Sabelell: Orlický maraton 2013 - co peklo schvátí, už nikdy nenavrátí

Týden po pekelném zážitku na Marcialonze jsem se vrátil k závodění v české kotlině, v sobotu 2.2.2013 jsem se opět po roce postavil na start Orlického maratonu (volně). Na Deštné v Orlických horách, kde se závod koná, nevzpomínám úplně rád, loňský závod jsem jel regulérně nemocný, navíc jsem bojoval s velkými mrazy a tupým sněhem (snad poprvé, kdy mě zklamaly moje skaty). Letos byla situace opačná, já zdravý a teploty lehce nad nulou.

Tři dny před startem organizátoři lakonicky oznámili: "Za stejné startovné Vám nadělíme více kilometrů!" Smysl pro humor organizátorům rozhodně nechybí :-) Kvůli oblevě byli nuceni posunout trať do vyšších partií Orlických hor, trať prodloužili z 20km na 25km, jen jejich tvrzení, ať se nebojíme, že přidali 5km z kopce mi trochu nesedělo. Bodejť by také jo, když trať začíná a končí na stejném místě, je počet nastoupaných a skutálených výškových metrů stejný. Ale co, tahle malá lež mně nevadila. Mnohem horší bylo mlčení organizátorů ohledně výškového profilu trati, nejvyšší bod trati popolezl z 850m na 1050m a k tomu i ten profil nějak zhrubl :-)

Jak to se mnou letos vypadalo před startem? Myslím si, že dobře, ale několika drobných chyb jsem se nevyvaroval. Po Marcialonze jsem poměrně rychle zregeneroval a tak jsem se příliš nešetřil, denně jsem chodil spát po 2h ranní a tělo to snášelo celkem dobře. Ve čtvrtek jsem se tedy rozhodl pro malý trénink, dal jsem si 10km běh Prahou, který jsem si půl hodinu po půlnoci okořenil běháním do schodů v paneláku, dobrých 23 pater :-) V pátek jsem se po měsíci dostal na Vysočinu a pohoštění u rodičů bylo fajn, tedy pokud se na něj nechcete dívat optikou racionální stravy den před závody :-) Ano, vepřo knedlo zelo nebylo nejlepší volbou... O tom, že jsem si zapomněl vzít hořčík, regenerační nápoj a energetické gely taktně pomlčím. Stejně jsem chtěl jet bez jejich podpory :-) To, že jsem místo pátečního spánku rozvážel kamarády z hospody, už raději ani nepípnu...

Cesta do Deštného byla pohodová, už se asi stává tradicí, že se vezu jako diplomat na zadní sedačce a řidiče mi dělají rodiče, kteří pak pokouší tamní svahy na sjezdovkách. Orlické hory nás přivítaly smíšenými přeháňkami, ideál na závody :-) Z auta jsem vyskočil až 20min před závodem, jedna z prvních chyb :-) Malá projížďka jen potvrdila mé domněnky, že to bude pekelně mokré a pomalé. 10min před startem jsem hodil běžky do druhé startovní vlny, do první jsem se o 4 čísla nevešel, a šel se trochu rozcvičit. Ano, zahřátí i protažení jsem podcenil, ale to nebyl takový problém jako od čtvrtečních eskapád ztuhlá lýtka... Ještě trochu větším problémem se ukázala být volba stopy, dostal jsem se v druhé vlně na třetí místo za manželský pár. Vzhledem k tomu, že ze startu musíte jet ve stopě 50m než můžete začít bruslit, celkem průser.

