12.5.2012 se konal již klasický MTB závod Merida Bike Vysočina 2012. Díky tomu, že potřebuji potrénovat na vysněné laufy, jsem se rozhodl zúčastnit se. Navíc se nabízela možnost srovnat svoji současnou formu s tou před 2 roky, kdy jsem se téhož závodu také zúčastnil. Další, pro mě, zajímavým srovnáním mohlo být, jak dám závod na fullovi ve srovnání s HTčkem. Aneb jistota a rychlost ve sjezdech a obtížných pasážích versus hromady ztracené energie kdekoliv jinde...
Jak to se mnou vypadalo v den závodu:
8:10
Společně s Magdou a Zdeňkem vyjíždíme z NMNM k Hotelu Ski, začíná pršet...
8:15
Jsme na startu, ihned se řadíme mezi hromady lidí, kteří tu postávají již delší dobu. Aneb první fail je na světě, chtěl jsem stát asi o 50 míst blíže startu, zase mě budou všichni brzdit :-)
8:20
V mase lidí poznáváme pár známých tváří - borec, kterého jsme s Magdou potkali před týden na švihu na Křivém Javoru, Petr, skoro spolužák z gymplu, se kterým jsem se potkal již na Jizerské 50, Ski Adventure a Fryšavském drsoňovi, a pak mnohé další známé od vidění.
8:25
Krom toho, že občas lehce sprchne, je na startu sranda. Rozverné rozhovory a vtípky si ještě můžeme dovolit, bude totiž hůř... Na jednu stranu je rozptýlení fajn, na druhou stranu je trošičku škoda, že člověk nezažívá takové to předstartovní rozechvění, nevím zda to lze nazvat trémou, ti co někdy závodili mi nejspíše rozumí...
8:55
Zazněl výstřel startovní pistole, všichni vyráží kupředu, a mě zase většina lidí brzdí :-) Snažím se mezi nimi proplétat, ale jen zlehka, občas se vyskytne drobnější kolize, těm je třeba se vyhnout. V jednom týdnu, již podruhé, netypicky nepřepaluji začátek. Jedu s rozumem, vybírám co nejtvrdší stopu, pomalu předjíždím soupeře, ale žádné bláznění, závod je dlouhý.
9:05
Jsem pod Vlachovicemi, už jsem musel zastavovat kvůli namotávajícímu se řetězu na prostředním pastorku, nechutná záležitost, které se v průběhu závodu ještě mnohokráte nevyhnu. Došlo i na pár drobných kontaktů, kdy předním kolem brousím kola borců přede mnou, jede se zkrátka natěsno. Všem skutečným kolizím jsem se zatím vyhnul a nejkritičtější místa po startu jsou za mnou. Jako odměna, za zdolání prvního velkého stoupání, přichází slejvák jak "...", během 30s jsem durch mokrý, v botách mám koupaliště a z trati se stává bahenní lázeň. Prostě podmínky, které miluji, jak by řekl každý, kdo mě zná :-) No nic, v optimálním případě mě čekají necelé 2h jízdy při teplotě pod 10°C s mokrým vším...
9:10
Fail číslo dvě, trať vede jinudy, než jsem si natrénoval a než vedla před 2 roky. Moje chyba, první část trati jsem na mapě nestudoval příliš detailně, protože jsem si ji velice dobře pamatoval. Všude je mokro, bahno a v něm mi to příliš klouže, nicméně valím dál, připadám si jako uslintaný bernardýn, no co se dá dělat.
9:15
Jsem na modré u Brožovy skály, bahno a déšť nemá konců. 100% vlhkost v lese spolu s mým funěním zapříčiňují zamlžení brýlí a to je v bahnitém a kořenů plném terénu celkem problém. Brýle si téměř nikdy nesundávám a ani teď výjimku neučiním. Ještě že mám trať najetou, jedu jen podle obrysu zadního kola borce přede mnou a po paměti. V každém bahnitém rybníčku mám problémy a v očekávání pádu vydělávám nohu z nášlapů. Mé skvělé pláště na sucho jsou na mokru na zabití...
