru v běhu na lyžích, tak jsem si tuto příležitost nemohl nechat ujít. Krom několika málo pošetilých důvodů, které znám jen já a maximálně nějaká temná nebo snad věčná duše, jsem své odhodlání zúčastnit se nabyl bizarností celé akce - běžkařské závody v Praze, běžkařské závody na 750m dlouhé ležaté osmičce, běžkařské závody v místě, kde téměř neznají sníh, běžkařské závody téměř na dostihové dráze, atd. atd. atd. Záležitost, která si nezadá ani s takovými hvězdami jako jsou např. proslulé mistrovství světa v běžeckém lyžování ve Vesci...
A jak to celé vypadalo? V duchu titulku! Opravdu šlo o silný zážitek a to hned od začátku, takže i my to vezmeme od Kena, pardon, od Adama :-) Elektronická registrace byla možná do 4.2.2012, čehož jsem přirozeně využil. Že je elektronický systém přihlašování divný, vlastně jako celá akce, by snad nepřekvapilo ani Barbie, natož mě. To, že peníze nechtěli poslat převodem, že by se nestihla spárovat platba se dalo ještě celkem pochopit, stejně jako, že tu stovku mám zaplatit až na místě. Již obtížněji jsem se smiřoval s chybějící informací, jak brzy se mám dostavit na prezentaci před závodem. To že v časovém harmonogramu figuroval limit pro přihlášky na místě (bez elektronické registrace), nejpozději jednu hodinu před závodem, jsem opravdu v potaz nebral. "Ale co, ono to nějak dopadne," řekl jsem si, když jsem se v 17:45 snažil dokončit důležitý úkol v práci, závod měl mimochodem začít v 18:30... Někdy okolo 18:00 jsem uvízl postupně na dvou místech jižní spojky - jak málo stačí - jedno odstavené auto v pravém pruhu a vzápětí nehoda tří aut v levém pruhu a spojka co? spojka nespojuje, spíše rozpojuje a to ke všemu vaše plány :-) V 18:15 jsem dorazil na přeplněné parkoviště dostihového závodiště, kurník, tu je snad půlka Prahy! Poté, co jsem se zbavil auta, jsem se vydal hledat prezentaci závodníků, tu jsem za boha nemohl najít, zato jsem však potkal Martina Koukala a Kateřinu Neumannovou. Paní Neumannová mě nepozdravila, z toho usuzuji, že se jí ještě nedonesla zpráva o mé závodnické kariéře :-) Pro škarohlídy, nepozdravil jsem ji z důvodu ohleduplnosti, beztak na ni všichni civí a chtějí se s ní dát do řeči a jí to musí unavovat, pokud se mýlím, tak se jí hluboce omlouvám za svoji nezdvořilost... Ty dva reggae týpky za stolem pro prezentaci jsem nakonec našel, dal jsem jim kilčo, na oplátku jsme od nich obdržel čip a číslo. Takto vybaven se jich ptám, v kolik budu startovat (šlo o intervalový start), borci netušili která bije, ale prý možná někde někdy venku se objeví startovní listina... "Hmmm, to je fajn," díky :-) Vyšel jsem tedy ven a započal rozcvičku během níž jsem poslouchal typický projev Martina Koukala, tak nevím zda to bylo k smíchu nebo k pláči... Zde jsem se potkal i se svým kolegou z práce, který se ke své smůle (o tom až později) nechal zlákat na závody... Během těchto chvil, kdy z repráků zaznívaly staré hity se organizátoři závodů všem přítomným snažili neúspěšně vysvětlit (třeba už jen proto, že přes hudbu nebyli slyšet) jak bude závod probíhat - jakože třeba půlka okruhu je skryta ve tmě protože chcípla lampa, ale že to nevadí, okolo tratě jsou louče - LOL. Dále z nich vypadla nějaká podivná mapovací funkce, která stavěla různá startovní čísla nepochopitelným klíčem na startovní čáru. Mezi řečí jsem tak nějak pochopil, že nemají dresy s čísly 1-10, ty byly nahrazeny čísly 10X, pak měla následovat normální dvouciferná čísla a pak trojciferná s jedničkou na začátku... to nemluvím o tom, že je objevily hlasy, že nejde o čísla na drese, ale o čísla čipů - WTF? no bylo to tak zamotané, že sám moderátor se rozhodl zvát závodníky na start podle jmen :-) Rozcvička byla v plném proudu, když do závodu (asi s 15min zpožděním oproti plánu) vyrazili první závodníci, mezi nimi i zmíněný Martin Koukal. Od začátku vyrazil takovým podivným tempem, zdálo by se, že šnečím... O pár minut později, po svém dojezdu byl zpovídán moderátorem jak to šlo a jaká byla trať a jak se mu jelo, všichni přítomní si pak vyslechli jakou že měl motivaci, tu nejšlechetnější - nezpotit se, aby nesmrděl na večeři, která ho po této akci (na kterou očividně z vysoka...) čekala :-) Fajn úvod! Vzhledem k tomu, že podle jmen bylo obtížné dostat závodníky na trať(že by nějaká místní choroba?) byli organizátoři nuceni vyhlásit organizovaný chaos aneb startujte v libovolném pořadí, stejně se nám tu polámala nějaká elektronika :-) Tak to už bylo moc, vzal jsem běžky a letěl na start, tam mi je nějaké hovado pošlapalo, mělo štěstí, že jsem se výtečně bavil, jinak bych mu asi strčil jednu z karbonových holí do... no však