"Vzuuuuuum!!!" výstřel startovací pistole odstartoval pokračování pobytu v pekle (sranda, že mám právě rozečtenou Kulhánkovu Vyhlídku na věčnost a hlavní hrdina se právě prodírá peklem...) Pán před paní zaspal a hned před ním vznikla pár metrová díra, paní také zrovna nespěchala, takže hned na startu jsem se propadal do pekelných hlubin... To jak je to vážné jsem pochopil v okamžiku, kdy se přešlo na bruslení, přibližně dvě stovky lidí jak sardinek se rozprostřelo po celé šíři trati a nebylo kudy... Vzduchem začaly létat sprosté nadávky, jejich intenzita vrůstala s počtem přišlápnutých holí a pádů... Poněkud nervózní start :-( Ale co, sice ztrácím cenné vteřiny, nicméně závod se, aspoň z mého pohledu, nerozhoduje na prvním kilometru :-) Začátek trati se zamotal po louce a mě se zamotala hlava, předjíždění nemožné, stálé riziko vynuceného pádu, hromady hlíny s kamením a běžky jsem musel tlačit i očima. V jednom okamžiku jsem přešel dokonce na klasiku, no spíše to vypadalo jako běh na sněžnicích, dostal jsem se tak před pár problémových lidí, ale krutě jsem za to zaplatil, síly se rozplynuly jak parafín na žehličce. Mlhu, déšť ani sněžení jsem nevnímal, za to jsem dobře pociťoval nedostatek kyslíku a srdceryvný puls. Trať krom dvou delších a jednoho kratšího skopce neustále stoupala až na 18km (Polomský kopec, 1050m). Zamotání hlavy se pomalu měnilo v naprosté zatmění, tak tohle jsem vážně nečekal... Jak vymačkaná houba jsem se plazil do kopce a modlil se ve zjevení občerstvovačky na 9,5km. Tam jsem regulérně zastavil, dal si kýbl ionťáku a energetický gel, díky, díky, díky! Vzpruha byla spíše psychická, ale i tak mi pomohla dostat se až na nejvyšší bod bez zásadních ztrát pozicí. Běžky mi vůbec nejely, ale nebyl jsem sám, většina lidí na tom byla stejně. Srandovní bylo to, že každému to jelo v jiné pasáži jinak, někdo měl parafíny na mokro, jel od startu, někdo na běžný sníh, jelo mu to nahoře v lese, někomu to jelo jen na ledě, třeba mně :-) Po deseti kilometrech mě naplnil negativní pocit, že je to všehno na nic, zvlášť pokud budu muset stejným způsobem tlačit běžky z kopce... Vůbec jsem se netěšil na posledních pět kilometrů, které měly být jen z kopce. Naštěstí se ukázalo, že ve klasické stopě mi to díky mé hmotnosti jede asi tak, jako ostatním mimo stopu, sláva! Jenže ani poslední skopec nebyl tak úplně z kopce, dva hrbky pro mě znamenaly, že jsem ztratil asi 6-8 míst, totálně mi došlo. Pak se trať již opravdu sklonila a já asi dva kilometry odpočíval ve stopě. Sice mě pomalu začaly chytat křeče do stehen, ale životní funkce se vrátily téměř k normálu, snad i Barbie by ve mně rozpoznala člověka :-) Vyskočil jsem mimo stopu, začal píchat soupaž, přešel do prostého bruslení a na zbývajících několika kilometrech dostal celou tu skupinu, která si mě podala v jednom z hrbků jako ke svačině. Do cíle jsem dojel tak, že nikdo bezprostředně přede mnou a nikdo bezprostředně za mnou, hýk, hýk, já těm borcům dokonce i cukl :-) Ano, v cílové rovině jsem si dovolil udělat poslední chybu závodu, celou jsem ji vypustil, neuvědomil jsem si, že čas se každému počítá od okamžiku, kdy projel startovní čárou, ne od okamžiku výstřelu... takže se přede mě mohli ve výsledovce pohodlně dostat borci, co dojeli těsně za mnou, facepalm :-)

Dnes platilo, jak jsem slyšel hlasy po závodě: "Dneska to bylo jen o lyžích (mazání parafínů)", "Tady to bylo drsnější než na Bedřichovské 30", ... Ano, učiněné peklo, ještě teď si nepřipadám příliš živý! O živosti běžek a holí se raději ani nechci přesvědčovat, kolik jen schytaly ran. A já se vážně odrovnal více než na Marče :-) A výsledek? Tragédie! Neoficiálně jsem skončil na 44. místě, stejně jako loni... Jenže loni mi nejen nejely běžky, ale navíc jsem byl nemocný, takže asi tak :-) Prostě tu byla hromada lepších závodníků a závodnic...

[update] Oficiální výsledky mě odsunuly na 46. místo, takže jsem dopadl ještě hůře než se zdálo :-)

Zajímavé odkazy: