V sobotu, den před závody Ski Adventure 2013 (orientační závod dvojic na běžkách s časovým limitem 5h), jsem se chystal naplánovat závodní strategii, nakonec jsem se však kvůli rozmarům počasí (neustávající chumelení) rozhodl jen pohledat na mapě kontroly a nechat to koňovi. Navíc jsem nechtěl opakovat loňskou zkušenost, kdy jsem den před závody naplánoval trasu a tu jsme druhý den objeli beze změn a málem to vyšlo na bednu... Ne že by nebylo fajn být dítětem štěstěny, ale když z takového závodu odstraníte proces rozhodování jak dál na základě sil svých, sil druhého v dvojici, počasí, kvality stop a dalších miliónu faktorů, tak už to skoro není orienťák :-) A ano, šlo opravdu o štěstí, vážně se mi doma neválela křišťálová koule, ani voodoo panenka Barbie :-)
Nedělní předzávodové ráno mě čekala nepříjemná vyhlídka z okna, slabý déšť, teploty okolo 0°C a hromady čerstvého mokrého sněhu. Aspoň, že jsem nic neplánoval, v tuto chvíli by většina plánu stejně vzala za své :-) Magda přijela podle plánu a společně jsem vyrazili na Vlachovice (místo startu) také podle plánu. Co plánované nebylo byla porucha auta, bez funkčních stěračů je to sice adrenalin, ale ne příliš rozumný... Magda se raději na cestu nedívala a já neviděl, takže vlastně nevím, jak jsem se na místo startu dostali, že bych už zvládl ovládat pravděpodobnostní pole? :-) A to nemluvě o tom, že jsme měli co dělat, abychom se na Vlachovkách vyhnuli rolbě na silnici :-) Ano, rolba v 9h na silnici ve Vlachovicích - to nevěstilo nic dobrého... Auto jsme nechali na parkovišti u fotbalového hřiště, zde si nemohu neuvést jízlivou poznámku o podivnosti organizace, nechápu proč na místě, kde se celoročně parkuje zdarma bylo nutné platit 20Kč za parkování, zvláště když startovné na těchto závodech činí 550/650/950Kč podle data přihlášení. Ano, můžete namítnou, že vím o organizaci závodů kulový a že vůbec netuším jak je to nákladná záležitost, ano, ano, ano. Ale pokud tam parkovalo přibližně 50 aut, tak jednoduchá matematika říká, že jde o 1000Kč, které jistě organizátorům žádný trn z paty nevytáhnou a mi osobně to přišlo vrcholně trapný, kdyby je započítali do startovného, ani nepípnu (nevěděl bych o jejich využití :-)). Ale co, mohlo být i hůř, na parkovišti jsme se nachystali a rychle šli hledat slíbenou mapu, která měla zobrazovat aktuálně najeté trasy, nejen ty předpokládané, které jsme dostali den předem na mapách, podle kterých se dvoji orientuje. Od organizátorů jsme se dověděli, že nic takového není... No bodejť by jo, pokud novoměstská rolba vyjela z Vlachovic v 9h, kdy startovali první závodníci, tak co by asi malovali na mapu, když skoro nic najetého nebylo, o tom, co zvládli najet skútry(em) moc nevím, takže nemůžu pomlouvat :-) Ano, organizátoři neměli vůbec jednoduchou úlohu, když jím přes noc zmizely všechny stopy. Chápu, že najet těch pár set kilometrů tratí rolbou, skútrem a zbytek za pomoci lidí není úplně triviální... Jenže takhle nebyly podmínky pro všechny závodníky stejné. Ti co startovali v 9:00 to měli mnohem těžší než my (startující v 9:21) a my to zase měli těžší než ti, co startovali až v 10:00. Ale co, kdo říkal, že je život spravedlivý :-) Tak vzhůru na start.