9:25
Trápení na modré pokračuje, natrénované úseky, kde jsem si myslel, jak všem budu dávat na zadek, jak poletím jako šíp, mohu nechat žít už jen ve vzpomínkách. Realita je úplně jiná, borec přede mnou na HT mi regulérně ujíždí a já ochutnávám příchuť zdejšího bahna při premierovém pádu. Sice se mi nic nestalo, kolu v podstatě také ne, ale sebralo mi to nějaký čas a na psychiku to také nepůsobí nejlépe.
9:30
Bahnitý úsek na modré je za mnou, krátký asfaltový sjezd přede mnou. Není nad to odpočinout si v 60 kilometrové rychlosti na asfaltu plném štěrku a tekoucí vody :-)
9:35
Bahnité stoupání směrem na Žákovu horu po červené jsem měl najeté i za bahna, takže valím a trpím...
9:50
Sjezd z rozcestí pod Žákovou horou po červené ve směru na bývalý Rumpoltův mlýn jsem měl báječně natrénovaný. Na suchu jsem tím děsivým terénem byl schopen prolítnout v rychlosti 30km/h plus a nezabít se. Tentokrát mě však čekaly mokré balvany, mokré kořeny a bahno, což spolu s borcem, který jel moji vysněnou stopu znamenalo, že jsem do tohoto úseku vlítl jinudy a poměrně nešikovně, dostal jsem smyk a nezadržitelně jsem letěl proti stromu. Už jsem se viděl v nemocnici na JIPce... Na poslední chvíli jsem nějak začaroval a strom minul o centimetry. Odnesla to jen odřená noha a ruka, kterou jsem uštípal několik větví těsně u kmene stromu. Závodníka jsem však předjel a vydal se na další část sjezdu, tentokráte kamenitou. Na té jsem byl podobně zoufalý, kolo se nedalo řidit, plavalo a já měl neskutečné problémy ustát to.
9:55
Po adrenalinovém sjezdu mě čekala první občerstvovačka u bývalého Rumpoltova mlýnu. Na pohodu jsem si zastavil, kopl jsem do sebe kelímek s ionťákem, no možná jsem ho kopl za krk, ale co se dá dělat. Popojel jsem 2m a zastavil jsem na druhý ionťák, ten se mi podařilo vypít lépe než ten první. A zatímco mě někdo předjížděl, tak jsem vyrazil na silniční část závodu, v okamžiku nájezdu na asfalt si říkám, tady je něco špatně, kouknu na přední kolo a zhrozil jsem se, vypadalo to jako 10cm osma, záhy jsem však pochopil, že jde "jen" o uvolněný rychloupínák. No raději nechci domýšlet, co se mohlo stát nejprve ve sjezdu na asfaltu, kde jsem jel skoro 60km/h, popř. v tom terénu na červené, jisté je však to, že na těch šutrech již byl rychloupínák povolený, proto bylo kolo neřiditelné a plavalo...
10:00
Na silnici okolo Herálce jsem pořádně zabral, borce znovu dojel, předjel a ujel jsem mu. Tady se trénink vyplatil, stejně jako 3atm v obou pláštích...
10:05
Stoupání po modré ve směru na Devět skal jsem jel celkem v poklidu, na rozdíl od závodu před 2 roky jsem ho jel sám a zas tolik jsem nespěchal. Nicméně peklo se opakovalo - bahnitá stezka, po které tekl potůček, kluzké kameny a kořeny... K tomu namotaný řetěz, další zastávka...
10:15
Sjezd od Devíti skal po červené zpět k bývalému Rumpoltovu mlýnu jsem měl opět skvěle najetý, možná v rychlostech kolem 40km/h bez použití brzd. Místo, kde jsem chtěl opět stahovat a opět jsem ztrácel... V tom šíleném bahně jsem jel pouze jako stín sebe sama. Se strachem a zmáčknutými páčkami brzd jsem se opatrně blížil k druhé občerstvovačce.
