Běžky a nebo pěšky aneb příhody na prkýnkách

Po sobotních závodech v Orlických horách jsem v neděli (3.2.2013) neměl příliš chuti vyrazit na běžky. Mohla za to také sněhová nedostatečnost, zdálo se, že v okruhu  100km od Nového Města na Moravě neleží nikde krom umělého sněhu na sjezdovkách ani kapka sněhu. Ještěže jsem se však nechal přemluvit a vyrazil s rodiči na Fryšavský ledovec. Ano, pokud se v zimě o slovo hlásí jaro, je to jako když derivuje sněhovou pokrývku podle "x" a Fryšavský ledovec je pak nepochybně funkcí "e^x". Na jaře se přirozeně derivuje podle "y". No dobře, pomiňme, že toto přirovnání není úplně nejvhodnější, zejména vzhledem k jarní derivaci podle "y", sníh na Fryšavském ledovci opravdu s příchodem jara nezmizí jako mávnutím kouzelného proutku, ale v zimě podle "x" to sedí :-) A jaké to bylo? Luxusní! Zamrzlé pláně - neskutečná volnost, mrazivé počasí, nádherná obloha... Co více si přát? Je zajímavé, že přestože znám ledovec poměrně intimně, lyžovačka na Vysočině vždy začíná i končí právě na tomto místě, tak mě často překvapí svojí sněhovou pokrývkou. Příjemně překvapí!




V pondělí 4.2.2013 jsem nevydržel a vyrazil obhlédnou slavné dostihové závodiště ve Velké Chuchli, kde se již druhým rokem objevuje Ski Park Velká Chuchle. Hned u závodiště se tu krčí ležatá osmička z technického sněhu s délkou 750m, která je všem volně přístupná. Sem tam na ni vjede rolba, aby zahladila stopy náruživých běžkařů z Prahy, možná i jejího okolí. Večer je okruh teoreticky osvícený, no platí to pro půlku nekonečna, druhá půlka se jezdí s čelovkami nebo po paměti :-) Ne, není to tak zlé, nedaleké pouliční osvětlení stačí k tomu, abyste se nepřerazili. Vskutku chválihodný počin, tedy aspoň pro děti, řekl vorvaň s motající se hlavou po absolvování 21 nekonečen... :-)




6.2.2013 jsem si střihl závody ve Velké Chuchli a jako obvykle jsem to odnesl, tedy já i moje zdraví... Návrat na prkýnka se tedy odehrál až 15.2.2013, kdy v Novém Městě pomalu, ale jistě vrcholilo mistrovství světa v biatlonu. Místo sedění na tribuně jsem přirozeně zvolil svoje běžky. Byť jsem nakonec vyrazil tak pozdě, že se dá s jistotou říct, že bych zvládl obojí, přesto nelze nevidět, že se raději hýbu sám, než-li koukat na jiné :-) O půl desáté večer jsem dorazil na Vlachovice, vyskočil z auta a s čelovkou pádil na sníh. Klasiku jsem nejel tak dlouho (naposledy snad ve Val di Fiemme), že jsem pomalu nevěděl jak na to, nebo to mám z toho dumání o motorkách? :-) Tak či tak jsem si to z Vlachovic namířil na Tři Studně, od Tří Smrků jsem si dolů na chvíli přeci jenom rozsvítil, aneb zabít se na krtinci dva týdny před Vasákem jsem taky nechtěl... Pak jsem to střelil na Fryšavu, zpět na Tři Studně, Sklené a Vlachovice. Není nad to, když si to svištíte tmou, doufáte že ve stopě nepotkáte neviditelný krtinec a užíváte si ten luxusní klid a samotu. Zvláštní, že jsme nepotkal na běžkách ani Barbie... :-) Zato jsem před Skleným potkal mrtvé stromy, chudáci podřezaní, nebýt té nádherné vůně dřeva, tak by mi z toho bylo pomalu až smutno. Na Sklenských loukách jsem si tak nějak zapřemýšlel, kde že mají myslivci nějakou kazatelnu a doufal, že i na ně je poměrně teplo a že nebudou příliš posilněni alkoholem, aby si mě spletli s nějakou nezbednou srnkou... Sice přiznávám, že můj běh na lyžích připomínal srnku po obrně, takže by se zas tak nemýlili... Shrnuto a podtrženo, bylo mi nesmírným potěšením dostat se opět na běžky v přírodě, byť na pouhou hodinu a 12km.