9:21 kravský zvonec odstartoval naši startovní vlnu. Závod pro nás nezačal úplně nejlépe, já minutu před startem zjistil, že mám improvizovaný mapník přidělaný vzhůru nohama a že mapa, kterou měla držet izolepa, žádná izolepa nedrží, ztratila se :-) A tak jsem odstartoval s jednou hůlkou v ruce, ve které jsem držel rukavici a zbývající hůlku. Druhou rukou jsem se snažil rozepnout sychrhajsky, abych vše mohl spravit :-) V těchto chvílích Magda odstartovala neanoncovanou soutěž, kdo se vícekráte rozseká na běžkách :-) Po dojezdu na mapový start jsem se celý odstrojil a kompletně předělal své mapové vybavení, 5 minut v háji :-) Pak jsme již v klidu vyrazili zážitkům vstříc. Vzápětí si Magda ve své soutěži řekla o vítězství, když na zledovatělém parkovišti vystřihla nedotočeného dvojitého salchova :-) Záhy jsme pochopili, že nás čeká spíše než závod souboj o přežití. Mapa s vyznačenými trasami byla téměř zbytečná, od startu jsem sice potkali pár tratí od skútru, ale i ty zmizely po pár kilometrech a tak jsme více než 80% procent závodu absolvovali ve stopách vyjetých před námi startujícími závodníky, popř. námi samotnými :-) No asi nemusím říkat, že na skateových běžkách se jede báječně ve klasické stopě od lidí, zvlášť když vám často hole mizí v půlmetrových závějích mokrého sněhu :-) Magda na tom byla ještě asi tak o dvě třídy lépe, běžky bez parafínu s čerstvě namazaným červeným byly prostě nepřekonatelné, no asi tak na přidání do krbu :-) Od začátku nás provázel čerstvý vítr, déšť a mlha, která byla ke všem spravedlivá, občas jsem si neviděl na špičku nosu...
První obrovská sranda přišla na Skleném, místo, kde jsem byl tisíckrát a já nás přesto zvládl ztratit (první a poslední ztráta hned na první kontrole) :-) Ale aspoň jsme viděli taktiku soupeřů, mnozí si to namířili na silnici, sundali běžky (někteří) a valili po hlavní silnici, ta aspoň byla vyhrnutá :-) Po chvíli jsem to zkusili sami a nebylo to toho dne naposledy :-) Že byla silnice posypaná inertnim posypem raději zmiňovat nebudu, ještě by mě někdo mohl obvinit, že se chovám macešsky ke svými prkýnkům. No ano, tiše úpěla :-)
Další zábava na sebe nenechala dlouho čekat, zkratka přes kravín na Fryšavě byla také fajn, skate po vyhrnuté silnici byl sice nejrychlejší, ale ten hnůj nám do cesty nevézt nemuseli :-) To ještě běžky nežraly :-)
Cesta z Fryšavských hájenek byla neméně super, půlmetrové závěje mokrého sněhu nám přivály do zad dva závodníky, se kterými jsme bojovali bok po boku několik kilometrů, no spíše jsem se střídali v dělání stop, aneb "Pojďte pane, budeme si hrát - Sněžný skútr" :-) Dobře jsme pokecali, atmosféra na závodech byla uvolněná a příjemná. Nevím tedy, zda jsem borce trochu nenaštval, když jsem se rozhodl zkrátit si cestu u bývalého Rumpoltova mlýnu. Ono běh po spádnici (tedy do spádnice) s běžkami v rukách, když jste po kolena zaboření v závějích nemusí každému, stejně tak jako mě, vhánět úsměv do tváře :-) Ale co, trefil jsem to na poprvé :-) No pod 9 skalami jsem na běžkách vážně ještě nebyl, našli jsme kontrolu a po červené se žlutou jsme pádili dolů, nostalgicky jsem zavzpomínal na pozdní sychravý podzim a jedno z posledních milých houbaření... Tu z ničeho nic před námi vyrostla Lisovská skála, co myslíte, koho asi mohlo napadnout, že nejrychlejší cesta bude opět po spádnici přímo přes skálu (obrazně) s běžkami v rukou? A koho nenapadlo, že si z Lisovské skály bude muset dělat vlastní stopu? :-) Je zajímavé, že přestože se zdá tento postup šílený, tak jsem získali na naše tehdejší souputníky (kteří jeli okolo vyšlápnutou cestou) dobrých pár set metrů k dobru, takže bláznivé a efektivní :-)