10:20
Druhá občerstvovačka u bývalého Rumpoltova mlýnu, další ionťák před stoupání na Křivý Javor a jede se dál.
10:25
Více než 2km dlouhé stoupání na Křivý Javor, které jsem před 2 roky protrpěl v křečích bylo letos celkem v pohodě. Valil jsem v sedle i ze sedla, sice jsem již pociťoval únavu, ale křeče nepřišly. Nikdo mě do kopce nedojel, naopak jsem sám dojížděl borce přede mnou. Zkrátka paráda.
10:30
Ve sjezdu do Fryšavy jsem konečně zase někoho předjel a totéž jsem si zopakoval ve stoupání k Medlovskému rybníku.
10:35
Rozbahněný úsek mezi Sykovcem a Medlovským rybníkem opět stál za to. Tohle mé pláště nedávaly a tak přišlo na řadu i tlačení kola.
10:40
Sjezd ze Sykovce k Hotelu Ski celkem ušel, až na to, že mě začala bolet kyčel a pravé rameno. Postupem času to však přešlo, divoký sjezd pokračoval Zahradníkovým koutem a k chatě Sylvie, zde jsem opět předjel pár borců a čekala mě už jen očekávaná a právem obávaná sjezdovka.
10:45
Od Sylvie vedla trasa přes hráz Černého rybníku, dále rozbahněným polem, lesem po Plačkovci, tubusem lyžařských tratí pod silnicí a pak již lesem po spádnici, až do půlky sjezdovky. Zde byl dostatek fanoušků, které nás hnali do cíle, mezi nimi i Janča, kterou jsem kupodivu poznal. Kupodivu proto, že v tu chvíli jsem už skoro nic nevnímal. Nohy byly totálně tuhé, ztratil jsem zase hromadu času zastavením a uvolňováním řetězu, a tak se stalo, že mě dva předjetí borci zpět dojeli. Po přetraverzování sjezdovky a výjezdu na louku mezi Šibenicí a Harusovým kopcem jsem se na to vykašlal. Neměl jsem chuť zemřít vyčerpáním :-) a tak jsem v podstatě pustil oba borce před sebe a přešel k tlačení biku. Ty 2 místa mě opravdu nestály za totální se ždímnutí, byť jsem i s tlačením kola borcům před sebou celkem stačil. Trať nás vzápětí zavedla znovu na sjezdovku, kde po dvou esíčkách následoval krátký výjezd po spádnici a cíl.
10:50
Protínám pomyslnou cílovou pásku s úsměvem na rtech a slušným vyčerpáním, totálně mokrý a extra zabahněný, byť se organizátorky v cíli hrozně divily, že jsem tak čistý - nechápu, jak mohly přehlédnou mé nepřehlédnutelné blatníky :-) BTW kdyby viděly půl kila bahna, které jsem dostal doma z oblečení, tak by mluvily asi trošku jinak :-)
10:55
Sjíždím za Jančou a chvíli fandím projíždějícím závodníkům. Mezi nimi se po chvíli objevuje i Magda, celkově 178, mezi ženami 10 a ve své kategorii 6. Úžasný výsledek a to byly její první MTB závody, klobouk dolů. Záhy mě však udolává počasí - zima a studený vítr dělá své, zvláště když už jsem asi 2,25h totálně promočený. Proto sedám na bike a jedu na oběd. Tentokrát jsem si vážně pochutnal, slečny za pultem se sice hrozně divily, že chci zeleninové rizoto, i když tam není maso :-) Vážně jsem chtěl bezmasé zeleninové rizoto :-) a musím ho ještě jednou pochválit. Lehce stravitelná a teplá strava mi přišla vhod. Postupem času dojela i Magda, po občerstvení jsme vyrazili k domovu. Po cestě jsem se potkali se Zdeňkem, který mezi tím zdárně dorazil do cíle a domluvili jsem se, že se setkáme až ve městě. A to je přátelé konec.