V sobotu 16.2.2013 Jizeračky něco zažily, zažily mě a ideální sněhové podmínky na Novoměstsku. Co může více pobavit než novinka Ski Adventure 2013 ze 14.2., která poměrně lakonicky oznamuje "V prostoru závodu připadlo v první polovině tohoto týdne 10-15 cm nového sněhu. Mimo zoraná pole a lesní pasáže v nižších polohách jsou sněhové podmínky ideální." :-) LOL, zpráva má možná pravdu, ale celé Novoměstsko nějak tak leží v nižších polohách a o louku je mezi hromadou lesů a zoraných polí problém zakopnout :-) Nějak tak vypadaly sněhové podmínky, aneb hodně ostrý slalom mezi krtinci, i Šárka Záhrobská by se slušně zapotila, o Barbie ani nemluvě :-) Tam, kde bylo více sněhu než hlíny si nešlo nepovšimnout ledovatých stop. No téměř ideál, jeden by se řekl, zvlášť při tréninku soupaže. Ale mí spoluběžci nebyli žádní spolusoupažníci, z čehož vyplynulo, že se plácali jak okurky na talíři. Alda musí mít možnost odrazit se, jinak je to turista. Jenda pro změnu na náhradních běžkách (standardní plečky zlomil minulý týden, jak to jen ten dvoumetrový chlapec s váhou 70kg dělá (doufám, že ti moc nepřidávám, Jendo :-))) nemohl stačit ani kdyby chtěl (jakože na ledu také nejel a na rozdíl od nás měl náskok asi 20km)... Ale co, já si parádně potrénoval, navíc jsem měl dost čas pokochat se nevlídně vypadající Vysočinou. Luxus. BTW na Blatinách jsem potkali Horolezeckou 24h, do té doby jsem litoval svých nedoléčených nemocí, které mě odradily od startu, ale po prohlédnutí rádobytratí jsem naopak ožil radostí, že jedno ze startovních míst nepatří mně... Parádní 4h dlouhou plácanou na běžkách jsem si vážně užil, u mě jak jinak :-)




Neděle 17.2.2013 mě čekala osamocená jízda zhusta zamlženou Vysočinou. Po sobotní prohlídce (ne)kvality zdejší ornice jsem se rozhodl Jizeračky dále nehoblovat a dal jsem si jen zkrácený okruh, bez detailní obhlídky krtinců. 26km v převážně vymrzlé stopě s katastrofálními běžkami (kde je parafínu konec) znamenalo opětovný trénink soupaže. Zároveň šlo o poměrně komunikativní vyjížďku, kdy se mě neustále někdo ptal na cestu, nejvíce mě zaujali zapadlí vlastenci, kteří hledali cestu na Vlachovice a považovali mě za zběha, který utekl ze závodů poté co odhodil flintu do žita, pardon, do lesa... no asi byli hodně posilnění, nevšiml jsem si, že by biatlonisté měli profil pivního sudu :-) To by si snad nemyslela ani Barbie...





Sobota 23.2.2013 - trénink na Ski Advenure


Sobota 24.2.2013 - Ski Adventure


Pátek 1.3.2013 - trénink Oxberg - Mora

Sobota 2.3.2013 - trénink, mazání lyží

Neděle 3.3.2013 - Vasův běh

V pátek 15.3.2013 jsem po příjezdu z metropole dlouho diskutoval a ještě déle lelkoval. Nakonec jsem se na běžky dostal kolem 23h. Čelovka nachystaná na hlavě však svému účelu neposloužila. Jasná obloha mi byla totiž dostatečným průvodcem po bílé dálnici táhnoucí se temným lesem. Kdo nikdy nevyzkoušel noční lyžování bez světel asi nepochopí. Je to však úžasný pocit - mráz, ticho, vůně, les, hvězdy, ... slyšíte a cítíte tlukot svého srdce. Pak tiše mezi stromy sledujete padající hvězdy a užíváte si té neskutečné pohody, tedy dokud vás nevyděsí sýček případně sova popř. jiný zavraždění podobný křik lesního ptactva - ano jsem mizerným ornitologem.


V sobotu 16.3.2013 padlo u Hotelu Ski 20km. Běžky vůbec nejely, nohy také ne a ruce už vůbec ne. Asi za to mohl dopolední 13km běh, který mě opět na dlouho odrovnal, ale co, na běžkách je to skoro vždycky fajn :-)


V neděli 17.3.2013 jsem vyrazil na krátkou (12km) poobědovou projížďku s Jančou u Hotelu Ski. Parádní počasí, tedy až na tu vichřici, která zanesla tratě jehličím a větvičkami. Ale ani špinavá trať ani ztracený HCčkový parafín na Sprintkách mi nezabránil v tom, abych si užil jedno z posledních běžkování v sezóně, kterou jsem před 14 dny vlastně již zabalil :-) Je to poměrně srandovní, když většina kopců, kam oko dohlédne zeje prázdnotou a vy se proháníte v bílé (no dobře jehličnaté) stopě.