Pohodička namísto pozérství

Běžný pracovní týden neposkytuje dostatek prostoru pro regulérní biking (rozuměj vyjížďku na mnoho hodin, kdy se člověk dostane dál, než do míst, kde by s klidem mohl jezdit se zavřenýma očima). Avšak "život je pohyb a pohyb je život", a proto neházím flintu do žita (kdo by ji pak také hledal, že?) :-) a vydávám se, aspoň malinko a co možná nejčastěji, protáhnout fyzickou nečinností strnulé tělo. A ač těžko mohu popírat, že nemám blíže k pozérovi než k bikerovi, tak se tu a tam stane, že dřu jak biker. To má neblahý vliv na intenzitu vnímání přírodních krás mého rodného kraje. Proto jsem si udělal 23.5.2012 zahalečský švih, kdy jsem se více kochal, než šlapal. Ještě že jsou po kopcích rozeseté lavičky, kde znavený poutník, pozér na nablýskaném biku, důchodce z nedaleké vsi, starosta či prezident mohou posedět a užívat si neskutečných krás Vysočiny, kde se lehce chladivý vítr snaží držet krok s hřejivými slunečními paprsky, kde si ptáčci pískají libozvučné melodie a vůně posečených luk je omamná podobně jako výhled do této zamilováníhodné krajiny.