A nakonec malá statistika:
Jak to se mnou vypadalo v den závodu:
- forma
- natrénováno asi 2kkm, z toho 50% formou dojíždění do práce (9km trať), tj. efektivně asi 1kkm
- výbava
- jednočepový full s cenovkou okolo 25kKč (jasně, většina bikerů by se smíchem řekla, že to není žádný full, majitelé Epiců a Scalpelů by to asi nepovažovali ani za kolo :-))
- energie - 1 x Nutrend EnduroSnack, 2 x Nutrend CarboSnack
- iontový nápoj - G30
- ostatní
- zapracoval jsem na poznání trati, několikrát jsem ji projel celou, bohužel jen na suchu...
- šlo o mé druhé regulérní MTB závody, tj. celkem jsem věděl co a jak
8:10
Společně s Magdou a Zdeňkem vyjíždíme z NMNM k Hotelu Ski, začíná pršet...
8:15
Jsme na startu, ihned se řadíme mezi hromady lidí, kteří tu postávají již delší dobu. Aneb první fail je na světě, chtěl jsem stát asi o 50 míst blíže startu, zase mě budou všichni brzdit :-)
8:20
V mase lidí poznáváme pár známých tváří - borec, kterého jsme s Magdou potkali před týden na švihu na Křivém Javoru, Petr, skoro spolužák z gymplu, se kterým jsem se potkal již na Jizerské 50, Ski Adventure a Fryšavském drsoňovi, a pak mnohé další známé od vidění.
8:25
Krom toho, že občas lehce sprchne, je na startu sranda. Rozverné rozhovory a vtípky si ještě můžeme dovolit, bude totiž hůř... Na jednu stranu je rozptýlení fajn, na druhou stranu je trošičku škoda, že člověk nezažívá takové to předstartovní rozechvění, nevím zda to lze nazvat trémou, ti co někdy závodili mi nejspíše rozumí...
8:55
Zazněl výstřel startovní pistole, všichni vyráží kupředu, a mě zase většina lidí brzdí :-) Snažím se mezi nimi proplétat, ale jen zlehka, občas se vyskytne drobnější kolize, těm je třeba se vyhnout. V jednom týdnu, již podruhé, netypicky nepřepaluji začátek. Jedu s rozumem, vybírám co nejtvrdší stopu, pomalu předjíždím soupeře, ale žádné bláznění, závod je dlouhý.
9:05
Jsem pod Vlachovicemi, už jsem musel zastavovat kvůli namotávajícímu se řetězu na prostředním pastorku, nechutná záležitost, které se v průběhu závodu ještě mnohokráte nevyhnu. Došlo i na pár drobných kontaktů, kdy předním kolem brousím kola borců přede mnou, jede se zkrátka natěsno. Všem skutečným kolizím jsem se zatím vyhnul a nejkritičtější místa po startu jsou za mnou. Jako odměna, za zdolání prvního velkého stoupání, přichází slejvák jak "...", během 30s jsem durch mokrý, v botách mám koupaliště a z trati se stává bahenní lázeň. Prostě podmínky, které miluji, jak by řekl každý, kdo mě zná :-) No nic, v optimálním případě mě čekají necelé 2h jízdy při teplotě pod 10°C s mokrým vším...
9:10
Fail číslo dvě, trať vede jinudy, než jsem si natrénoval a než vedla před 2 roky. Moje chyba, první část trati jsem na mapě nestudoval příliš detailně, protože jsem si ji velice dobře pamatoval. Všude je mokro, bahno a v něm mi to příliš klouže, nicméně valím dál, připadám si jako uslintaný bernardýn, no co se dá dělat.
9:15
Jsem na modré u Brožovy skály, bahno a déšť nemá konců. 100% vlhkost v lese spolu s mým funěním zapříčiňují zamlžení brýlí a to je v bahnitém a kořenů plném terénu celkem problém. Brýle si téměř nikdy nesundávám a ani teď výjimku neučiním. Ještě že mám trať najetou, jedu jen podle obrysu zadního kola borce přede mnou a po paměti. V každém bahnitém rybníčku mám problémy a v očekávání pádu vydělávám nohu z nášlapů. Mé skvělé pláště na sucho jsou na mokru na zabití...