víte kam :-) Když jsem se dostal k borcovi, co měl vypouštět závodníky v 30s intervalech na trať, tak jsem se s ním dal do řeči, udivilo mě totiž, že postrádá hodinky nebo něco, čím by odměřoval výše zmíněný ekvidistantní interval... Nejen že jsem se dověděl, že to dělá od oka, dověděl jsem se také další neuvěřitelnou (ano, ještě teď nad tím kroutím hlavou) věc a to, že měřící koberec (snímající čip na noze) je v jediném místě na trati, v cílové rovince. Že by nic neobvyklého? Ale jo... Ptám se, jak mi bude změřen čas výjezdu, když on mě pouští na trať v libovolné chvíli, kterou uzná za vhodnou a můj čip může být sejmut až na konci okruhu? To je jednoduché, první kolo je zaváděcí.... :-) :-) :-) LOL Chvíli jsem přemýšlel, zda jsem pilot formule jedna, nebo zda si ze mě dělá prdel, případně zde je totálně zhulený... Ne, on to myslel vážně :-) Tak první kolo jsem objel ještě šnečším tempem než Martin Koukal a v cílové rovince jsem teprve napálil (a přepálil, jak je u mě dobrým zvykem :-) ) Málem bych zapomněl, na webu Ski Parku Chuchle se již nějakou dobu skví informace, že okruh má 750m. Závod měl měřit 5km, tak nějak lajcky jsem očekával 7 okruhů a po příjezdu do Chuchle jsem začal doufat v 6, protože organizátoři natočili v půlce ležaté osmičky ještě jednu smyčku, možná přidali nějaké drobné stovky metrů (čímž ji mimochodem učinili téměř neprojízdnou z důvodu malého poloměru zatáček :-)) Jaké bylo mé překvapení, když byl závod vypsán na 8 kol + jak již víme 1 zaváděcí :-) Kdo tady neumí počítat a kdo tady lže? Pro odpověď budu asi muset potrápit data z GPSky :-) Ale co, sranda musí být a já byl vysmátý čím dál tím víc. Kdy také zažijete závodění na běžkách v hlavním městě republiky za světla loučí? :-) Na trati to byla klasická jatky, příliš mnoho lidí na příliš krátkou, úzkou, zatáčkovitou a vůbec hloupou trať :-) Zde se sluší připomenout můj aktuální status, do závodu jsem nastupoval sice jako oživlá mrtvola (díky dlouhodobě nekvalitnímu spánku), nicméně zdráv, celkem v kondici a hlavně s precizně připravenými závodními běžkami (úterní večer jsem strávil společně s nimi v intimní atmosféře panelákové koupelny - pro rýpaly, hladil jsem je pouze rozpálenou žehličkou a ony se mě ani nedotkly :-)). Zpět však k závodu, po třech okruzích se mi stalo, co se mi občas v krutém mrazu při nadměrné nosní inhalaci stává, že se mi slepí nosní dírky a nemohu se nadechnout. Takže od této chvíle jsem veškerý mrazivý vzduch nasával dokořán otevřenými ústy, ještě teď se snažím rozmrazit některé dutiny, žel neúspěšně :-) Po čtvrtém kole jsem pro změnu nějak zapomněl počítat, kolik jich ještě musím ujet, no nevadí, za cílem je přeci světelná tabule, která ukazuje čísla závodníků a počet kol do cíle... Fajn, tedy až na to, že mé číslo se za celou dobu na té proklaté tabuli neobjevilo :-) Teda pokud to nebylo číslo čipu, které jsem vážně neznal :-) Takže místo očekávaného sprintu v posledním kole jsem uvažoval kolik koleček si odhadem přidám, abych jich neměl málo :-) Když mě to přestalo bavit, tak jsem to v cíli zabalil a šel se vydýchat, načež mi jeden z organizátorů suše oznámil, že jsem ujel snad 2 kola navíc... :-) LOL, hlavně že to není měně, ne? :-) Dokonce mě i slečna zbavila čipu na noze, no kdybych ji neporadil jak na to, tak přede mnou klečí ještě teď :-) Následně jsem se setkal s nešťastným kolegou z práce, kterého snad již ve 2 kole v jedné z těch šílených zatáček srazil jeden ze závodníků, čímž mu způsobil zlomeninu hole, no bez ní se vážně bruslí špatně... Pak už jsem chtěl jen zjistit svůj čas, tak jsem se šel zeptat k reggae týpkům, zase na mě koukali, že netuší, ale třeba by mi to mohli říct borci v dodávce, která snímá data čipů prostřednictvím koberce v cíli... Tak jo, došel jsem k dodávce, zaklepal jsem na dveře, zeptal jsem se, zda by mi mohli říct můj čas a průběžnou pozici a dostalo se mi odpovědi: "Ne!" Tak jsem poděkoval a neskutečně vysmátý a vymrzlý se šel převlékat do auta, abych co nejrychleji zmizel z toho kouzelného závodu :-) Takže vám ani neřeknu kdo prohrál a kdo vyhrál... Vím jedno, určitě jsem neprohrál a ani nevyhrál, zato jsem se luxusně pobavil :-)
Až se dovím výsledky, tak je sem přilepím jako známku punku :-)
Tak to nebylo tak tragické jak jsem si myslel, 14. místo z 82 startujících... Dokonce i mistr světa, Martin Koukal, mi dal jen něco přes 30s, no je však pravda, že já se na rozdíl od něho trochu zpotil :-)
Zajímavé odkazy:
- web - http://www.skiparkchuchle.cz/
- výsledky - https://docs.google.com/spreadsheet/pub?key=0Ajr3L32sd2ikdG8wM0QwUFJXdDVhbl8yaE1kdnRmZGc&gid=3
Žádné komentáře:
Okomentovat