Nad Blatkami jsem zkřížili párkrát cestu brněnským horolezcům, kteří poslední víkendy v okolí Blatin pořádají jeden závod za druhým... S další dosaženou kontrolou jsem se vydali po asfaltové silnici do Kadova. Zde jsem vymyslel další šílenost, jet po hlavní silnici na Krátkou. Shrnutá silnice byla zdaleka nejrychlejším povrchem, nóóó tedy nebýt toho posypu... Magda nic neříkala, moje běžky jak sveřepí šakali zavile vyli... Naštěstí se ukázalo, že se přes Kadov konečně prohnala rolba, takže jsem asi tak po 4h jízdy konečně mohli naskočit do pořádné stopy :-) Na rozcestí Kadov-Krátka-Kuklík jsme dostali další kontrolu a valili zpět do Kadova. Tam jsme se stavili v pohodičce do hospody, ano, během závodů jsme stihli hospodu, přirozeně jsme nebyli jediní. Magda byla prozíravá, bez násilí mi rozmluvila Kadovánka, no co kdybychom museli na antidopingovku :-)
Cestu zpět jsme vybrali přes Podmedlovský mlýn, ano, ten mlýn, který jsme oba loni nemohli ani za zlaté prase na běžkách najít, protože jsme si ho spletli s Kadůvkem... Ne, vůbec tam nikdo z nás před tím v životě 50x nebyl :-) Další kontrola nás čekala za hotelem Pavla, pak hurá na kopec a nebyli jsme cíli vzdálení více než půl kilometru. V tuto chvíli jsme měli asi 40min k dobru a pár možností, rozumnou asi jedinou - jet do cíle, pak jednu těžce splnitelnou - kontrola za 5b, případně ještě o trochu hůře splnitelnou - kontrola za 10b, popř. téměř nemožnou - zkombinovat obojí za 15b. Hádejte pro co jsem se rozhodl, pro tu nejvíc bláznivou, kontrolu za 20b pod Harusákem :-) To už se pomalu přestávala usmívat i Magda :-) Bylo to slušné drama, ale s vypětím všech sil jsem ji dostali a málem jsme se stihli vrátit včas i do cíle. Celkově jsem si mým šíleným nápadem vykoledovali -2b za překročení časového limitu o necelé 2 minuty, ale i tak to bylo pořád +3b oproti variantě "obě kontroly za 15b" :-)
Po dojezdu jsme se vydali na občerstvení, celkem jsem měl i chuť, přeci jenom jsme byli na cestě přes 5h, které jsem jel bez tekutin a s jednou raženkou :-) Chtěl jsem to jednou zkusit bez gelů, iontů, jídla, pití a tak... :-) Polévka, sekaná, čaje, banány, rozinky, piškoty, čokoláda, to všechno do mě padalo s radostí :-) Stejnou radost nám způsobily i průběžné výsledky, ve kterých jsem figurovali na 3 místě, jo loni to bylo také tak, než se objevila v cíli nějaká rychlá dvojice, která nás poměrně těsně odsunula na 4 místo. Že by se historie opakovala? Ale kdeže, tentokrát nás nikdo neodsunul :-) No byli jsem z toho vcelku překvapení, ale nelze říct, že ne příjemně. Takže letos první bedna za 3 místo, juchůůů :-)
Nakonec bych chtěl poděkovat Magdě za skvělý výkon a za to, že mě již po cestě nezabila za mé praštěné nápady a konec bych chtěl poděkovat i organizátorům (vše zlé budiž zapomenuto) za to, že nám dali možnost vybojovat si pomyslnou medaili :-) Zároveň bych vás chtěl pozvat na nějaký budoucí ročník, tyto závody totiž oplývají několika málo faktory, které jinde moc nepotkáte. Zejména je to ohleduplnost, přátelská atmosféra a vlastně i koncept celého závodu, kdy jedete na co máte chuť, nejste v podstatě svázání žádnou pevně danou tratí, klidně si můžete během závodu skočit na oběd a navíc nejspíše poznáte na běžkách taková místa, kde jste nikdy nebyli :-)