9:25
Trápení na modré pokračuje, natrénované úseky, kde jsem si myslel, jak všem budu dávat na zadek, jak poletím jako šíp, mohu nechat žít už jen ve vzpomínkách. Realita je úplně jiná, borec přede mnou na HT mi regulérně ujíždí a já ochutnávám příchuť zdejšího bahna při premierovém pádu. Sice se mi nic nestalo, kolu v podstatě také ne, ale sebralo mi to nějaký čas a na psychiku to také nepůsobí nejlépe.
9:30
Bahnitý úsek na modré je za mnou, krátký asfaltový sjezd přede mnou. Není nad to odpočinout si v 60 kilometrové rychlosti na asfaltu plném štěrku a tekoucí vody :-)
9:35
Bahnité stoupání směrem na Žákovu horu po červené jsem měl najeté i za bahna, takže valím a trpím...
9:50
Sjezd z rozcestí pod Žákovou horou po červené ve směru na bývalý Rumpoltův mlýn jsem měl báječně natrénovaný. Na suchu jsem tím děsivým terénem byl schopen prolítnout v rychlosti 30km/h plus a nezabít se. Tentokrát mě však čekaly mokré balvany, mokré kořeny a bahno, což spolu s borcem, který jel moji vysněnou stopu znamenalo, že jsem do tohoto úseku vlítl jinudy a poměrně nešikovně, dostal jsem smyk a nezadržitelně jsem letěl proti stromu. Už jsem se viděl v nemocnici na JIPce... Na poslední chvíli jsem nějak začaroval a strom minul o centimetry. Odnesla to jen odřená noha a ruka, kterou jsem uštípal několik větví těsně u kmene stromu. Závodníka jsem však předjel a vydal se na další část sjezdu, tentokráte kamenitou. Na té jsem byl podobně zoufalý, kolo se nedalo řidit, plavalo a já měl neskutečné problémy ustát to.
9:55
Po adrenalinovém sjezdu mě čekala první občerstvovačka u bývalého Rumpoltova mlýnu. Na pohodu jsem si zastavil, kopl jsem do sebe kelímek s ionťákem, no možná jsem ho kopl za krk, ale co se dá dělat. Popojel jsem 2m a zastavil jsem na druhý ionťák, ten se mi podařilo vypít lépe než ten první. A zatímco mě někdo předjížděl, tak jsem vyrazil na silniční část závodu, v okamžiku nájezdu na asfalt si říkám, tady je něco špatně, kouknu na přední kolo a zhrozil jsem se, vypadalo to jako 10cm osma, záhy jsem však pochopil, že jde "jen" o uvolněný rychloupínák. No raději nechci domýšlet, co se mohlo stát nejprve ve sjezdu na asfaltu, kde jsem jel skoro 60km/h, popř. v tom terénu na červené, jisté je však to, že na těch šutrech již byl rychloupínák povolený, proto bylo kolo neřiditelné a plavalo...
10:00
Na silnici okolo Herálce jsem pořádně zabral, borce znovu dojel, předjel a ujel jsem mu. Tady se trénink vyplatil, stejně jako 3atm v obou pláštích...
10:05
Stoupání po modré ve směru na Devět skal jsem jel celkem v poklidu, na rozdíl od závodu před 2 roky jsem ho jel sám a zas tolik jsem nespěchal. Nicméně peklo se opakovalo - bahnitá stezka, po které tekl potůček, kluzké kameny a kořeny... K tomu namotaný řetěz, další zastávka...
10:15
Sjezd od Devíti skal po červené zpět k bývalému Rumpoltovu mlýnu jsem měl opět skvěle najetý, možná v rychlostech kolem 40km/h bez použití brzd. Místo, kde jsem chtěl opět stahovat a opět jsem ztrácel... V tom šíleném bahně jsem jel pouze jako stín sebe sama. Se strachem a zmáčknutými páčkami brzd jsem se opatrně blížil k druhé občerstvovačce.
10:20
Druhá občerstvovačka u bývalého Rumpoltova mlýnu, další ionťák před stoupání na Křivý Javor a jede se dál.
10:25
Více než 2km dlouhé stoupání na Křivý Javor, které jsem před 2 roky protrpěl v křečích bylo letos celkem v pohodě. Valil jsem v sedle i ze sedla, sice jsem již pociťoval únavu, ale křeče nepřišly. Nikdo mě do kopce nedojel, naopak jsem sám dojížděl borce přede mnou. Zkrátka paráda.
10:30
Ve sjezdu do Fryšavy jsem konečně zase někoho předjel a totéž jsem si zopakoval ve stoupání k Medlovskému rybníku.
10:35
Rozbahněný úsek mezi Sykovcem a Medlovským rybníkem opět stál za to. Tohle mé pláště nedávaly a tak přišlo na řadu i tlačení kola.
10:40
Sjezd ze Sykovce k Hotelu Ski celkem ušel, až na to, že mě začala bolet kyčel a pravé rameno. Postupem času to však přešlo, divoký sjezd pokračoval Zahradníkovým koutem a k chatě Sylvie, zde jsem opět předjel pár borců a čekala mě už jen očekávaná a právem obávaná sjezdovka.
10:45
Od Sylvie vedla trasa přes hráz Černého rybníku, dále rozbahněným polem, lesem po Plačkovci, tubusem lyžařských tratí pod silnicí a pak již lesem po spádnici, až do půlky sjezdovky. Zde byl dostatek fanoušků, které nás hnali do cíle, mezi nimi i Janča, kterou jsem kupodivu poznal. Kupodivu proto, že v tu chvíli jsem už skoro nic nevnímal. Nohy byly totálně tuhé, ztratil jsem zase hromadu času zastavením a uvolňováním řetězu, a tak se stalo, že mě dva předjetí borci zpět dojeli. Po přetraverzování sjezdovky a výjezdu na louku mezi Šibenicí a Harusovým kopcem jsem se na to vykašlal. Neměl jsem chuť zemřít vyčerpáním :-) a tak jsem v podstatě pustil oba borce před sebe a přešel k tlačení biku. Ty 2 místa mě opravdu nestály za totální se ždímnutí, byť jsem i s tlačením kola borcům před sebou celkem stačil. Trať nás vzápětí zavedla znovu na sjezdovku, kde po dvou esíčkách následoval krátký výjezd po spádnici a cíl.
10:50
Protínám pomyslnou cílovou pásku s úsměvem na rtech a slušným vyčerpáním, totálně mokrý a extra zabahněný, byť se organizátorky v cíli hrozně divily, že jsem tak čistý - nechápu, jak mohly přehlédnou mé nepřehlédnutelné blatníky :-) BTW kdyby viděly půl kila bahna, které jsem dostal doma z oblečení, tak by mluvily asi trošku jinak :-)
10:55
Sjíždím za Jančou a chvíli fandím projíždějícím závodníkům. Mezi nimi se po chvíli objevuje i Magda, celkově 178, mezi ženami 10 a ve své kategorii 6. Úžasný výsledek a to byly její první MTB závody, klobouk dolů. Záhy mě však udolává počasí - zima a studený vítr dělá své, zvláště když už jsem asi 2,25h totálně promočený. Proto sedám na bike a jedu na oběd. Tentokrát jsem si vážně pochutnal, slečny za pultem se sice hrozně divily, že chci zeleninové rizoto, i když tam není maso :-) Vážně jsem chtěl bezmasé zeleninové rizoto :-) a musím ho ještě jednou pochválit. Lehce stravitelná a teplá strava mi přišla vhod. Postupem času dojela i Magda, po občerstvení jsme vyrazili k domovu. Po cestě jsem se potkali se Zdeňkem, který mezi tím zdárně dorazil do cíle a domluvili jsem se, že se setkáme až ve městě. A to je přátelé konec.
A nakonec malá statistika:
- přihlásilo se 442 lidí
- odstartovalo 420 lidí
- dojelo 375 lidí
- čas - 1:56:44,3
- pořadí - 49
Žádné komentáře:
Okomentovat